Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 565,71 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 073,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 036,85 Kč za dobu od 25. 9. 2023 do 12. 3. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 241,55 Kč za dobu od 30. 9. 2023 do 29. 2. 2024, úrok ve výši 35,9 % ročně z částky 20 516,83 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 516,83 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 638,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 26. 4. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO] (dále jen „banka“) s žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), jejíž nedílnou přílohu tvoří Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 35,9 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 096 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 516,83 Kč a z dlužných poplatků za sjednané pojištění (7 x 89 Kč) a poplatku za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 2. 10. 2023 (1 x 499 Kč). Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok v kapitalizované výši 4 036,85 Kč, úrok z prodlení v kapitalizované výši 241,55 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 516,83 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 35,9 % ročně z částky 20 516,83 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení. Banka pohledávku za žalovaným postoupila společnosti [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a. s., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2024. Společnost I-[Anonymizováno], a. s. následně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2024. Žalovaný ničeho neuhradil i přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Banka a žalovaný si ujednali dne 26. 4. 2023 smlouvu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč bezhotovostním způsobem na účet žalovaného č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 35,9 % p. a. a pojištěním ve výši 89 Kč měsíčně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] [Anonymizováno] Při prodlení se splátkou byla banka oprávněna účtovat poplatek ve výši [částka] za odeslanou poštovní upomínku (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota], akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, prohlásila banka dopisem ze dne 14. 3. 2024 dluh z úvěru za předčasně splatný v souladu s čl. 8 Smlouvy a čl. 11, čl. 12 písm. b) Produktových podmínek, žalovaný byl současně vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 25 917,23 Kč (prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu, přehled podacích čísel, Produktové podmínky). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 2 434,29 Kč. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 20 516,83 Kč a z dlužných poplatků za sjednané pojištění za období 9/2023 až 3/2024, tj. 7 x 89 Kč a za zaslání výzvy k úhradě dluhu dne 2. 10. 2023, tj. 1 x 499 Kč (výpis, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby).
4. Žalovaný při podání návrhu na uzavření smlouvy o úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho společenský status je zaměstnanec, měsíční příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebního spoření činí 3 000 Kč, výdaje na živobytí 3 500 Kč, rodinné náklady a ostatní výdaje činí 4 000 Kč (viz souhrnný přehled „identifikace žádosti“). Postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného je popsán v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, dle něhož byla mj. provedena kontrola insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrola interního Black listu (bez záznamu), kontrola registru BRKI/NRKI (bez negativního záznamu) a kontrola SOLUS (nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti). Deklarovaný příjem ve výši 22 000 Kč byl ověřen podle příjmů připisovaných na účet klienta, výdaje byly z důvodu obezřetnosti oproti údajům uvedeným žalovaným navýšeny na částku 19 248 Kč. Své tvrzené výdaje ničím neosvědčil (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).
5. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že v období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 činil počáteční zůstatek 25,78 Kč a konečný zůstatek 2 222,95 Kč. Na účet byla dne 20. 3. 2023 připsána částka 6 959 Kč a částka [částka], obě od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] označeny jako [Anonymizováno] [jméno FO], což by mohl být zaměstnavatel žalovaného (výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 vedený u [právnická osoba].).
6. Soud z úřední činnosti zjistil, že u zdejšího soudu bylo vedeno několik řízení ohledně nesplacených finančních závazků žalovaného, konkrétně se jednalo o exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], nalézací řízení pod sp. zn. [spisová značka], dále sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] (interní rejstřík ISAS).
7. Banka jako postupitel postoupila na společnost I[Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s. jako postupníka pohledávku za žalovaným smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023/05 ze dne 22. 5. 2024. Pohledávky za žalovaným byly specifikovány v příloze č. [hodnota] pod číslem [hodnota]. Žalovaný byl bankou informován o postoupení vyrozuměním ze dne[Anonymizováno] [datum] (rámcová smlouva, smlouva o postoupení, potvrzení úplaty, vyrozumění o postoupení pohledávky). Dne [datum] si společnost I-[Anonymizováno], a. s. jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a. s. postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy). Dopisem ze dne 15. 7. 2024 oznámila společnost I-[Anonymizováno], a. s. žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch).
8. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení celkového dluhu ve výši 33 103,21 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaný byl zároveň upozorněn na soudní vymáhání dluhu pro případ, že k úhradě včas nedojde (předžalobní výzva ze dne 15. 7. 2024, poštovní podací arch).
9. Banka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 26. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 35,90 % p. a. a pojištěním ve výši 89 Kč měsíčně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 096 Kč. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť úvěrující banka řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Banka v rámci provedené analýzy správně vyšla z údajů sdělených žalovaným, avšak tyto údaje v dostatečné míře neověřila. Banka pouze dostatečně ověřila, že jednala se žalovaným, a to na základě předloženého občanského průkazu. Co se týče deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 22 000 Kč, tak tento nebyl řádně ověřen, neboť dle výpisu z bankovního účtu žalovaného, příjem ze zaměstnání dosahoval toliko 16 959 Kč. Tvrzené výdaje v podobě splátek hypotéky či jiného úvěru, nákladů na bydlení a ostatních nezbytných výdajů, nebyly taktéž nijak ověřeny. Za zcela zásadní pochybení při zkoumání úvěruschopnosti považuje soud skutečnost, že žalobkyně nedoložila jedinou listinu, která by ověřovala obvyklé měsíční výdaje žalovaného, zejm. na bydlení, na jídlo, hygienické potřeby, splátky jiných závazků apod.
10. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně (prostřednictvím své právní předchůdkyně) nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné majetkové situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.
11. Jelikož soud považoval činnost žalobkyně (prostřednictvím své právní předchůdkyně) za nedostatečnou, učinil závěr o tom, že banka nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. V souvislosti s novelou § 87 zákona č. 257/2016 Sb., provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k 29. 5. 2022, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
13. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]), a spočívá v tom, že žalovaný obdržel částky 22 000 Kč náležejících žalobkyni, když pohledávka na ni byla bankou řádně postoupena, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný poskytl žalobkyni na svůj dluh plnění ve výši 2 434,29 Kč, tedy zbývající částka k úhradě dlužné částky žalobkyni činí 19 565,71 Kč. Jelikož žalovaný tuto neuhradil žalobkyni dobrovolně, zavázal ho k tomuto plnění soud svým rozhodnutím (výrok I).
14. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného předmětnou smlouvou, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z.). Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud proto žalobu ve zbytku zcela zamítl výrokem II. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl tyto soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny, a proto stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch a míra jejich úspěchu byla téměř vyrovnaná. Žalobce byl ve věci úspěšný toliko z 52 %, zatímco žalovaný z 48 %. Vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěšnosti obou stran je minimální a žádný z účastníků výrazně nepřevážil, považuje soud za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám.