Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 11 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 200 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 5 628 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 238 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 39 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 19. 1. 2024 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 628 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 9. 2023, kterou mu na jeho bankovní účet převedla úvěrovou jistinu 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úroky, ale svůj závazek porušil tím, že na splátkách nic nezaplatil, proto byl vyzván ke splacení celého dluhu. Na výzvu však nereagoval, proto se žalobkyně rozhodla dluh vymáhat soudní cestou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní zjistil tento skutkový stav:
4. Dne 15. 9. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském č. [hodnota], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostně na jeho účet č. [č. účtu] částku 28 000 Kč ve třech platbách; dne 15. 9. 2023 částku 10 000 Kč, dne 18. 9. 2023 částku 8 000 Kč a dne 20. 9. 2023 částku 10 000 Kč. Úvěr byl poskytnut v podobě revolvingu s úvěrovým limitem 30 000 Kč, jenž žalovanému umožnil opakované čerpání finančních prostředků. Smlouva byla uzavřena (podepsána žalovaným) elektronicky v systému žalobkyně na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz. Svou totožnost žalovaný doložil svým občanským a řidičským průkazem. Úvěr byl úročen úrokovou sazbou 40 % měsíčně a splatnost byla sjednána ve splátkách tak, že se žalovaný vždy k 15. dni v měsíci byl povinen uhradit žalobkyni úrok přirostlý za uplynulé období; jistinu úvěru byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru, sdělení [právnická osoba].).
5. Dopisem ze dne 15. 1. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr zesplatnila a dluh z něj vypočetla na částku 57 291 Kč, bez bližší specifikace. Žalovaného vyzvala do 3 dnů k úhradě. Oznámení s výzvou bylo zasláno obyčejnou poštou. Dne 7. 8. 2024 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby, kde jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 63 071,33 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 14 229 Kč a to do tří dnů, na bankovní účet uvedený ve výzvě (oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva, podací lístek).
6. K ověření schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně uvedla, že byl žalovaný před uzavřením smlouvy lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, aniž by k tomuto tvrzení nabídla jakýkoli důkaz. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že vlastní dům bez hypotéky, od února 2023 je zaměstnaný jako řidič [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] jeho příjem činí 30 499 Kč, měsíční výdaje činí 13 000 Kč (žádost o spotřebitelský úvěr).
7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného je patrné, že v období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 činil počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek 3 945,70 Kč. Na účet byla dne 11. 4. 2023 připsána částka 15 235 Kč od společnosti [právnická osoba]. a dne 21. 4. 2023 částka 12 882 Kč od [Anonymizováno], [Anonymizováno], což by mohl být zaměstnavatel žalovaného. Dále mu byla dne 11. 4. 2023 vyplacena zápůjčka ve výši 15 000 Kč[Anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] V období od 1. 5. 2023 do 31. 5. 2023 činil počáteční zůstatek 3 945,70 Kč a konečný zůstatek 0 Kč. Na účet byla dne 2. 5. 2023 připsána částka 2 464,83 Kč a dne 10. 5. 2023 částka 2 332 Kč, obě od firmy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], dne 5. 5. 2023 částka 17 147 Kč od společnosti [právnická osoba]. a dne 15. 5. 2023 částka 12 882 Kč od [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Dne [datum] žalovaný uhradil částku 6 800 Kč ve prospěch společnosti [právnická osoba] (výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 31. 5. 2023 vedený u [právnická osoba].).
8. Podle § 2395zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Soud aplikoval zjištěný skutkový stav na shora uvedená zákonná ustanovení a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. V souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a aktuální judikaturou Ústavního, Nejvyššího soudu České republiky (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud v řízení nejprve zkoumal, zda žalobkyně, jakožto úvěrující, při poskytnutí daného spotřebitelského úvěru žalovanému dostatečně prověřila jeho schopnost plánovaný úvěr splatit s ohledem na jeho aktuální osobní a majetkové poměry. Pokud by tak neučinila a žalovanému by úvěr poskytla i přes svá negativní zjištění, byla by úvěrová smlouva v takovém případě neplatná. Tato povinnost je úvěrujícímu uložena v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že součástí požadované odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, při které nespoléhá pouze na údaje o schopnosti úvěr splácet tvrzené samotným žadatelem, např. v žádosti o úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, ale sám si tyto sdělené údaje prověří, resp. nechá žadatelem o úvěr doložit.
14. Žalobkyně v tomto směru však v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru této své zákonné povinnosti dostála, tedy že by v daném případě zjišťovala, či si nechala dostatečně prokazatelně žalovaným doložit, jaké jsou jeho skutečné osobní a majetkové poměry, tedy jak příjmy, tak i výdaje. Žalobkyně tyto informace po žalovaném nepožadovala, resp. netvrdila, že by je požadovala a na výzvu soudu doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného. Stejně tak její tvrzení o prověření zadluženosti žalovaného ve veřejných rejstřících zůstalo pouze v podobě neprokázaného tvrzení. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, protože v řízení neprokázala, na základě čeho učinila před poskytnutím finančních prostředků žalovanému závěr o jeho schopnosti úvěr za sjednaných podmínek jí splatit.
15. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splatit. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Tomu mj. odpovídá i faktický stav splácení, kdy dle tvrzení žalobkyně neuhradil žalovaný po celou dobu trvání závazkového vztahu ani korunu.
16. S ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu o úvěru soud shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by z ní žalobkyně odvozovala. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky ani na smluvní pokutu sjednané v absolutně neplatné smlouvě. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Tento závěr soudu se odrazil ve výroku II. rozhodnutí v podobě zamítnutí žaloby.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni ničeho neuhradil, zavázal jej soud k zaplacení celé částky poskytnuté na úvěrové jistině ve výši 28 000 Kč. Soud v této výši proto žalobě vyhověl výrokem I. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl zohlednit v rámci splatnosti dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I).
19. Žalobkyně byla ve věci úspěšnější než žalovaný, kdy její úspěch představoval 53 %, proto má podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na částečnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 6 %. Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku III. ve výši 238 Kč, odpovídající 6 % z částky 3 972 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku (1 794 Kč), z odměny za zastupování žalobkyně advokátem podle § 14b odst. 1) bod 3 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání žaloby), přičemž za tyto 3 úkony náleží náhrada v rozsahu 3 x 500 Kč, náhrady hotových výdajů v rozsahu 3 x 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH z částky 1 800 Kč odpovídající částce 378 Kč. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel pro úkony učiněné před jednáním z vyhlášky č. 120/2014 Sb., protože předmětem řízení bylo peněžité plnění do hodnoty 50 000 Kč, přičemž žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech u zdejšího soudu. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.