Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyně částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši po [částka] splatných ke každému 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela se žalovanou prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno].cz smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně finanční prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. v dohodnuté lhůtě splatnosti. Žalovaná částka [částka] sestává z jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a z částky [částka] představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny [částka] vypočtenou od [datum] do [datum]. Žalovaná navzdory upomínkám ze strany žalobkyně na svůj dluh neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).Závěr o skutkovém stavu4. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten, který skutkový závěr.5. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované úvěr do výše [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. Úrok byl splatný vždy k 2. dni v měsíci, jistinu mohla žalovaná splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ neuhrazení dlužné částky byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se ocitla v prodlení (viz citovaná Smlouva, kopie OP žalované).6. Dne [datum] odeslala žalobkyně ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované č. [č. účtu] uvedený žalovanou ve Smlouvě částku [částka], dne [datum] částku [částka] (viz 2 x potvrzení o platbě, citovaná Smlouva).7. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalované zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka] do tří dnů od doručení této výzvy (viz dopis ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovanou k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] vč. potvrzení o odeslání).8. Žalovaná na svůj závazek ze Smlouvy neuhradila ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, když splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).Právní posouzení věci9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne [datum] Smlouvu, kterou soud posoudil podle jejího obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % p. m. v průběhu trvání Smlouvy.18. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy splnila, když žalované poskytla převodem na její účet dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].19. Žalovaná svoje povinnosti ze smlouvy nesplnila, když žalobkyni neposkytla žádnou úhradu.20. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná Smlouva ze dne [datum] je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 tohoto zákona. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť tvrdila pouze, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu případně výplatní listy a žalobkyně v rámci ověřování úvěruschopnosti provedla lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Ke svým tvrzením však neposkytla žádné důkazy, což vyplynulo u jednání konaného dne [datum], kdy bylo provedeno dokazování. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se sama připravila o možnost být soudem poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poté, co z provedeného dokazování vyplynulo, že listinami, které žalobkyně soudu k důkazu předložila, nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně posoudila.21. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti v daném případě způsobuje neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. Je-li Smlouva ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, nebylo možné přiznat žalobkyni jakékoliv plnění, jenž od této Smlouvy odvozovala. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ze Smlouvy č. [hodnota], ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení), stejně tak ani požadovanou smluvní pokutu.22. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).23. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.24. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).25. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).26. Poskytla – li žalobkyně žalované částku [částka] a žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, je tak povinna zaplatit žalobkyni s ohledem na shora uvedené pouze částku [částka] co by poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto zavázal žalovanou pouze k zaplacení částky [částka] a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.27. Protože mezi stranami nedošlo k dohodě o době splatnosti vracené jistiny „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím.28. Při stanovení doby splatnosti soud postupoval dle ust. § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a přihlédl k možnostem žalovaného a zájmu na spravedlivém uspořádáním práv a povinností obou smluvních stran.29. Žalovaná sice byla v průběhu řízení zcela nečinná a nedodala tak soudu žádné informace, na jejichž základě by soud mohl posoudit, jaká je „doba přiměřená možnostem spotřebitele“, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec, nicméně nutno respektovat zájem spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, nelze jednat výlučně na úkor žalobkyně, která sice neměla úvěr poskytnout, čímž porušila svoje povinnosti, nicméně má nárok na vrácení částky, kterou fakticky dlužníkovi poskytla. Za této situace soud nevidí jako spravedlivé, aby žaloba byla zamítnuta (tzn. i nárok na zaplacení jistiny) jen protože není možno stanovit lhůtu splatnosti jako dobu přiměřenou.30. Při respektování principu ochrany spotřebitele, který na tom nemůže být hůře, než když si neplatný úvěr bral, má soud za to, že rozložení splácení dlužné částky do deseti pravidelných měsíčních splátek, byť v zájmu ochrany spotřebitele nebyla stanovena ztráta výhody splátek, jsou práva spotřebitele dostatečně chráněna a zároveň je respektován i zájem věřitele na vrácení dlužné částky.Náklady řízení31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.32. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala (zejména úroků z prodlení stanovených obecnými mechanismy jejich výpočtů), aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobce v řízení.33. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozhodnutí na částku [částka], tj. celkem [částka] a byla-li žalobkyni přiznána částka [částka], činí úspěch žalobkyně vyjádřený v procentech 46 % a neúspěch 54 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že právo na náhradu nákladů řízení má žalovaná ve výši 8 %. Protože podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.