Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 380 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 012,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 380 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 21 % ročně z částky 23 280 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou 4. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 380 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 380 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 012,11 Kč a úroku ve výši 21 % ročně z částky 23 380 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila nesplaceným úvěrem poskytnutým žalovanému ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno], uzavřené 16. 1. 2017 se společností [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], [adresa] (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný z poskytnutého úvěru 42 000 Kč uhradil částku 53 900 Kč. Žalovaný tak zůstal v prodlení se zaplacením zbývající částky, kterou nezaplatil ani po zaslání výzvy před podáním žaloby.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru (výpis z obchodního rejstříku), uzavřela 16. 1. 2017 s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které mu stejného dne, při podpisu smlouvy, byla v hotovosti vyplacena částka 42 000 Kč jakožto celá úvěrová jistina. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s příslušenstvím v celkové výši 77 280 Kč, zahrnující jistinu ve výši 42 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] (tj. úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut v částce [částka], poplatek za správu úvěru ve výši 9 240 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 14 280 Kč), a to v 16ti měsíčních splátkách ve výši 4 830 Kč, splatných nejpozději 16. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru v žádosti uvedl, že je podnikatelem, svoji podnikatelskou činnost provozuje pod IČO [IČO], jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 12 695 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 4 030 Kč. Výše měsíčního příjmu celé domácnosti činí 21 695 Kč (společně s platem manželky ve výši 9 000 Kč měsíčně) a výše měsíčních výdajů celé domácnosti činí 8 060 Kč. Bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost k jiným osobám. Rovněž sdělil své osobní údaje, tj. rodné číslo, bydliště, telefonní číslo, rodinný stav – svobodný, počet výdělečných osob v domácnosti – 2 (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, živnostenský list). Žalovaný k prokázání schopnosti úvěr splatit předložil přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2015, z něhož se podává, že příjmy ze samostatné činnosti činily 761 702 Kč, výdaje uplatňované paušálem ve výši 80 % z příjmu činily 609 361 Kč a dílčí základ daně činil 152 341 Kč. Dále předložil příjmové pokladní doklady prokazující platby nájemného ve výši 4 000 Kč měsíčně a poštovní poukázky za platby za energie společnosti [právnická osoba]., v období leden 2016 až duben 2016 ve výši 1 060 Kč měsíčně a v měsíci září 2016 ve výši 1 160 Kč (přiznání k dani z příjmů fyzických osob, příjmové pokladní doklady, poštovní poukázky). Právní předchůdkyně žalobkyně další informace o poměrech žalovaného k rozhodnutí o poskytnutí úvěru nepožadovala (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru vyhodnotila kladně schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, a to po dosazení informací získaných od žalovaného do „credit scoringu“, kdy bylo stanoveno, že žalovanému lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 7 665 Kč, když dosáhl bodového limitu pro poskytnutí spotřebitelského úvěru 27 bodů, na základě čehož mu lze poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč (credit scoring a finanční analýza ze dne 15. 2. 20218).
5. Žalovaný od okamžiku poskytnutí úvěru uhradil řádně a včas pouze 1. splátku splatnou 16. 2. 2017. Žalovaný celkem v 38 nepravidelných platbách v období od 16. 1. 2017 do 23. 6. 2022 uhradil částku 53 900 Kč (platební historie).
6. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, přičemž pohledávky byly specifikovány v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne 14. 6. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky). Následně byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva ze dne 10. 9. 2024, v níž byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 42 093,47 Kč nejpozději do 25. 9. 2024. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 11. 9. 2024 (výzva k zaplacení, podací lístek).
7. Soud právně podřadil věc pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (odst. 2).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, potažmo původního věřitele, posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, tedy na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost je citovaným zákonem ukládána poskytovateli úvěru pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanoveno jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti, jako celku, neboť předchází negativním sociálním dopadům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a tak dále. V neposlední řadě také chrání věřitele, v jehož zájmu beze sporu je, aby byl úvěr řádně splácen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. V dané věci, jak bylo popsáno výše, původní věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Soudem bylo zjištěno, že původní věřitel si od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmů (daňové přiznání), i výdajů (příjmové pokladní doklady o platbách nájemného, poštovní poukázky o platbách za energie), nicméně v rozporu s provedeným šetřením nesprávně vyhodnotil schopnost žalovaného splácet a splatit úvěr poskytnutý mu ve výši více než trojnásobku jeho měsíčního příjmu, a to za situace, kdy jen měsíční splátky úvěru činily 38 % jeho měsíčního příjmu. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelské úvěru, součástí odborné péče poskytovatele úvěru, měla být obezřetnost s ohledem na učiněná zjištění, kdy po vyhodnocení poměrů žalovaného muselo být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že z prokazatelných příjmů žalovaného ve výši 12 695 Kč, po zaplacení nájemného ve výši 4 000 Kč měsíčně a elektřiny ve výši 1 060 Kč, zbývá žalovanému na běžné výdaje domácnosti (tj. jídlo, oblečení, zdravotní péče, doprava, mobilní telefon, drogerie, aj.) částka 7 635 Kč. Po zaplacení splátky ve výši 4 830 Kč by mu na zaplacení běžných výdajů zůstala pouze částka 2 805 Kč na měsíc. Pokud tedy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 42 000 Kč (reálně ke splacení ve výši 77 280 Kč), představující měsíční splátky po 4 830 Kč, postupovala při poskytnutí úvěru způsobem, jež je v rozporu s předpoklady stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru, kdy majetkové poměry žalovaného představují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. O nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného rovněž svědčí skutečnost, že žalovaný řádně a včas uhradil pouze první splátku a další splátky již řádně a včas nesplácel, když hradil splátky ve výši od [částka] do [částka] měsíčně, v jednom případě ve výši 3 000 Kč. Přesto původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč poskytl, aniž by mimo informace tvrzené žalovaným provedl další šetření ve veřejně dostupných rejstřících. Pokud by tak učinil, mohl zjistit, že před poskytnutím úvěru v červnu 2016 byla vůči žalovanému u Okresního soudu ve Zlíně vedena exekuce, kdy oprávněnou byla [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to v částce 33 959,13 Kč, stejně tak v únoru 2015 v částce 28 622 Kč a v září 2014 v částce 4 007,13 Kč (interní rejstřík ISAS Okresního soudu ve Zlíně).
13. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr i přes svá zjištění a i bez dostatečného podkladu vyhodnotila, že žalovaný je schopen hradit splátky ve smluvené výši, což se již při první sjednané splátce ukázalo být mylným, protože žalovaný splátky nedokázal hradit řádně a včas.
14. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z daného plyne, že úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva je neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z. K neplatnosti soud přihlédl bez návrhu, tedy ex lege dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Bezdůvodné obohacení je chápáno, jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 42 000 Kč, o kterou se tak žalovaný v důsledku absentujícího obligačního vztahu, na úkor původního věřitele, respektive nového věřitele pohledávky, obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný celou půjčenou částku do 4. 10. 2024, tedy do dne podání žaloby, a do dne postoupení pohledávky, právní předchůdkyni žalobkyně vrátil, když celkem uhradil částku 53 900 Kč, soud tedy výrokem I. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože v řízení úspěšná žalovaná byla zcela pasivní a náklady k náhradě jí tak nemohly vzniknout.