Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, pohledávky ve výši [částka], úroku ve výši 71,04 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou 30. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 916 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 916 Kč ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení, [Anonymizováno] ve výši 7 989,80 Kč, úroku ve výši 71,04 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené [datum] prostřednictvím internetu přes webové stránky. Žalovaný z poskytnutého úvěru [částka] hradil splátky po datu splatnosti, přičemž od prosince 2025 již splátky nehradil, proto z důvodu prodlení došlo k zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka] s úroky, ze smluvní pokuty ve výši [částka] s úroky, smluvní pokuty ve výši [částka] a z nákladů na vymáhání ve výši [částka] spolu s úroky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a ani k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud za podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu), uzavřela 21. 7. 2023 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které dne 21. 7. 2023 vyplatila na účet žalovaného vedený u [právnická osoba]., č. ú. [č. účtu] částku 65 000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného dne [datum] (doklad o vyplacení úvěru, zpráva [právnická osoba]. ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši [částka], zahrnující úrok s úrokovou sazbou 95,05 % ročně, v 48 měsíčních splátkách ve výši [částka], splatných nejpozději 4. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (smlouva o úvěru, formulář pro informace o úvěru). Součástí smlouvy o úvěru byl předsmluvní formulář, ve kterém žalovaný označil svého zaměstnavatele [Anonymizováno], s.r.o.[IČO] IČO, , a sdělil své osobní údaje (rodné číslo, bydliště, telefonní číslo [tel. číslo] e-mailový kontakt). Dále sdělil, že je jedinou výdělečnou osobou v domácnosti, má dvě vyživovací povinnosti ve výši [částka], jeho celkové příjmy činí [částka] měsíčně a celkové výdaje činí [částka] měsíčně, z čehož náklady na bydlení představují částku 8 419 Kč s tím, že žalovaný bydlí ve vlastním, nikoliv v nájmu; na splátky dříve poskytnutých úvěrů nesplácí ničeho (hodnocení klienta ze dne [datum]). Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit předložil žalobkyni doklad o výplatě na svůj účet č. [č. účtu] vedený u [právnická osoba]., a to za měsíce březen až červen 2023 ve výši [částka] (výpis z účtu, karta klienta). Žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila rovněž v registru SOLUS, ve kterém nebyly zjištěny žádné splátky žalovaného po splatnosti (výpis z registru SOLUS). Z výpisu z NRKI se podává, že žalovaný v rámci posouzení úvěruschopnosti spadal do kategorie V představující vyšší riziko nesplácení úvěru; před poskytnutím úvěru žalobkyní žádal žalovaný o poskytnutí úvěru u 10 finančních institucí; celková výše čerpaných úvěrových rámců žalovaného činila [částka] a dluh žalovaného na splátkách po splatnosti činil 5 200 Kč (viz výpis z NRKI). Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil 27. splátek, přičemž splátky hradil nepravidelně a opožděně již od první splátky splatné dne 4. 9. 2023 s tím, že od druhé splátky byl pravidelně žalobkyní upomínán pro prodlení s úhradou. Žalovaný tedy řádně a včas neuhradil sjednané splátky, od prosince 2025 pak neuhradil žalovaný ničeho (splátkový kalendář, karta klienta). Dne 8. 2. 2026 žalobkyně sepsala oznámení o zesplatnění úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splátkami a zároveň jej k úhradě částky [částka] do 10 dnů od odeslání (oznámení o zesplatnění úvěru, dodejka). K zesplatnění úvěru došlo poté, co byl žalovaný upozorněn na neuhrazené, splátky č. [hodnota] a 12 splatné dne 4. 7. 2024 a [datum] v dopise ze dne [datum], splátky č. [hodnota] a 29 splatné dne 4. 12. 2025 a [datum] v dopise ze dne [datum] a také splátky 30 splatné dne [datum] v dopise ze dne [datum] (výzvy k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum]). Do zesplatnění úvěru žalovaný zaplatil na dluh celkem [částka] (karta klienta). Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky [částka] do 15 dnů od odeslání (předžalobní výzva ze dne [datum]), přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého pobytu (podací arch).
4. Na žalovaného, jako povinného, bylo vedeno nalézací civilní řízení ve věci [spisová značka] z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. dne [datum]. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 195 747 Kč, přičemž usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl schválen smír uzavřený mezi účastníky s tím, že žalovaný se zavázal zaplatit společnosti [právnická osoba]. částku [částka] s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 9 000 Kč pod ztrátou výhody splátek; dlužná částka byla následně vymožena v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 25 EXE [č.] (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).
5. Na žalovaného, jako povinného, byly nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. 25 EXE [č.], 24 EXE [č.], 25 EXE [č.], [spisová značka], [spisová značka], 25 EXE [č.].
6. Z návrhu na úpravu poměrů nezletilých dětí a stanovení výživného ze dne [datum] se podává, že žalovaný má vyživovací povinnost ke dvou nezletilým dětem; bydlí v nájmu, hradí nájemné ve výši [částka] měsíčně a platby za elektřinu ve výši [částka] měsíčně (návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí ze dne [datum]).
7. Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádný relevantní skutkový závěr, proto se jimi v odůvodnění blíže nezabývá.
8. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V souladu s s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu České republiky (zejména nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda žalobkyně jako poskytovatelka úvěru před jeho poskytnutím dostatečně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Součástí požadované odborné péče je obezřetnost spočívající v tom, že poskytovatel nespoléhá pouze na údaje sdělené žadatelem, ale ověří je, případně si je nechá doložit. Úvěruschopnost je třeba posuzovat zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a zohledněním jeho závazků a způsobu splácení dosavadních dluhů. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že dostatečně prověřila skutečné výdaje žalovaného ve vztahu k jeho příjmům, jeho dluhové zatížení a platební historii. Žalovaného prověřila pouze v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI), nikoli v CEE, ISIR, a nedoložila ani ověření jeho výdajů a dalších závazků prostřednictvím bankovních výpisů. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaný měl v době poskytnutí úvěru vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem a čerpal řadu dalších úvěrů s vysokými úvěrovými rámci, jejichž splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně neprokázala, že náležitě posoudila, zda jeho pravidelný příjem ze zaměstnání postačuje k pokrytí skutečných výdajů, včetně výživného a splátek ostatních úvěrů, a současně ke splácení posuzovaného úvěru po sjednanou dobu čtyř let. Deklarovaný příjem žalovaného ve vztahu k těmto závazkům vzbuzoval důvodné pochybnosti, zda mu zbývají dostatečné prostředky i na běžné životní potřeby. Při posuzování výdajů žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, aniž si je nechala doložit, přestože bylo možné požadovat zejména doklady o úhradě nákladů na bydlení. Žalovaný uváděl, že žije ve vlastním bytě; žádný doklad o tvrzených nákladech na bydlení však předložen nebyl. Částka 8 419 Kč měsíčně na bydlení tak zůstala neprokázána, stejně jako částka 4 860 Kč na ostatní běžnou spotřebu, která se s ohledem na náklady na stravování, dopravu, telefon, internet, drogerii a oblečení jevila jako nedostatečná. Kromě šetření ve dvou registrech žalobkyně neprokázala další kroky, které by jí umožnily učinit objektivní závěr o skutečné finanční situaci žalovaného, a spokojila se s neověřenými údaji a modelovými výdaji. Bez dostatečného podkladu tak vyhodnotila, že žalovaný bude schopen hradit sjednané splátky. O jeho platebních obtížích svědčilo i následné plnění smlouvy, neboť již první splátku uhradil po splatnosti, od druhé splátky byl pravidelně upomínán a další splátky hradil opožděně a nepravidelně. Následně proti němu byla vedena exekuční řízení pro dluhy z úvěrových smluv. Skutečnost, že se žalovaný snažil úvěr dále splácet, nemůže jít k jeho tíži. Z uvedených okolností soud dovodil, že žalovaný vzhledem ke svému dosavadnímu dluhovému zatížení hradil závazky pouze za cenu dalšího zadlužování a nebyl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet, což by žalobkyně při náležitém prověření jeho příjmů, skutečných výdajů a závazků zjistila. Poskytnutí úvěru za těchto okolností se vymykalo i běžné opatrnosti.
13. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného, resp. ani po výzvě soudu s upozorněním na následky neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o splnění své povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo potřeba, aby žalovaný na tuto neplatnost upozornil.
14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 o. z.). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).
15. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč ze smlouvy o úvěru. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil částku 126 414 Kč, rozhodl soud o zamítnutí žaloby v celém rozsahu, protože žalovaný postupnými platbami v celkové 126 414 Kč zcela pokryl částku mu bez právního důvodu vyplacenou ve výši 65 000 Kč. Soud proto rozhodl o zamítnutí nároku na vrácení jakékoliv částky, a to včetně příslušenství, jak vyplývá z výroku I, s ohledem na shora uvedené důvody, jimiž jsou nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, jež způsobilo, že smlouva o úvěru byla absolutně neplatná od samého počátku, proto ostatní nároky vyplývající z této neplatné smlouvy ani žalobkyni nemohly vzniknout.
16. Žalovaný byl v řízení úspěšný, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplývá, že po celou dobu řízení byl pasivní, proto mu nemohly žádné náklady k náhradě vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok II).