Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení- úroku ve výši 36 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a- úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení,se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 36 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému úvěr ve výši [částka] převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti do [datum] jistinu společně s úrokem ve výši 36 % ročně z poskytnuté částky ode dne [datum], avšak této povinnosti nedostál. Společnost posléze uvedenou pohledávku postoupila žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se žalobou, z důvodu nejasnosti postupu a výše částky i s příslušenstvím, nesouhlasil.
3. Rozsudkem Okresního soudu ve [adresa] ze dne 26. 3. 224, č.j. [spisová značka], vydaným jako rozsudek pro uznání, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenství a nahradit náklady řízení.[právnická osoba] odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum], č.j. 28 co 82/2024-38 rozhodl tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.Závěr o skutkovém stavu5. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.6. Mezi Společností a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal částku [částka] vrátit Společnosti spolu s úrokem ve výši 36 % ročně do 28 dnů ode dne odeslání částky [částka] Společností žalovanému (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] vč. příloh - Základní informace a poučení spotřebitele, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, Vysvětlení předsmluvních informací).7. Žalobkyně uvedla, že Společnost před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalovaného. Z těchto informací Společnost zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného (a s ním společně posuzovaných osob) a jeho závazků dostačovala pro splacení úvěru v souladu se Smlouvou. Společnost také prověřila žalovaného lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěla Společnost k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně předložila listinu nazvanou jako Úvěruschopnost úvěru č. [hodnota], na které je zaznamenáno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil [částka], měsíční splátka úvěru v bance je zaznamenána ve výši [částka], ostatní výdaje (telefon, jízdenky apod.) ve výši [částka], životní minimum je uvedeno ve výši [částka]; tato listina není datována ani podepsána (viz tvrzení žalobkyně na č. l. 52 spisu, citovaná listina).8. Dne [datum] zaslala Společnost na účet č. [č. účtu], který žalovaný ve Smlouvě označil za svůj bankovní účet, částku [částka] (viz potvrzení o platbě ze dne [datum], Smlouva).9. Žalovaný na svůj závazek ze Smlouvy neuhradil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).10. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena Společností [právnická osoba] na společnost [Anonymizováno], soukromou společnost s omezeným ručením založenou podle právního řádu Estonska se sídlem [adresa] jako postupníka, která tuto pohledávku postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] a tato společnost pohledávku za žalovaným postoupila Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni (viz citované smlouvy).11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Společnost jako věřitel, resp. podnikatel (§ 420 a násl. o. z.), a žalovaný jako dlužník, resp. spotřebitel (§ 419 o. z.), uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., kterou se Společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s úroky z úvěru ve výši 36 % ročně do [datum].19. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru uzavřenou dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.21. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.22. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).23. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.24. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.25. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala (lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí), a současně zjistila příjem žalovaného a jeho závazky, kdy tyto informace měly být zřejmě zaznamenány na žalobkyní předložené listině nazvané jako Úvěruschopnost úvěru č. [hodnota].26. Soud se neztotožňuje s tím, že by se mělo jednat o posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádné. Žalobkyně totiž nepředložila jediný důkaz o tom, že by informace získané svou vlastní aktivní vyhledávací činností či informace poskytnuté žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně ověřila. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).27. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že její právní předchůdkyně příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.28. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni částku [částka], která mu byla dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta. Proto soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru (úrok z úvěru), žalobu zamítl.29. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).30. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.Náklady řízení a lhůta k plnění31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., z něhož vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.32. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo nutno k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného v řízení.33. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 36 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, tzn. celkem se domáhala zaplacení částky [částka].34. Žalobkyni byla přiznána částka [částka].35. Žalobkyně měla ve věci úspěch ve výši 25 % a neúspěch ve výši 75 %, právo na náhradu nákladů řízení má tedy úspěšnější žalovaný, a to v rozsahu 50 % (75 – 25).36. Náklady žalovaného účelně vynaložené k bránění práva představuje zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši [částka], když 50 % odpovídá částka [částka], kterou je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit.37. Lhůtu ke splnění povinnosti žalobkyně stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.