Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum], doplněnou podáním ze dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], dle níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se dle smlouvy zavázal splatit úvěr, navýšený o úrok ve výši 22,40 % ročně, v 36měsíčních splátkách včetně poplatku za pojištění ve výši [částka] (poslední splátka [částka]), přičemž první splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum]. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti, které ověřila z výpisu z účtu a bankovních registrů. V žádosti o úvěr uvedl žalovaný příjem [částka] měsíčně, pravidelné výdaje [částka] měsíčně a splátky úvěru ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně uvedla, že žalovaným tvrzený příjem ze zaměstnání činil [částka] měsíčně, příjem na základě transakcí žalovaného na běžném účtu činil za měsíc leden 2023 částku [částka], za měsíc prosinec 2022 částku [částka], za měsíc listopad 2022 částku [částka], za měsíc říjen 2022 částku [částka] a za měsíc září 2022 částku [částka]. Platební kapacita žalovaného byla stanovena na částku [částka] a tato částka byla žalobkyní vyhodnocena jako dostatečná pro splátky úvěru ve výši [částka]. Pro výpočet platební kapacity žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka] a výdajů ve výši [částka]. Dne [datum] žalovaný vyčerpal částku [částka]. Žalovaný uhradil poslední pravidelnou splátku v říjnu 2023. Pro prodlení žalovaného se splácením od listopadu 2023 byl úvěr prohlášen za okamžitě splatný dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] poskytnut úvěr ve výši [částka]. Na základě úvěrové smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem 22,40 % ročně vrátit v 36-ti měsíčních splátkách včetně poplatku za pojištění po [částka] splatnými k 16. dni v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne [datum] a poslední dne [datum]. Z výpisu z účtu žalovaného za období [datum] – [datum] se podává, že žalovaný uhradil splátku úvěru ve výši [částka] dne [datum] a splátku úvěru ve výši [částka] dne [datum], přičemž příjem žalovaného činil v tomto období [částka] představující příjem ze zaměstnání za únor 2023 (příchozí úhrada ze dne [datum]). V březnu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného [částka] a konečný zůstatek [částka]. Dle čl. V. smlouvy o úvěru byla žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením úvěru oprávněna kdykoli žalovanému adresovat výzvu k uhrazení dlužné částky, přičemž výše poplatku za první upomínku činil [částka], poplatek za další výzvy činil [částka] (smlouva o úvěru ze dne [datum], předsmluvní informace k úvěru, informace k pojištění, obchodní podmínky, sazebník, přehled plateb, výpis z účtu za období [datum] – [datum]). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky za listopad 2023 žalobkyně upomínkou vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] zahrnující splátku úvěru včetně úroků a [částka] představující nepovolený zůstatek na účtu žalovaného nejpozději do [datum] a upozornila žalovaného na možnost účtovat si za další výzvu částku [částka]. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně zesplatnila dluh z poskytnutého úvěru ke dni [datum], o čemž žalovaného vyrozuměla oznámením ze dne [datum] a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] zahrnující splátky úvěru v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení nejpozději do [datum] (výzva k zaplacení, výzva ze dne [datum], dodejka). Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky [částka], nejpozději do 5 dnů od doručení výzvy, zároveň byl upozorněn na následky jejího neuhrazení (předžalobní výzva, poštovní podací arch).
4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalovaného a dále z informací z registru [Anonymizováno], přičemž z dat o žádosti ze dne [datum] a žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný požadoval o částku [částka] a při uzavření smlouvy o úvěru sdělil, že je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], jeho běžné měsíční výdaje bez splátek úvěru činí [částka], měsíční splátky úvěrů činí [částka]. Z [Anonymizováno] informací se podává, že žalovaný v době před uzavřením úvěrové smlouvy neměl závazky z jiných úvěrových smluv na základě, kterých by hradil pravidelně splátky, vyjma závazku z kontokorentního úvěru poskytnutého dne [datum] s úvěrovým limitem [částka], přičemž v únoru 2023 činila výše čerpané částky [částka]. Žalobkyně uvedla, že příjem na základě transakcí žalovaného na běžném účtu činil za měsíc leden 2023 částku [částka], za měsíc prosinec 2022 částku [částka], za měsíc listopad 2022 částku [částka], za měsíc říjen 2022 částku [částka] a za měsíc září 2022 částku [částka]. Platební kapacita žalovaného byla stanovena na částku [částka] a tato částka byla žalobkyní vyhodnocena jako dostatečná pro splátky úvěru ve výši [částka] s měsíční splátkou cca [částka]. Pro výpočet platební kapacity žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka] a výdajů stanovených odhadem ve výši [částka] (dokument Internal, vyhodnocení žádosti k úvěru). Z dat o žádosti doložených žalobkyní se podává, že příjem žalovaný žalobkyni nedokládal, přičemž žalobkyně ověřila údaje bilance žalovaného transakční historií běžného účtu žalovaného od března 2022 do března 2023 (Systém [Anonymizováno] – data o žádosti, výpis z účtu).
5. Soud z úřední činnosti zjistil, že u zdejšího soudu je vedeno několik řízení ohledně nesplacených finančních závazků v souvislosti s bydlením žalovaného vzniklých v době uzavření úvěrové smlouvy, konkrétně se jedná o exekuční řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka] 24, [spisová značka] (interní rejstřík ISAS).
6. Žalovaný je vlastníkem nemovitosti na adrese [Adresa žalovaného], přičemž vůči žalovanému byla v roce 2025 zahájena exekučních řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] -928[Anonymizováno] a [Anonymizováno] vydán příkaz k prodeji nemovité věci ve vlastnictví žalovaného dne [datum] (výpis z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno], obec [adresa]).
7. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh ze smlouvy uhradil něčeho více, než uvedla žalobkyně, tj. částku [částka].
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy).
14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť úvěrující banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v rámci provedené analýzy správně vyšla z údajů sdělených žalovaným, avšak tyto údaje v dostatečné míře neověřila. Co se týče deklarovaného průměrného příjmu žalovaného ve výši 19 259 Kč, tak tento nebyl řádně ověřen, neboť dle výpisu z bankovního účtu žalovaného za březen 2023, příjem ze zaměstnání za únor 2023 dosahoval toliko [částka] a v řadě předchozích měsíců před poskytnutím úvěru nedosahoval ani výše 17 000 Kč. Je zřejmé, že žalovaný měl v době sjednání úvěrové smlouvy se žalobkyní dluhy u jiných věřitelů, když z výpisu z účtu žalovaného se podává, že žalovaný v den poskytnutí předmětné úvěrové částky uhradil splátku úvěru ve výši cca 10 000 Kč, přičemž jak počáteční, tak konečný zůstatek na účtu žalovaného byl již v tomto období v řádech sta korun. Výdaje v podobě nákladů na bydlení a ostatních nezbytných výdajů, nebyly žalobkyní nijak ověřeny. Za zcela zásadní pochybení při zkoumání úvěruschopnosti považuje soud skutečnost, že žalobkyně nedoložila jedinou listinu, která by ověřovala obvyklé měsíční výdaje žalovaného, zejm. na bydlení, na jídlo, hygienické potřeby, splátky jiných závazků apod. Současně také platí, že výdaje je třeba posuzovat komplexně, přičemž nelze brát v úvahu pouze pravidelné, opakující se a nezbytné výdaje. Pokud úvěrující nemá dostačující informace o výdajích žadatele o úvěr, je třeba zjišťovat další informace a zejména konfrontovat se zjištěními žadatele o úvěr. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, když žalobkyně vycházela z dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, přestože je zjevné, že příjmy žalovaného nemohly postačovat na úhradu jeho výdajů a splátek dalšího úvěru vzhledem k platební historii žalovaného. Pokud by žalobkyně výdaje žalovaného řádně ověřila, zjistila by, že výdaje žalovaného byly mnohem vyšší než odhadované výdaje, z nichž žalobkyně vycházela, o čemž svědčí jak platební bilance na účtu žalovaného, tak i skutečnost, že již v době uzavření smlouvy se žalobkyní měl žalovaný dluhy a neuhrazené závazky po splatnosti vůči jiným věřitelům, což vedlo k zahájení výše uvedených exekučních řízení a následnému vydání příkazu k prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalovaného.
15. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč poníženou o provedené úhrady v celkové výši 22 031,34 Kč.
16. K uplatněnému příslušenství pohledávky z dlužné částky dle § 513 o. z. - zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že splatnost uvedených plnění není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvě žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 18. 4. 2024, která byla žalovanému doručena za užití § 573 o. z. dne 25. 4. 2024. Jelikož žalovaný dlužnou částku bezodkladně neuhradil, dostal se ode dne následujícího do prodlení s úhradou dlužné částky žalobkyni (tj. od 27. 4. 2024), pročež žalobkyni vůči žalovanému vznikl též nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 2 968,66 Kč ve výši 14,75 % ročně od prvního dne prodlení žalovaného se zaplacením do zaplacení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1958 odst. 2, § 1968 větou první, § 1970 zákona občanského zákoníku a § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.
17. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 968,66 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 27. 4. 2024 do zaplacení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených žalobu zamítl (výrok II).
18. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).