35 C 6/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, důsledkem toho žalobkyně vypověděla smlouvu a žalovaný se tak ocitl dne [datum] v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatků v celkové výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a smluvní pokuty z dlužné jistiny dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy vypočtené za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil navzdory předžalobní upomínce zástupkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Závěr o skutkovém stavu3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přitom dále je uvedeno i to, z jakého konkrétního důkazu soud činí ten který konkrétní závěr.4. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] prostřednictvím internetových stránek [Anonymizováno]. Žalovaný se při uzavírání smlouvy identifikoval prostřednictvím služby [jméno FO] společnosti Bankovní Identita a žalobkyni také zpřístupnil svůj bankovní účet (viz výpis [jméno FO] a výpis z účtu žalovaného předložený žalobkyní).5. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše [částka] jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz cit. smlouva).6. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřovala podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking [právnická osoba], která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Vycházela také z informací získaných od žalovaného co se týká počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (4), počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem (2), pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ([částka]), pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ([částka]), dalších nezbytných výdajů ([částka]) a ostatních zbytných výdajů ([částka]) a čistých měsíčních příjmů ([částka]); ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila [částka], načež žalobkyně dospěla k závěru, že tento jeho příjem umožňuje bezproblémové splácení úvěru (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti).7. Žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] dne [datum] částku ve výši [částka] (viz sdělení UniCredit [jméno FO], a. s. ze dne [datum], výpis z běžného účtu žalovaného, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).8. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).9. Dopisem ze dne [datum] právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění před podáním žaloby ze dne [datum], potvrzení o podání zásilky ze dne [datum]).Právní posouzení věci10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 75 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Žalobkyně jako úvěrující a podnikatel ve smyslu § 420 a násl. o. z. a žalovaný jako úvěrovaný a spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve sjednané době splatnosti a zaplatit úrok. Ve smlouvě byla podrobně sjednána další práva a povinnosti související s úvěrovým vztahem.17. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze smlouvy splnila co do částky [částka], kterou zaslala na bankovní účet žalovaného.18. Žalovaný svou povinnost vrátit poskytnutý úvěr nesplnil, když žalobkyni neuhradil ničeho.19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.20. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně ve vztahu k tvrzeným skutečnostem, jak jsou rozebrány v bodě 6. odůvodnění nepředložila jediný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného či míru jeho zadlužení zkoumala řádně. Žalobkyně uvedla, že si ověřila výši příjmu žalovaného, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila. Nezabývala se skutečnými výdaji žalovaného na bydlení, případně dalšími nutnými výdaji žalovaného či jeho závazky, Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si žádným způsobem neověřila, pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Kromě toho při tvrzeném měsíčním příjmu domácnosti se čtyřmi členy, ale pouze dvěma měsíčními příjmy v čisté měsíční výši [částka] a tvrzenými výdaji ve výši celkem [částka], je evidentní, že výdaje jsou značně podhodnocené a příjmy v celkové výši [částka] pro pokrytí potřeb čtyř osob nevypovídají o tom, že by byl žalovaný schopen řádně splácet úvěr, který činí více než dvojnásobek měsíčních příjmů rodiny. O tom ostatně svědčí skutečnost, že žalovaný nesplatil ani jednu splátku.21. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.22. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.23. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).24. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.25. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).26. Poskytla-li žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný jí neuhradil ničeho, dluží tak žalovaný žalobkyni částku [částka]. Protože svou povinnost k vrácení dlužné částky žalovaný dosud nesplnil, zavázal jej při vázanosti návrhem žalobkyně dle § 153 odst. 2 o. s. ř. k zaplacení částky [částka] soud svým rozhodnutím (výrok I.).27. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků ze smlouvy o úvěru plynoucích, soud žalobu na základě shora uvedeného zamítl (odst. II. výroku).28. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).29. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok toliko na doplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.Náklady řízení30. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně se ke dni vydání rozhodnutí domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku [částka], celkem se tak domáhala zaplacení částky [částka]. Žalobkyni byla přiznána částka [částka]. Uvedené znamená, že žalobkyně měla ve věci 59,74% úspěch a neúspěšná byla z 40,26 %. Odečtením neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 19,48 %.31. Náklady řízení žalobkyně účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří:zaplacený soudní poplatek ve výši [částka];odměna za zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní pomoci, a to:- převzetí a přípravu zastoupení,- písemné podání žaloby,- výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem,sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhl. z tarifní hodnoty [částka] v případě úkonů právní pomoci spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, výzvě k plnění a písemném podání žaloby činí částku [částka],celkem tak žalobkyni na odměně za zastoupení advokátem přísluší celkem částka [částka];tři paušální náhrady hotových výdajů zástupce po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání žaloby [§ 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhl.], celkem tedy [částka];Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku [částka], když 19,48 % činí částku [částka], kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.