26 C 2/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 68 814,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 422,76 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, představující dluh na jistině úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka], to ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou (dále taky „smlouva č. [hodnota] “). Žalobkyně svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalované ve výši [částka] bezhotovostně na účet žalované, z něhož zaplatila do podání žaloby částku [částka] ([částka] na jistině úvěru, [částka] na smluveném úroku, [částka] na pojištění a [částka] na sankcích) ve 30-ti platbách, kdy s platbou 17., 20., 21. a 26. splátky, splatnou do [datum], [datum], [datum] a [datum], byla v prodlení. Žalovaná tak nesplnila svůj závazek splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po [částka] včetně smluvního úroku ve výši 7,90 % ročně, proto právní předchůdkyně žalobkyně za tato prodlení, v souladu se smluvním ujednáním, zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Žalovaná byla marně vyzvána k úhradě dluhu. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která následně postoupila pohledávku za žalovanou, s účinností ke dni [datum], na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum].

2. Předmětem řízení je rovněž nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka], s kapitalizovaný zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 7,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, představující dluh na jistině úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka], a to ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou (dále taky „smlouva č. [hodnota] “). Žalobkyně svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalované ve výši [částka] bezhotovostně na účet žalované, z něhož zaplatila do podání žaloby jen částku [částka] ([částka] na jistině úvěru, [částka] na smluveném úroku, [částka] na pojištění a [částka] na sankcích) ve 27-ti platbách, kdy s platbou 15., 21., 22. a 24. splátky, splatnou do 18. 8. 2021, 18. 12. 2021, 18. 12. 2021 a 18. 1. 2022, byla v prodlení. Žalovaná tak nesplnila svůj závazek splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 2 179 Kč včetně smluvního úroku ve výši 7,99 % ročně, proto právní předchůdkyně žalobkyně za tato prodlení, v souladu se smluvním ujednáním, zesplatnila úvěr ke dni 5. 8. 2022. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která následně postoupila pohledávku za žalovanou, s účinností ke dni 1. 3. 2024, na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2024.

3. Žalovaná podáním ze dne 19. 12. 2024 uznala povinnost splatit dlužnou částku ve výši 135 498,66 Kč a současně požádala o možnost splácení dluhu formou pravidelných měsíčních splátek, neboť její finanční možnosti neumožňují uhradit dluh jednorázově. Žalovaná dále požádala o možnost splatit dluh bez dalších úroků a sankcí.

4. Podle § 1453a odst. 1 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

5. Žalovaná, ač uznala dluh co do výše 135 498,66 Kč představované jistinou dluhu, odmítla uznat důvodnost požadovaného příslušenství. Bylo tedy na žalobci, zda navrhne vydání rozsudku pro uznání pouze do uznané části, což se nestalo. Soud proto o celém předmětu řízení rozhodoval na základě výsledků provedeného dokazování.

6. Na jednání, které se konalo dne 9. 7. 2025, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, neomluvila se a ani nepožádala o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] bezhotovostně na účet č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,90 % ročně a v pravidelných 60 měsíčních splátkách vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Celková výše sjednané měsíční splátky pak činila částku [částka]. Tento úvěr s názvem FÉR [Anonymizováno] byl žalované poskytnut na úhradu dosavadních závazků žalované (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru FÉR Konsolidace, akceptace návrhu). Platbu ve výši [částka] nebyla na účet žalované ke dni uzavření smlouvy ani krátce poté připsána (sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku [částka] (výpisy z úvěrového účtu žalované).

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka] bezhotovostně na účet žalované č. [č. účtu] a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,99 % ročně a v pravidelných 60 měsíčních splátkách vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Celková výše sjednané měsíční splátky pak činila částku [částka] (návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru FÉR Půjčka, akceptace návrhu smlouvy). Platba ve výši [částka] byla připsána na účet žalované dne [datum] (sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]). Žalovaná uhradila na dluh celkem částku [částka] (výpisy z úvěrového účtu žalované).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] a 2, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne pohledávek ze dne [datum], postoupila na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], která následně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. [hodnota] a 2, s účinností ke dni [datum], na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek, notofikační listina).

10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení částky [částka] do [datum] výzvou ze dne [datum], zaslanou žalované dne [datum] doporučeně. Dlužná částka plynula ze smlouvy č. [hodnota] a 2. Žalovaná byla upozorněna na podání žaloby, pokud nebude dluh včas uhrazen (předžalobní výzva, podací lístek).

11. K dotazu soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně, před poskytnutím předmětného úvěru žalované ze smlouvy č. [hodnota], postupovala s obornou péčí, jak jí to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu smlouvy ze dne [datum], v němž uvedla, že je zaměstnána jako dělník, na dobu neurčitou, u společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], s měsíčním příjmem [částka], je svobodná a žije v pronájmu. Žádost o předmětný úvěr hodnotila také na podkladě informací z interních a externích registrů (BRKI, IR, CEE, registr neplatných dokladů). Zjištěné informace nadto porovnávala s veřejně dostupnými statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z těchto podkladů dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit.

12. Žalobkyně rovněž doplnila, že její právní předchůdkyně, před poskytnutím předmětného úvěru žalované ze smlouvy č. [hodnota], postupovala s obornou péčí, jak jí to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v návrhu smlouvy ze dne [datum], v němž uvedla, že je zaměstnána jako dělník, na dobu neurčitou, u společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], s měsíčním příjmem [částka], je svobodná a žije v pronájmu. Žádost o předmětný úvěr hodnotila také na podkladě informací z interních a externích registrů (BRKI, IR, CEE, registr neplatných dokladů). Zjištěné informace nadto porovnávala s veřejně dostupnými statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z těchto podkladů dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit.

13. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni vzniku smluvního vztahu („zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytoval spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. S ohledem na popsaný skutkový stav má soud za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, resp. její právní předchůdkyni, jež úvěr poskytla, pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinila. Spotřebitelský úvěr v dané situaci měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Toto však žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaná svůj dluh řádně nesplácela. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz. důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

21. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, i před poskytnutím úvěru ze smlouvy č. [hodnota] ([datum]) sice formálně provedla šetření bonity žalované, avšak fakticky příjem její domácnosti avizovaný na částku [částka] nijak neověřovala a vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěrový produkt. Z těchto tvrzených a neprokázaných příjmů žalované měly být hrazeny blíže nespecifikované výdaje, zahrnující již dřívější splátky úvěru právní předchůdkyni žalobkyně ve výši [částka] měsíčně. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem specifikovány ani doloženy, přestože o sobě žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Lze se jen domnívat, proč žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně považovala žalovanou za osobu schopnou úvěr splácet, když neměla ověřeny příjmy žalované a neznala výši pravidelných měsíčních výdajů žalované. Přestože poskytovatel úvěru byl podle zákona o spotřebitelském úvěru povinen řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované, tudíž veškeré údaje týkající se její finanční a majetkové situace, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd., žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně tak neučinila a spoléhala se jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr [částka] (reálně ke splacení ve výši [částka]), představující měsíční splátky po [částka], postupovala při poskytnutí úvěru způsobem, jež je v rozporu s předpoklady stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy majetkové poměry žalované představují důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, jež se projevily ve splacení pouhých 2/3 sjednaného závazku. O špatné finanční situaci žalované svědčí i skutečnost, že úvěr ze smlouvy č. [hodnota] byl poskytnut za účelem úhrady dosavadních závazků žalované. Soud tedy v důsledku výše uvedeného uzavřenou smlouvu č. [hodnota] shledal za neplatnou.

22. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, před poskytnutím úvěru ze smlouvy č. [hodnota] ([datum]) sice formálně provedla šetření bonity žalované, avšak fakticky příjem její domácnosti avizovaný na částku [částka] nijak neověřovala a vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěrový produkt. Z těchto tvrzených a neprokázaných příjmů žalované měly být hrazeny blíže nespecifikované výdaje, zahrnující již dřívější splátky úvěru právní předchůdkyni žalobkyně ve výši [částka] měsíčně. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem specifikovány ani doloženy, přestože o sobě žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Lze se jen domnívat, proč žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně považovala žalovanou za osobu schopnou úvěr splácet, když neměla ověřeny příjmy žalované a ani neznala výši pravidelných měsíčních výdajů žalované. Přestože poskytovatel úvěru byl podle zákona o spotřebitelském úvěru povinen řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované, tudíž veškeré údaje týkající se její finanční a majetkové situace, a to zejména předložením potřebných listin, jako např. výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd., žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně tak neučinila a spoléhala se jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr [částka] (reálně ke splacení ve výši [částka]), představující měsíční splátky po [částka], postupovala při poskytnutí úvěru způsobem, jež je v rozporu s předpoklady stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy majetkové poměry žalované představují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, jež se projevily ve splacení pouhé 1/3 sjednaného závazku. Soud tedy v důsledku výše uvedeného uzavřenou smlouvu o úvěru č. [hodnota] shledal za neplatnou.

23. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně tak spotřebitelský úvěr smlouvou č. [hodnota] a 2 žalované poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tedy uzavřené smlouvy o úvěru shledal neplatnými. Zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 87) stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení došlo, je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní podle § 588 o. z., protože není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K této neplatnosti musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalované jako spotřebitele.

24. Spotřebitelský úvěr tak byl žalované v obou případech poskytnut na základě neplatné smlouvy, proto soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok č. [hodnota] uplatněný žalobkyní na zaplacení částky [částka], i nárok č. [hodnota] na zaplacení částky [částka] jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků z úvěru či jiných finančních sankcí, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení.

25. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované smlouvou č. [hodnota], částku 150 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 96 880 Kč, žalované tak zbývá vrátit žalobkyni částku 53 120 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalované smlouvou č. [hodnota], na účet žalované, částku 100 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 51 080 Kč, žalované tak zbývá vrátit žalobkyni částku 48 920 Kč. Žalovaná je tak povinna tyto částky vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky, a to z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I a III).

26. Ohledně zbývajících částek, včetně příslušenství, byla žaloba zamítnuta, jak je blíže specifikováno ve výroku II a výroku IV, a to s ohledem na shora uvedené důvody, jimiž jsou nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, jež způsobilo absolutní neplatnost smluv o úvěru, proto ostatní nároky vyplývající z těchto neplatných smluv ani žalobkyni nemohly vzniknout.

27. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků s ohledem na výsledek řízení, kdy z porovnání z původně požadovaného žalobního nároku a výsledného rozhodnutí je zřejmé, že žalobkyně byla v převážné výši v řízení neúspěšná, proto jí nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Případný nárok žalované na poměrnou část nákladů řízení odpovídající jejímu procesnímu úspěchu soud nepočítal s ohledem na pasivitu žalované v průběhu řízení.

28. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry žalované, když tato k výzvě soudu k doložení majetkových poměrů k její žádosti o splátkový kalendář zůstala nečinná, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny její majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.