Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 036,65 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, podle které má žalovaná zaplatit žalobkyni částku 8 707,74 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 16 354,25 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 354,25 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 744,39 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 16 354,25 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 354,25 Kč od 1. 2. 2025 do zaplacení, a to z neuhrazené smlouvy o úvěru ze dne 13. 9. 2023, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala splatit úvěr, navýšený o úrok ve výši 19,9 % ročně, v 48 měsíčních splátkách ve výši 587 Kč (poslední splátka 136 Kč) od 16. 10. 2023 do 15. 9. 2027. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech, výdajích a závazcích uvedených v žádosti o úvěr, která byla podána v mobilním bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 23 000 Kč, což žalobkyně ověřila na základě příchozích transakcí na osobním účtu žalované. Žalovaná uvedla měsíční výdaje 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní náklady žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Použitím ekonomického modelu lze dle žalobkyně zcela spolehlivě zjistit, jakou minimální částku žalovaná na úhradu nutných životních nákladů potřebuje, přičemž takto stanovené výdaje činily 14 096 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti uvedla úvěrové splátky ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 1 238 Kč a úvěr u jiného věřitele se splátkou 2 791 Kč. Splátka nového úvěru činila 587 Kč, nové splátkové zatížení tedy 4 616 Kč. Příjem žalované (23 000 Kč) byl dostatečný k pokrytí splátek (4 616 Kč) i životních nákladů (14 096 Kč). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná výzvě nevyhověla.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaná svou neúčast neomluvila, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Soud z listin zjistil tento skutkový stav:
4. Žalobkyně uzavřela dne 13. 9. 2023 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr v celkové výši 19 000 Kč, a to jednorázovým bezhotovostním převodem na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr, společně s úrokem ve výši 19,9 % ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách po 587 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, od 16. 10. 2023. Za dobu od 13. 9. 2023 do 31. 1. 2025 na splátkách zaplatila 7 963,35 Kč. Splátky byly žalovanou hrazeny opožděně již od druhé splátky splatné dne 15. 11. 2023, a nakonec od splátky splatné dne 15. 7. 2024 nebyly hrazeny vůbec; v červnu 2024 ještě bylo naposledy zaplaceno 2 835,55 Kč. Žalovaná svým jednáním naplnila předpoklady sjednané v článku 8, konkrétně 8. 1. a 8. 2. smlouvy, protože se dostala do prodlení se splácením splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než 2 splátek, čímž umožnila žalobkyni prohlásit celý úvěr za splatný k 29. 5. 2024. K prohlášení o okamžité splatnosti došlo po upomínce ze dne 29. 5. 2024, v dopise ze dne 29. 5. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 21. 1. 2025 (smlouva o úvěru, výzva k úhradě dlužné částky, přehled splátek, rozhodnutí o okamžité splatnosti, předžalobní výzva).
5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované (klientská data – otisk obrazovky systému žalobkyně) a nahlédnutím do interního systému žalobkyně (informace z CCB), z nichž vyplývá, že žalovaná uvedla měsíční příjem 23 000 Kč a výdaje ve výši 0 Kč. Z informací z databáze CCB vyplývá, že žalovaná měla ke dni [datum] čtyři existující úvěry (z toho tři úvěry u žalobkyně se splátkovým zatížením 1 238 Kč) s celkovou měsíční splátkou ve výši 5 055 Kč Byly doloženy výpisy z účtu žalované za období od [datum] do [datum], z nichž vyplývá, že účet žalované je aktivní, žalované na něj byla pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 23 000 Kč a měla i další příjmy. V červnu 2023 jí byla vyplacena na účet jistina úvěru ve výši 40 000 Kč, v červenci 2023 jí byly vyplaceny úvěry ve výši 6 000 Kč a 27 500 Kč a v srpnu 2023 jí byla vyplacen úvěr ve výši 34 000 Kč. Z účtu hradila své výdaje a splácela úvěry (v září 2023 částkou 5 100 Kč, v červenci 2023 částkou 5 032,35 Kč, v srpnu částkou 5 067,03 Kč). Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 8. 2023 činil 7 413,77 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 8. 2023 činil -93,22 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 9. 2023 činil 93,22 Kč, konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] činil [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Dne [datum] a dne [datum] nebyl na účtu disponibilní zůstatek, proto nebyly provedeny obraty ve výši 2×[částka]. Na účet celkem přišlo [částka] a celkem odešlo [částka]. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] činil [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] činil [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] činil [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil [částka]. Celkem na účet přišlo 62 272 Kč a celkem odešlo 67 959,22 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni [datum] činil [částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil -[částka]. Na účet celkem přišlo 66 125 Kč a celkem odešlo 73 631,99 Kč (výpisy z účtu žalované za období od 1. 3. 2023 do 30. 9. 2023).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím hodnoty cizí věci, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy).
16. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá, žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu téměř osmi měsíců před poskytnutím úvěru, ověřovala z něj však pouze příjmy žalované a nikoliv výdaje, které stanovila teoreticky podle ekonomického modelu částkou 14 096 Kč. Ve skutečnosti byly výdaje žalované vyšší a spolu se splátkami úvěrů převyšovaly pravidelně její příjmy. Ke dni 25. 4. 2023 vykazoval její výpis z účtu záporný zůstatek, v důsledku čehož nebyly provedeny platby v celkové výši 0,02 Kč. Od června 2023 čerpala žalovaná měsíčně úvěry vyšší než 30 000 Kč, přesto její účet vykázal v srpnu 2023 záporný disponibilní zůstatek. Je tedy evidentní, že příjmy žalované tak již před poskytnutím úvěru nepostačovaly na úhradu jejích výdajů a své dluhy hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by z výpisu z účtu prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalované a nespokojila se s modelovými výdaji.
17. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná prováděla výběry v hotovosti a nebylo možné zjistit, které jdou na pravidelné platby, ať už bydlení, služby s bydlením spojené apod., proto byly žalovanou sdělené informace o výdajích doplněny statistickými údaji a byl využit ekonomický model, soud uvádí, že výdaje je třeba posuzovat komplexně. Nelze brát v úvahu pouze pravidelné, opakující se a nezbytné výdaje. Pokud úvěrující nemá dostačující informace o výdajích žadatele o úvěr, je třeba zjišťovat další informace a zejména konfrontovat se zjištěními žadatele o úvěr. Není možné zjistit měsíční výdaje v průměrné výši kolem 46 000 Kč a vycházet z namodelovaných výdajů ve výši 14 096 Kč měsíčně. Nadto i bez tvrzených výběrů v hotovosti byly výdaje žalované mnohem vyšší než namodelované výdaje, z nichž žalobkyně vycházela.
18. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože její příjmy nepostačovaly na úhradu výdajů.
19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 19 000 Kč poníženou o provedené úhrady v celkové výši 7 963,35 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 11 036,65 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 11 036,65 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry žalované, když tato byla po celou dobu soudního řízení nečinná, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny její majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, neboť žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch a míra jejich úspěchu byla téměř vyrovnaná. Žalobkyně byla ve věci úspěšná toliko z 48 %, zatímco žalovaná z 52 %. Vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěšnosti obou stran je minimální a žádný z účastníků výrazně nepřevážil, považuje soud za spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení sám.