Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 216 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 67 206 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 108 422 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 14 704,20 Kč, úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 87 956,70 Kč od 26. 8. 2025 do 18. 9. 2025 ve výši 4 379,52 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 956,70 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 8. 2025 dosáhne částky 358 444 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou 13. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 123 126 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalované ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené 12. 8. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaná z poskytnutého úvěru [částka] hradila splátky po datu splatnosti, přičemž od srpna 2025 již splátky nehradila, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka] s úroky, ze smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč s úroky, smluvní pokuty ve výši 14 704,20 Kč a z nákladů na vymáhání ve výši 1 400 Kč spolu s úroky.
2. Žalovaná při jednání soudu dne 25. 2. 2026 uvedla, že předmětnou smlouvu považuje za neplatnou, neboť žalobkyně nedostatečně prověřila její úvěruschopnost a úvěr jí poskytla, aniž by zjišťovala a ověřovala její pravidelné měsíční výdaje, přičemž žalovaná již splácela splátky z jiných úvěrových smluv a její příjem činil důchod ve výši cca 18 000 Kč a příspěvek na bydlení ve výši [částka]. O úvěr žalovaná požádala žalobkyni telefonicky, žalobkyně se nezajímala, jaké má žalovaná pravidelné výdaje a tyto žalovaná žalobkyni nedokládala. Žalovaná před poskytnutí předmětného úvěru čerpala úvěr ve výši [částka] se splátkami 6 223 Kč měsíčně ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2024 uzavřené se společností [právnická osoba]. Žalovaná dále čerpala úvěr ve výši [částka] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba]., úvěr ve výši [částka] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností Zaplo s.r.o., úvěr ve výši [částka] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností Creamfinance s.r.o., úvěr ve výši [částka] ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností Creamfinance s.r.o. a úvěr ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené se společností [právnická osoba] Na splátkách předmětného úvěru zaplatila žalovaná žalobkyni celkem [částka].Skutkový stav:
3. Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které jí [datum] vyplatila na její účet vedený u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu] částku [částka] (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši [částka], zahrnující úrok s úrokovou sazbou 78,08 % ročně, v 48měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář – hodnocení klienta, z kterého se podává, že žalovaná je vdova, důchodkyně, bydlí ve vlastním, nikoliv v nájmu, její celkové příjmy činí [částka], výdaje činí [částka], z čehož náklady na bydlení tvoří částku [částka] měsíčně, splátky dříve poskytnutých úvěrů částku [částka], náklady na ostatní nezbytné pravidelné výdaje [částka] (hodnocení klienta ze dne [datum], karta klienta). Žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila v registru SOLUS, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalované po splatnosti (výpis z registru SOLUS). Z výpisu z NRKI se podává, že žalovaná v rámci posouzení úvěruschopnosti spadala do kategorie IV představující vyšší riziko nesplácení úvěru; žalovaná žádala o úvěr u 7 finančních institucí; součet celkových zbývajících čerpaných částek žalovanou činil [částka] (viz výpis z NRKI). Žalovaná od okamžiku poskytnutí úvěru žalobkyní uhradila 8 splátek, přičemž splátky hradila opožděně. 1. splátku ve výši [částka] splatnou dne [datum] uhradila dne [datum], 2. splátku splatnou dne [datum] uhradila v plné výši dne [datum], 3. splátku splatnou dne [datum] žalovaná uhradila v plné výši dne [datum], 4. splátku splatnou dne [datum] uhradila žalovaná v plné výši dne [datum], 6. splátku splatnou dne [datum] uhradila žalovaná v plné výši dne [datum], 7. splátku splatnou dne [datum] uhradila žalovaná v plné výši dne [datum], 8 splátku splatnou dne [datum] uhradila žalovaná v plné výši dne [datum] a 9. splátku splatnou dne [datum] uhradila žalovaná v plné výši dne [datum]. Splatnost 5. splátky byla k žádosti žalované z důvodu finančních problémů žalobkyní odložena. Žalovaná tedy celkem uhradila [částka]; kromě výše uvedeného žalovaná již neuhradila ničeho (splátkový kalendář, karta klienta, upravený splátkový kalendář, žádost o úpravu splátkového kalendáře). Dne [datum] žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalované se splátkami a zároveň ji vyzvala k úhradě částky [částka] do 10 dnů od odeslání (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byla žalovaná upozorněna na neuhrazené splátky č. [hodnota], 10 splatných dne [datum], [datum] v dopise ze dne [datum], také splátky č. [hodnota] splatné dne [datum] v dopise ze dne [datum], čemuž předcházely upomínky pro včasné neplacení 2., 4., 5., 6., 7. i 8. splátky (výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], karta klienta). Dne [datum] žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne [datum]), přičemž výzva byla žalované zaslána doporučeně téhož dne (podací arch).
4. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.
5. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a recentní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jakožto úvěrující při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru dostatečně prověřila schopnost žalované jakožto úvěrované plánovaný úvěr splatit, protože pokud by žalobkyně dostatečně neprověřila žalovanou nebo jí poskytla úvěr i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je žalobkyni uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy navíc platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet, tvrzené samotným žadatelem, ale sám si tyto jím sdělené údaje prověří, resp. si je nechá od žadatele o úvěr doložit. V tomto směru však žalobkyně v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovanou doložit, že její pravidelný příjem bude po dobu 4 let, po kterou měl úvěrový vztah trvat, dostatečný k pokrytí skutečných výdajů žalované.
10. Žalobkyně při svých úvahách o úvěruschopnosti vycházela pouze z informací o příjmech a výdajích sdělených žalovanou, jež nebyly nijak doloženy, přestože lze předpokládat minimálně existenci dokladu o úhradách nákladů spojených s bydlením. Žádný doklad o tomto významném pravidelném měsíčním výdaji však předložen nebyl a tvrzená částka o výdajích na bydlení zůstala neprokázaná, stejně jako částka 0 Kč o ostatních nákladech na běžnou spotřebu či splátky jiných závazků z úvěrů. Žalobkyně přitom muselo být zřejmé, že žalovaná ze svého starobního důchodu nemůže pokrýt splátky jiných existujících závazků v řádech statisíců Kč, o jejichž existenci žalobkyně z výpisu z registru SOLUS a NRKI věděla, dále náklady na bydlení, náklady vynakládané na stravu, dopravu, léky, ošacení, drogerii, provoz mobilního telefonu, případné náklady na výživu jiných osob aj. Částka, jež by činila rozdíl mezi tvrzenými příjmy a předpokládanými výdaji, které nebyly hodnověrně ověřeny, nemohla stačit na placení splátek ve 6 223 Kč měsíčně z předmětné smlouvy, po dobu 4 let, dokonce ani na pokrytí základních lidských potřeb žalované. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, nemohla žalobkyně shledat u žalované schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem. Tuto skutečnost žalobkyně při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované bezesporu vědět měla a mohla. Odpovědnost za posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatností smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná však v tomto případě, na základě výše uvedeného, schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že nebyla schopna dostát svým finančním závazkům, jež jsou předmětem tohoto řízení. Žalobkyně bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaná je schopna hradit splátky ve smluvené výši, aniž by zjišťovala, kolik činí souhrn všech splátek úvěrů žalované, což se ukázalo být mylným, když žalovaná byla upomínána již od 2. splátky pro včasné neplacení splátek. Je evidentní, že své dluhy žalovaná hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalované a nespokojila se s modelovými výdaji. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti.
11. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaná na tuto neplatnost upozornila.
12. Soud však v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně nárok uplatněný žalobkyní posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., neboť bylo v řízení prokázáno, i přes neplatnou úvěrovou smlouvu, že žalobkyně na základě této neplatné smlouvy přesto žalované poskytla bezhotovostně částku 91 000 Kč na její účet, na kterou žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 49 784 Kč. Žalovaná je tak povinna vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobkyni jako vlastnici pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na zbývající výši bezdůvodného obohacení, jež má žalovaná žalobkyni vrátit, tedy částku 41 216 Kč (91 000 Kč – 49 784 Kč), soud považoval lhůtu stanovenou v § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy do 3 dnů od právní moci rozsudku, za lhůtu dostatečnou, protože žalovaná o povinnosti vrácení dluhu žalobkyni věděla, resp. mohla vědět již z předžalobní výzvy, jež jí byla zaslána [datum] (doručena dle § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání). Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení částky 41 216 Kč ve výroku I, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli poplatky, příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalované nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Pokud tedy žalovaná není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
15. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).