Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

26 C 207/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 1. 11. 2024Č. j.: 26 C 207/2024-113Soudkyně: Mgr. Silvie KasardováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 26 314,31 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:26.C.207.2024.1
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 014,07 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 561,95 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 315,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 314,31 Kč od[Anonymizováno] 27. 3. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 12 % ročně z částky 23 014,31 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 314,31 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 561,95 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 315,68 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 314,31 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 12 % ročně z částky 23 014,31 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení, ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota], uzavřené dne 19. 8. 2019 (dále jen „smlouva o úvěru“) žalovaným s poskytovatelem úvěru [právnická osoba]., IČ: [IČO] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Smlouvou o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec 10 000 Kč, v rámci něhož mohl finanční prostředky čerpat i opakovaně. Žalovaný načerpal celkem částku 375 963,74 Kč, z níž splatil částku 365 949 Kč, jež byla dle smluvního ujednání započtena na jistinu, poplatky a příslušenství. Žalovaný tak zůstal v prodlení se zaplacením zbývající částky, kterou nezaplatil ani po zaslání výzvy před podáním žaloby.

2. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 19. 3. 2024.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl soud v jeho nepřítomnosti, protože se z účasti na jednání neomluvil. Soud proto z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne 19. 8. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo [hodnota] a vydání a užívání karty, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěrového rámce žalovanému na kreditním účtu v rozsahu 10 000 Kč, které mohl čerpat prostřednictvím vydané kreditní karty. Žalovaný souhlasil s inkasem splátek ze svého účtu č. [č. účtu] splatných k 28./29. dni v měsíci. Splátky měly činit minimálně 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Žalovaný se rovněž zavázal k zaplacení úroku ve výši 12 % ročně, zahrnutého v pravidelné měsíční splátce. Roční procentní sazba nákladů činila 12,68 %. V podmínkách smlouvy byla dohodnuta povinnost k úhradě poplatků ve výši 600 Kč za zaslání upomínky, 1 % z částky výběru + 49 Kč za výběr hotovosti prostřednictvím karty atd. V podmínkách smlouvy bylo ujednáno (článek 8 písm. g)), že závazek ze smlouvy zaniká mj. dnem doručení písemné výpovědi Banky Klientovi, pokud nastal Případ porušení. Za Případ porušení se mj. v článku 5 písm. c) považovalo prodlení Klienta se splněním jakékoli pohledávky Banky. V takovém případě se (dle článku 8 písm. i)) okamžikem zániku smlouvy o úvěru staly všechny dosud nesplacené dluhy Klienta ze Smlouvy o úvěru splatnými. Žalovaný smlouvu elektronicky podepsal pomocí [Anonymizováno] -u (smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota]). Žalovaný kreditní kartu aktivně využíval, jak vyplynulo z výpisů ke kreditní kartě, od 4. 9. 2019 do 10. 2. 2023, kdy celkově čerpal částku 375 963,74 Kč, přičemž sjednané splátky hradil od 9. 9. 2019 do 10. 11. 2023, avšak nepravidelně, za což mu v 13-ti případech byl účtován poplatek za zaslání upomínky a v 1 případě také poplatek za přečerpání úvěrového rámce; celkem se jednalo o poplatky ve výši 8 100 Kč. Ve splátkách žalovaný hradil sjednaný úrok, jenž od 28. 9. 2019 do 28. 9. 2023 činil 9 515,50 Kč. Z plateb žalovaného provedla právní předchůdkyně žalobkyně zápočty, kdy na jistinu započetla z úhrad od žalovaného částku 352 949,41 Kč, na úroky částku 8 200,26 Kč a na poplatky částku 4 800 Kč. Žalovaný po provedeném zápočtu byl dlužen na jistině částku 23 014,33 Kč, na úroku 1 315,24 Kč a na poplatcích částku 3 300 Kč (platební historie, výpisy ke kreditní kartě Kreditní účet). Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušení povinností žalovaného dle článku 5 písm. c) smlouvy o úvěru písemně smlouvu o úvěru vypověděla dopisem ze dne 29. 9. 2023 pro prodlení žalovaného s úhradou splátky podobu delší jak 30 dní, kdy poslední splátku uhradil dne 10. 3. 2023 a další až dne 17. 6. 2023. Zároveň žalovaného vyzvala k doplacení celkového dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 29 581,99 Kč do 13. 10. 2023 (upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne [datum]).

5. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 3, 2024, na základě které byly na žalobkyni jako na postupníka postoupeny pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota], která byla nedílnou součástí smlouvy a do které byla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru zahrnuta pod č. [hodnota]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně dopisem ze dne 2. 4. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Žalobkyně se před podáním žaloby znovu pokusila vyzvat žalovaného k zaplacení dlužné částky včetně příslušenství, vypočtené na 32 298,24 Kč, v dopise ze dne 27. 6. 2024 a zároveň žalovaného upozornila na soudní vymáhání, pokud nedojde k úhradě do 12. 7. 2024. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 27. 6. 2024 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru (předžalobní výzva, podací lístek).

6. Ke schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila skutečnosti stran majetkových poměrů, a to že měl žalovaný měsíční příjem ve výši 18 000 Kč z pracovního poměru u spol. [právnická osoba]., IČ: [IČO], přičemž se jednalo o pracovní poměr na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 31. 12. 20219. Existencí měsíčních výdajů žalovaného se nezabývala, pouze zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů, že je svobodný a bezdětný, přičemž celkově jeho domácnost čítající 2 členy má příjem 50 000 Kč. Tvrzené příjmy nebyly žalovaný doloženy a výdaje ani tvrzeny. Informace o poměrech žalovaného vycházely výlučně z jeho prohlášení učiněného v žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty ze dne 19. 8. 2019 (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání Karty ze dne 19. 8. 2019). Jiné údaje stran majetkových poměrů nebyly od žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně zjištěny, a ani požadovány k doložení, ani nebyla doložena provedená kontrola ve veřejných registrech SOLUS, NRKI a ISIR s negativním výsledkem.

7. Soud právně podřadil věc pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smluv o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud v řízení nejprve zkoumal, zda žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalované dostatečně prověřila její schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na její aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v kartě zákazníka či v žádosti o úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné výdaje, zda není zadlužen, tedy zda nesplácí jiné závazky, či dokonce na něj nejsou nařízeny exekuce. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, resp. její právní předchůdkyně, protože při svých úvahách o úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z neúplných informací od žalovaného, aniž by jakkoliv tyto informace požadovala sdělit a doložit. Vycházela z nulových výdajů, které nevypovídají o skutečných majetkových poměrech žalovaného jako žadatele o úvěr. Zohledněny tak do výdajů žalovaného nebyly částky, jež by odrážely konkrétní poměry žadatele, proto ani nemohou po odpočtu od jeho příjmů představovat skutečné možnosti a schopnosti žalovaného poskytnuté úvěrové prostředky splatit. Protože pokud by od měsíčního příjmu žalovaného měly být odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, včetně dalších případných závazků, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek, což právní předchůdkyně žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět měla a mohla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelské úvěry měly být poskytnuty pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

12. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, resp. její právní předchůdkyně, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným výdajům a k jeho příjmům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit, zvláště za situace, kdy bylo možné předpokládat existenci pravidelného prokázaného příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč měsíčně pouze po dobu následujících 4 měsíců s ohledem na trvání jeho pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2019.

13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. S ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu soud shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z., k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a pojištění sjednané ve smlouvě o úvěru. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

17. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 375 963,74 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil částku 365 949,67 Kč (bez zohlednění provedeného zápočtu na úroky a poplatky), proto z poskytnuté částky ještě dluží částku 10 147,07 Kč. Soud proto ohledně této částky žalobě vyhověl (výrok I). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta (výrok II). Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

18. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, když jen na jistině jeho úspěch představoval 56 %. Žalovaný proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný, jenž byl v soudním řízení procesně neaktivní, však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a tyto se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací