35 C 112/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku spotřebitelský úvěr až do výše [částka], který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatků v celkové výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a částky [částka] představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni od [datum] do [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).Závěr o skutkovém stavu4. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] prostřednictvím internetových stránek www.flexifin.cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše [částka] jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz cit. smlouva).5. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřila podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. [Anonymizováno] [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Vycházela také z informací získaných od žalovaného co se týká počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (4), počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem (2), pravidelných měsíčních výdajů ([částka]) a čistých měsíčních příjmů ([částka]); ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], načež žalobkyně dospěla k závěru, že tento jeho příjem umožňuje bezproblémové splácení úvěru (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti).6. Dne [datum] odeslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku ve výši [částka] (viz sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum], výpis z běžného účtu žalovaného, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).7. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).8. Dopisem ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek z téhož dne).Právní posouzení věci9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 75 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Žalobkyně jako úvěrující a podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z. a žalovaný jako úvěrovaný a spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. uzavřeli dne [datum] písemnou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve sjednané době splatnosti a zaplatit úrok. Ve smlouvě byla podrobně sjednána další práva a povinnosti související s úvěrovým vztahem.16. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze Smlouvy splnila, avšak pouze co do částky [částka], kterou zaslala na účet žalovaného.17. Žalovaný svou povinnost vrátit poskytnutý úvěr nesplnil, když žalobkyni nic neuhradil.18. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nepředložila jediný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného či míru jeho zadlužení zkoumala řádně. Žalobkyně uvedla, že si ověřila výši příjmu žalovaného, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila. Nezabývala se skutečnými výdaji žalovaného na bydlení, případně dalšími nutnými výdaji žalovaného či jeho závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si žádným způsobem neověřila, pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.20. Výpis z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] pořízený žalobkyní automatizovaným systémem Kontomatik, který žalobkyně soudu předložila, nelze podle názoru soudu považovat za důkaz prokazující řádné ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Tento výpis, i když se týká období cca jednoho roku před poskytnutím úvěru, nevypovídá nic o rozhodných příjmech, výdajích či míře zadlužení žalovaného, neboť jednotlivé bankovní operace jsou zde popsány pouze obecně, bez konkrétního určení, čili nemají žádnou vypovídací hodnotu o skutečných finančních možnostech žalovaného. Žádný jiný důkaz, který by osvědčil řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila.21. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.22. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.23. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).24. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.25. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).26. Poskytla-li žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný jí nic neuhradil, stále tak dluží žalobkyni částku [částka]. Žádala-li žalobkyně zaplacení částky [částka], žádala tak méně, než na co má nárok, a takový žalobní požadavek soud nemůže přestoupit. Protože svou povinnost k vrácení částky [částka] žalobkyni žalovaný dosud nesplnil, zavázal ho k jejímu splnění svým rozhodnutím soud (výrok I.).27. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků ze smlouvy o úvěru plynoucích, soud žalobu na základě shora uvedeného zamítl (odst. II. výroku)Náklady řízení a lhůta k plnění28. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.29. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.