Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 000 Kč od 17. 3. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 320 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 443 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 17. 3. 2025 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 320 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2024, kterou mu na jeho bankovní účet převedla úvěrovou jistinu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky, ale svůj závazek porušil tím, že na splátkách nic nezaplatil, proto byl vyzván ke splacení celého dluhu. Na výzvu však nereagoval, proto se žalobkyně rozhodla dluh vymáhat soudní cestou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav:
4. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně na jeho účet č. [č. účtu] částku [částka], a to ve třech platbách; dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Smlouva, na které absentuje podpis žalovaného a není z ní patrný ani jiný způsob akceptace žalovaným, měla být uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz. Svou totožnost žalovaný doložil svým občanským a řidičským průkazem. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem [částka], jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně a splatnost byla sjednána ve splátkách tak, že se žalovaný vždy k 15. dni v měsíci byl povinen uhradit žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru, sdělení [právnická osoba].).
5. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila a dluh z něj vypočetla na částku [částka], bez bližší specifikace. Žalovaného vyzvala do 3 dnů od doručení k úhradě. Oznámení s výzvou bylo zasláno obyčejnou poštou. Dne [datum] zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení ve výši [částka] do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě (oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).
6. K ověření schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně uvedla, že byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, aniž by k tomuto tvrzení nabídla jakýkoli důkaz. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že v období od [datum] do [datum] činil počáteční zůstatek [částka] a konečný zůstatek činil [částka]. V tomto měsíci činily příjmy žalovaného celkem [částka] a jeho výdaje [částka]. Na účet byla dne [datum] připsána částka [částka] představující mzdu žalovaného od společnosti [právnická osoba]. Na účet žalovaného byla dne [datum] připsána blíže nespecifikovaná platba [částka] od [jméno FO] (výpisy z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] vedený u [právnická osoba].).
7. Na žalovaného, jako povinného, byly před poskytnutím úvěru žalobkyní nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Soud aplikoval zjištěný skutkový stav na shora uvedená zákonná ustanovení a dospěl k tomuto právnímu závěru:
14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu se sjednaným úrokem (§ 2 odst. 1, §104 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud nejprve posuzoval, zda šlo v daném případě o platné právní jednání. Nedostatek písemné formy bez dalšího za následek neuzavření nebo neplatnost této smlouvy nemá (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud v řízení dále zkoumal, zda žalobkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalovanému dostatečně prověřila jeho schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na jeho aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v žádosti o úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit.
16. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné osobní a majetkové poměry, tedy jak příjmy, tak i výdaje, délku trvání pracovní smlouvy žalovaného aj., a to bezprostředně v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně tyto informace po žalovaném nepožadovala, resp. netvrdila, že by je požadovala a na výzvu soudu ničeho nedoložila. Stejně tak její tvrzení o prověření zadluženosti žalovaného ve veřejných rejstřících zůstalo pouze v podobě neprokázaného tvrzení. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, protože v řízení neprokázala, na základě čeho učinila před poskytnutím finančních prostředků žalovanému závěr o jeho schopnosti úvěr za sjednaných podmínek jí splatit.
17. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splatit. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Žalovaný již v době uzavření smlouvy se žalobkyní měl dluhy a neuhrazené závazky jiným věřitelům. Souhrn výše uvedených informací měl žalobkyni zcela nepochybně vést k závěru, že žalovaný je osobou finančně nespolehlivou a nelze tudíž předpokládat, že bude schopen úvěr splácet. Tomu mj. odpovídá i faktický stav splácení, kdy dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný po celou dobu trvání závazkového vztahu ani korunu. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
18. S ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni ničeho neuhradil, zavázal jej soud výrokem I k zaplacení celé částky poskytnuté na úvěrové jistině ve výši 20 000 Kč, kdy v této části žalobu považoval za důvodnou, i když z jiného než v žalobě uplatněného právního důvodu.
19. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakéhokoli příslušenství či smluvní pokutu, které žalobkyně odvozovala z předmětné úvěrové smlouvy, neboť příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.
20. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
21. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, kdy její úspěch představoval 56 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku III ve výši 443 Kč, odpovídající 12 % z částky 3 693 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku (1 293 Kč), z odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1) bod 3 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby), přičemž za tyto 3 úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 700 Kč,[Anonymizováno] náhrady hotových výdajů v rozsahu 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel pro úkony učiněné před jednáním z vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože předmětem řízení bylo peněžité plnění do hodnoty 50 000 Kč, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.