35 C 84/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 3. 2026 po žalované domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení a částky 1 000 Kč jako nákladů za upomínání žalované a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 4. 2025 uzavřela se žalovanou elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami, splatnými vždy 15. dne každého kalendářního měsíce, přičemž splátka byla stanovena na částku 7 500 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2025, kterou nezaplatila ani po dvou upomínkách ze dne 20. 11. 2025 a 5. 12. 2025, proto žalobkyně úvěr dne 21. 2. 2026 zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná na dluh neuhradil ničeho. Žalovaná částka 50 000 Kč představuje jistinu úvěru. Dále žalobkyně požaduje částku 1 000 Kč jako náklady upomínkování za 1. a 2. upomínku (2 x 500 Kč). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované skrze prostřednictvím dvou externích společností ([právnická osoba]. a [právnická osoba].) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Žalobkyně za pomocí nástrojů označených společností [právnická osoba]. a [právnická osoba]. získává analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Závěr o skutkovém stavu3. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž dále je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr.[právnická osoba] žádosti žalované prostřednictvím klientského účtu žalobkyně byl žalované předložen návrh smlouvy. Žalované byl zřízen přístup do klientského účtu na základě unikátního SMS kódu, přičemž k samotnému podpisu smlouvy došlo po doplnění všech potřebných informací žalovanou ve svém klientském účtu, načež jí byl nabídnut konkrétní finanční produkt. Následně žalovaná odškrtla políčko „souhlasím se zněním smluvní dokumentace“ a poté klikla na tlačítko podepsat. Následně byla poskytovatelem opět odeslána na telefonní číslo [tel. číslo] automatická zpráva s jedinečným SMS kódem. Tento kód následně žalovaná opsala ve svém klientském účtu a klikla na „Potvrdit SMS kód“. Pro ověření podpisu žalovaná ještě ze svého bankovního účtu zaslala verifikační platbu. Smlouva byla uzavřena dne 7. 4. 2025 (viz smlouva, detail pohybu-okamžitá příchozí platba). Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, a to do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti Smlouvy na účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala uhradit ve 12 měsíčních splátek splatných vždy do 15. dne v měsíci, přičemž výše splátky činí 7 500 Kč. Současně s poslední splátkou úroku je splatná i poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 15 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr byla uvedena ve výši 436 %. Dle čl. 5.4. smlouvy poskytovatel předtím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve spotřebitele k úhradě dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Dle prvního bodu článku 5.4. smlouvy poskytovatel zašle spotřebiteli první písemnou upomínku k úhradě dlužné částky prostřednictvím e-mailové adresy uvedené v záhlaví smlouvy nebo do datové schránky spotřebitele s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení; tato upomínka je zpoplatněna částkou 500 Kč a smluvní strany si výslovně sjednaly doručení fikcí, tzn. že upomínka se považuje za řádně doručenou 10. den od odeslání e-mailové zprávy na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy nebo do datové schránky spotřebitele. Dle druhého bodu článku 5.4. smlouvy v případě, že spotřebitel dlužnou částku ve lhůtě neuhradí, poskytovatel zašle spotřebiteli druhou písemnou upomínku k úhradě dlužné částky s lhůtou k úhradě 5 kalendářních dnů ode dne doručení; tato upomínka je rovněž zpoplatněna částkou 500 Kč a fikce doručení byla sjednána stejně jako u odeslání první upomínky. V čl. 5.5. smlouvy bylo mezi účastníky ujednáno, že pokud nedojde ze strany spotřebitele ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je poskytovatel oprávněn zesplatnit jistinu úvěru a požadovat po spotřebiteli mimo jiné rovněž zákonný úrok z prodlení a náklady za upomínky dle čl. 5.4. smlouvy. Dle čl. 5.8. smlouvy v případě zesplatnění úvěru zašle poskytovatel spotřebiteli předžalobní výzvu k úhradě, umožňující spotřebiteli úhradu celé dlužné částky před soudním řízením, spojeným s dalšími náklady pro spotřebitele. Jestliže spotřebitel po zesplatnění úvěru nezaplatí vyčíslenou dlužnou částku ve stanovené lhůtě k plnění v předžalobní výzvě, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky, a to ode dne následujícího po dni uplynutí stanovené lhůty v předžalobní výzvě až do jejího úplného zaplacení. V čl. 9. 1. smlouvy si strany pro účely doručování právních úkonů vyplývajících z této smlouvy stanovily korespondenční a e-mailovou adresu, kterou je podle čl. 9. 2. a 9. 3. smlouvy adresa uvedená poskytovatelem a spotřebitelem v záhlaví této smlouvy. V záhlaví smlouvy je pak na straně spotřebitele uvedena emailová adresa [e-mail] a adresa pro doručování [adresa] (viz Předsmluvní informace, Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] včetně Přílohy č. [hodnota] – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele).5. Úvěruschopnost žalované vyhodnotila žalobkyně dle údajů z občanského průkazu a z vyplněné žádosti o úvěr, z čeho bylo žalobkyní mimo jiné zjištěno, že žalovaná je svobodná, je vyučená a má jednu vyživovací povinnost. Dále z lustrace v Insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaná se nenachází v procesu insolvence; z lustrace v Centrální Evidenci Exekucí pak žalobkyně zjistila, že proti žalované není žádná exekuce vedena; podle informací ze SOLUS má žalovaná výbornou platební morálku a její finanční závazky jsou 0 Kč měsíčně; Hodnota zjištěného příjmu žalované činí 21 317 Kč. Hodnota nákladů na bydlení byla žalobkyní uvedena ve výši 4 000 Kč (minimální částka nákladů na bydlení), přičemž žalovaná měla uvést náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč; hodnotu nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti žalobkyně vyčíslila na částku 3 000 Kč, přičemž žalovaná měla uvést 2 000 Kč; hodnota finančních závazků byla žalobkyní uvedena ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla taktéž 1 000 Kč; výsledné finanční závazky žalované ze sázení a hazardních her je 16 Kč. Z těchto údajů žalobkyně vypočetla finanční zůstatek ve výši 12 801 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] včetně Přílohy č. [hodnota] – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele).6. Z bankovní historie bankovního účtu žalované č. [č. účtu] za období od 18. 10. 2024 do 3. 4. 2025 vyplývají platby ve prospěch Základní školy [adresa] (např. ze dne 30. 10. 2024 ve výši 640 Kč nebo ze dne 14. 1. 2025 ve výši 608 Kč), platby ve prospěch Gymnázia [adresa]. [Anonymizováno], školní jídelna. Na tomto účtu se také pravidelně objevují platby, které nebyly provedeny. Dne 28. 1. 2025 je zde evidována příchozí platba ve výši 14 000 Kč od společnosti [právnická osoba] Účet je financován hlavně hotovostními vklady a hlavními odtoky jsou bankovní převody na jiné účty a výběry hotovosti, menší část výdajů z tohoto účtu tvoří potraviny, školní zařízení a nákupy. Celkové příjmy na tomto účtu za období od 18. 10. 2024 do 3. 4. 2025 jsou ve výši 40 850 Kč s tím, že výdaje jsou 40 915,88 Kč (viz Bankovní historie – smlouva [Anonymizováno]).7. Z transakční historie ke dvěma účtům žalované, které měla žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti žalované k dispozici, a to k účtu č. [č. účtu] za období od 18. 10. 2024 do 3. 4. 2025 a k účtu č. [č. účtu] za období od 14. 10. 2024 do 31. 3. 2025 je patrné, že na účet č. [č. účtu] byly opakovaně připisovány částky od společnosti [právnická osoba]., a to např. 20.729 Kč dne 14. 10. 2024, 20.643 Kč dne 14. 11. 2024, 21.708 Kč dne 11. 12. 2024, 22.090 Kč dne 13. 1. 2025, 16.200 Kč dne 14. 2. 2025 a 22.235 Kč dne 12. 3. 2025; dále byla dne 25. 2. 2025 na tentýž účet připsána částka 4.302 Kč od ČSSZ. Výpisy dále dokládají četné běžné výdaje žalované, zejména za potraviny, drogerii, lékárnu, školní stravování a další potřeby domácnosti, jakož i opakované hotovostní výběry.8. Současně bylo z výpisů prokázáno, že z účtů žalované odcházely opakované platby na některé shodné účty, zejména na účty [č. účtu], [č. účtu], [č. účtu] a [č. účtu], a dále že mezi oběma účty žalované probíhaly vzájemné převody. Z výpisu k účtu č. [č. účtu] bylo rovněž zjištěno, že dne 28. 1. 2025 byla na tento účet připsána částka 14.000 Kč od [právnická osoba] Výpisy dále zachycují platby ve prospěch základní školy a gymnázia, resp. školní jídelny.9. Dne 7. 4. 2025 byla z účtu žalované č. [č. účtu] odepsána ve prospěch protiúčtu č. [č. účtu] platba ve výši 1 Kč s poznámkou jména a příjmení žalované (viz Potvrzení z internetového bankovnictví [právnická osoba] /Detail pohybu – okamžitá příchozí platba).10. Dne 7. 4. 2025 byla z účtu žalobkyně č. [č. účtu] připsána ve prospěch protiúčtu [č. účtu] platba ve výši 50 000 Kč s variabilním symbolem [var. symbol], se zprávou pro příjemce, ve které bylo uvedeno [Anonymizováno] úvěr s poznámkou, ve které bylo uvedeno jméno a příjmení žalované (viz Potvrzení z internetového bankovnictví [právnická osoba] /Detail pohybu – bezhotovostní platba).11. Dne 20. 11. 2025 vyhotovila žalobkyně upomínku č. [hodnota] k úhradě dlužné splátky 7 500 Kč splatné dne 15. 11. 2025 a k úhradě sankce za zaslání písemné upomínky ve výši 500 Kč; tuto upomínku zaslala žalované dne 20. 11. 2025 na e-mailovou adresu [e-mail] (viz upomínka ze dne 20. 11. 2025, e-mail žalobkyně ze dne 20. 11. 2025).12. Dne 5. 12. 2025 vyhotovila žalobkyně upomínku č. [hodnota] k úhradě dlužné splátky 7 500 Kč splatné dne 15. 11. 2025 a k úhradě sankce za zaslání 1. písemné upomínky ve výši 500 Kč a 2. písemné upomínky ve výši 500 Kč; tuto upomínku zaslala žalovanému dne 5. 12. 2025 na e-mailovou adresu [e-mail] (viz upomínka ze dne 5. 7. 2025, e-mail žalobkyně ze dne 5. 7. 2025).13. Dne 21. 2. 2026 zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím svého právního zástupce na adresu pro doručování dopis, kterým uplatnila právo na zesplatnění úvěru ze Smlouvy č. [hodnota] a kterým žalovanou vyzvala, aby neprodleně nejpozději do 7. 3. 2026 žalobkyni uhradil dlužnou částku 82 555 Kč, sestávající z jistiny ve výši 50 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 24 375 Kč, nákladů na upomínání 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 7 180 Kč (viz Předžalobní výzva, zesplatněním úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 2. 2026, podací lístek).Právní posouzení věci14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.16. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.17. Podle § 420 odst. 2 o. z. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.23. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému27. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.29. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.30. Mezi účastníky byla po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr společně se sjednaným úrokem splácet v pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Dále se žalovaná v čl. 5.4. Smlouvy zavázala žalobkyni zaplatit náklady na upomínání ve výši 500 Kč za upomínku.31. Žalobkyně svou povinnost vyplývající ze Smlouvy splnila, když dne 7. 4. 2025 poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná své povinnosti ze Smlouvy nedostála, neboť žalobkyni nezaplatila nic.32. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.33. Žalobkyně v příloze č. [hodnota] smlouvy o spotřebitelském úvěru, označené jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z informací získaných od žalované, z výpisů z jejích bankovních účtů a z externích lustrací. Jako podklady označila zejména doklady totožnosti, úplné výpisy z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce a dále výsledky lustrací v evidenci neplatných dokladů, insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, registru SOLUS a ve své interní databázi. Současně uvedla, že v individuálních případech může požadovat i další doklady, zejména výplatní pásky, potvrzení o příjmu, rozsudek o výživném, nájemní smlouvu, důchodový výměr, smlouvu o založení bankovního účtu, potvrzení o trvalém pobytu nebo daňové přiznání.34. Ve vztahu ke konkrétní žalované žalobkyně v této příloze uvedla, že vycházela z údajů, podle nichž je žalovaná svobodná, má 1 vyživované dítě, nejvyšší dosažené vzdělání vyučená a bankovní účet č. [č. účtu]. Dále uvedla, že lustrace neplatných dokladů dopadla s výsledkem, že doklad žalované není ztracený ani odcizený, v insolvenčním rejstříku nebyla zjištěna aktivní insolvence, v Centrální evidenci exekucí nebyla zjištěna aktivní exekuce, v registru SOLUS byla zjištěna „výborná platební morálka“ a měsíční finanční závazky ve výši 0 Kč, přičemž interní databáze žalobkyně vykázala „pozitivní nebo žádné zkušenosti“.35. K příjmům žalobkyně uvedla, že žalovaná deklarovala průměrný čistý měsíční příjem 23 800 Kč, zatímco na bankovním účtu byl zjištěn příjem 21 317 Kč, přičemž pro další výpočet byla použita nižší částka 21 317 Kč. Náklady na bydlení žalobkyně uvedla v částce 2 000 Kč dle tvrzení žalované, 0 Kč dle bankovního účtu, s tím, že použila minimální částku 4 000 Kč. U nákladů na potraviny a běžné zboží domácnosti uvedla částku 2 000 Kč dle tvrzení žalované a 3 267 Kč dle bankovního účtu, přičemž pro další výpočet použila částku 3 000 Kč. Finanční závazky žalobkyně uvedla ve výši 1 000 Kč dle tvrzení žalované, 158 Kč dle bankovního účtu a 0 Kč dle registru SOLUS, přičemž za výslednou hodnotu převzala částku 1 000 Kč. Náklady na sázení a hazardní hry vyčíslila částkou 16 Kč a dále započetla rezervu označenou jako „EXTRA zůstatek“ ve výši 500 Kč.36. Na základě těchto údajů žalobkyně uzavřela, že finanční měsíční zůstatek žalované činí 12 801 Kč a že žalovaná má dostatečný zůstatek na splácení sjednané měsíční splátky úvěru ve výši 7 500 Kč.37. Tento závěr však podle názoru soudu neodpovídá obsahu předložených výpisů z účtů v takové míře, aby mohl být považován za spolehlivý a dostatečně individualizovaný.38. Především soud nepovažuje za přesvědčivě podložený závěr žalobkyně o existenci finančních závazků žalované pouze ve výši 1 000 Kč měsíčně. Z výpisů z účtů jsou patrny opakované odchozí platby na shodné účty, a to v částkách nikoli zanedbatelných, zejména na účty [č. účtu], [č. účtu], [č. účtu] a [č. účtu]. Současně byl na jednom z účtů dne 28. 1. 2025 zaznamenán příchozí převod 14 000 Kč od [právnická osoba], tedy od subjektu poskytujícího úvěrové financování. Tyto skutečnosti zjevně vyžadovaly podrobnější vyhodnocení, zda se nejedná o splátky dalších závazků žalované, popř. o indicii dalšího úvěrového zatížení. Žalobkyně však nepředložila přesvědčivé vysvětlení, jak dospěla k závěru, že závazky zjištěné z bankovního účtu činí pouze 158 Kč měsíčně, resp. proč za výslednou hodnotu převzala toliko částku 1 000 Kč deklarovanou žalovanou, ačkoli samotné výpisy nasvědčují existenci širšího a výraznějšího závazkového zatížení.39. Stejně tak soud nepovažuje za dostatečně doložené vyhodnocení pravidelných životních nákladů žalované. Žalobkyně sice stanovila náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč a náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 3 000 Kč, avšak z výpisů je zřejmé, že žalovaná pravidelně vynakládala prostředky na potraviny, drogerii, lékárnu, školní stravování a další běžné výdaje domácnosti. Žalobkyně nepředložila přesvědčivé zdůvodnění, jak právě z těchto transakcí dovodila takto nízké měsíční hodnoty, a její výpočet tak působí spíše jako aplikace interně stanovených minimálních částek než jako důkladné posouzení skutečných poměrů konkrétní žalované.40. Žalobkyně v příloze smlouvy vycházela mimo jiné z údaje, že žalovaná má jedno vyživované dítě. Tento údaj však nebyl podle názoru soudu dostatečně ověřen. Z předložených výpisů z účtů jsou totiž patrny platby ve prospěch základní školy a současně i gymnázia, resp. školní jídelny gymnázia. Tyto transakce sice samy o sobě bez dalšího neprokazují existenci dvou vyživovacích povinností, přinejmenším však vyvolávají důvodnou pochybnost, zda žalobkyně měla rozsah vyživovacích povinností žalované zjištěn úplně a správně. Bylo proto namístě tuto okolnost dále objasnit a postavit najisto, neboť počet vyživovaných osob má přímý dopad na hodnocení běžných životních nákladů spotřebitele a jeho reálné schopnosti úvěr splácet.41. Soud dále přihlédl i ke konstrukci samotného úvěru. Podle smlouvy činila měsíční splátka 7 500 Kč, přičemž jistina 50 000 Kč měla být uhrazena až spolu s poslední splátkou. Posouzení úvěruschopnosti proto nemělo směřovat jen k otázce, zda žalovaná zvládne průběžně hradit měsíční splátky, ale i k tomu, zda bude schopna splnit závazek konečné úhrady jistiny. Ačkoli žalobkyně v textu smlouvy obecně uvádí, že tuto okolnost zkoumala, z předložené individualizované části posouzení neplyne konkrétní a přezkoumatelný rozbor, na základě něhož bylo možno bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna uhradit i takto nastavenou konečnou splátku jistiny.42. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně sice formálně opatřila smlouvu přílohou označenou jako posouzení úvěruschopnosti a opatřila si určité podklady, avšak z provedených důkazů nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy posouzena skutečně důkladně a na základě informací dostatečných ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto nemá za prokázané, že z výsledku tohoto posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.43. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaná nezaplatila na svůj dluh vůči úvěrující ničeho.44. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.45. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).46. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.47. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).48. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).49. Poskytla-li žalobkyně na účet určený žalované bezhotovostním převodem celkem částku 50 000 Kč, je žalovaná, která doposud žalobkyni neuhradila ničeho, povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Protože svou povinnost dosud nesplnila, zavázal ji k jejímu splnění svým rozhodnutím soud.50. Při určení doby přiměřené možnostem spotřebitele k plnění soud vycházel z § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je třeba přihlédnout k možnostem spotřebitele a k zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, zejména k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.51. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proto soudu neposkytla žádná tvrzení ani důkazy o své současné sociální, majetkové a výdělkové situaci, z nichž by bylo možno bezprostředně vycházet při posouzení jejích aktuálních možností hradit dluh. Za této procesní situace soud neměl k dispozici přímé a aktuální podklady o nynějších poměrech žalované. Soud proto vyšel alespoň podpůrně z informací, které vyplynuly z podkladů pořízených při posuzování úvěruschopnosti žalované v době uzavření smlouvy, tedy přibližně jeden rok před rozhodnutím ve věci. Soud si je vědom toho, že tyto údaje nemají plnou vypovídací hodnotu o současném stavu, nicméně při absenci novějších informací představují alespoň orientační podklad pro úvahu o možnostech žalované. Z těchto podkladů přitom vyplynulo, že žalovaná disponovala omezenými příjmovými poměry a že její finanční situace nebyla natolik příznivá, aby bylo možno bez dalšího předpokládat schopnost jednorázové úhrady celé jistiny.52. Za této situace soud, při zohlednění i oprávněného zájmu žalobkyně na postupném vrácení poskytnutých peněžních prostředků, považoval za přiměřené a spravedlivé uspořádání práv účastníků stanovit žalované povinnost hradit jistinu v měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Takto určená výše splátek podle názoru soudu odpovídá zjištěným poměrům žalované alespoň v jejich orientačně doložené podobě a současně nepředstavuje nepřiměřený odklad uspokojení nároku žalobkyně.53. Soud je toho názoru, že částka splátky 1 000 Kč měsíčně, při jejíž výši by ke splacení dluhu mělo dojít v horizontu čtyř let a dvou měsíců, naplňuje předpoklad doby přiměřené možnostem žalované při respektování spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran, tedy i s přihlédnutím k zájmu věřitele.54. V zájmu ochrany spotřebitele pak nebyla stanovena ztráta výhody splátek. Ust. § 160 o.s.ř. neukládá povinnost spojit splátky vždy se ztrátou výhody splátek, tedy ztráta výhody splátek není automatická ani povinná. U režimu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud naopak považuje za racionální, aby splátky stanovil bez akcelerační sankce, pokud chce skutečně zachovat „dobu přiměřenou možnostem spotřebitele“. Takový postup je odůvodněn mj. tím, že smlouva je sankcionována pro pochybení věřitele a požadavkem na spravedlivém uspořádání poměrů stran. Okamžitá splatnost celého zbytku dluhu při prodlení s jedinou splátkou by za okolností dané věci vedla k nepřiměřeně tvrdému důsledku pro žalovanou a neodpovídala by požadavku spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků.55. Současně soud zohlednil, že žalobkyně se do postavení oprávněné domáhat se pouze vráceni jistiny dostala v důsledku vlastního porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. I tato okolnost podporuje závěr, že v dané věci není namístě spojovat povolení splátek se ztrátou jejich výhody.56. Do prodlení s úhradou dlužné částky se pak žalovaná s ohledem na shora rozebrané skutečnosti dosud nedostala.57. Soud proto zavázal žalovanou pouze k zaplacení částky 50 000 Kč a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl.Náklady řízení a lhůta k plnění58. Zamítnutí žaloby co do části úroku z prodlení a částky 1 000 Kč je pouze nepatrným neúspěchem žalobkyně v řízení, žalobkyni tak podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přísluší nárok na plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatnění jejího práva. Soudu je z úřední činnosti známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném touž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Protože byly splněny podmínky dle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b cit. vyhl. Náklady účelně vynaložené k uplatnění práva tvoří:zaplacený soudní poplatek ve výši 2 500 Kč;odměna za zastoupení žalobkyně advokátem, a to v plné výši za tři úkony právní pomoci spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání žaloby a ve výzvě k plnění;v případě úkonů právní pomoci spočívajících v 1) převzetí a přípravě zastoupení, 2) písemném podání žaloby a 3) výzvě k plnění činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bod 3 cit. vyhl. z tarifní hodnoty 50 000 Kč částku 700 Kč;celkem tak žalobkyni na odměně za zastoupení advokátem přísluší 2 100 Kčtři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, písemné podání žaloby a výzvu k plnění [§ 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhl.], celkem tedy 300 Kč.Takto vyčíslené náklady řízení činí celkem částku 4 900 Kč.