Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 286 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 005,23 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 72 677,10 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 72 677,10 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 174 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 90 291,23 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 72 677,10 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 72 677,10 Kč za dobu od 1. 3. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 21. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se dle smlouvy zavázala splatit úvěr s úrokem ve výši 17,99 % ročně měsíčními splátkami ve výši 1 406 Kč. Jelikož žalovaná neplnila svůj závazek hradit splátky řádně a včas, využila žalobkyně svého smluvního oprávnění a úvěr dne 26. 6. 2024 zesplatnila. Žalovaná dluží žalobkyni částku 72 677,10 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 2 868 Kč, částku 7 391,20 Kč na smluvním úroku ve výši 14,75 % z jistiny úvěru za dobu od 27. 6. 2024 do 28. 2. 2025 a částku 7 354,93 Kč na úroku z prodlení 14,75 % z jistiny úvěru za dobu od 27. 6. 2024 do 28. 2. 2025. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech, výdajích a závazcích uvedených v žádosti o úvěr, která byla podána v mobilním bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla příjem ve výši 23 000 Kč, což žalobkyně ověřila na základě příchozích transakcí na osobním účtu žalované. Žalovaná mezi svými výdaji uvedla nájem ve výši 4 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně stanovila životní náklady žalované na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Použitím ekonomického modelu lze dle žalobkyně zcela spolehlivě zjistit, jakou minimální částku žalovaná na úhradu nutných životních nákladů potřebuje, přičemž takto stanovené výdaje činily 14 468 Kč měsíčně. Žalovaná v žádosti uvedla úvěrové splátky ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 587 Kč, spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 1 238 Kč a úvěr u jiného věřitele se splátkou 2 791 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 406 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 6 022 Kč. Příjem žalované (23 000 Kč) byl dostatečný k pokrytí splátek (6 022 Kč) i životních nákladů (14 468 Kč).
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, na který žalovaná uhradila celkem částku 7 714 Kč [smlouva o úvěru ze dne [datum], smlouva o bankovní identitě ze dne [datum], detaily zadané [podezřelý výraz], výpis z úvěrového účtu za období [datum] – [datum], podklady pre súdne konanie, zoznam splátok úverov].
4. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, byla ze strany žalobkyně prověřena na základě informací získaných od žalované [klientská data – otisk obrazovky systému žalobkyně] a nahlédnutím do interního systému žalobkyně [informace z CCB], z nichž vyplývá, že žalovaná uvedla měsíční příjem 23 000 Kč a výdaje ve výši 9 000 Kč, a to 5 000 Kč splátky mimo žalobkyni, 3 000 Kč ostatní povinné výdaje a 4 000 Kč nájem. Z informací z databáze CCB vyplývá, že žalovaná měla ke dni 21. 9. 2023 čtyři existující úvěry (z toho tři úvěry u žalobkyně se splátkovým zatížením 2 264 Kč) s celkovou měsíční splátkou ve výši 5 055 Kč Byly doloženy výpisy z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 do 30. 9. 2023, z nichž vyplývá, že účet žalované je aktivní, žalované na něj byla pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 21 353 Kč a měla i další příjmy. V červnu 2023 jí byla vyplacena na účet jistina úvěru ve výši 40 000 Kč, v červenci 2023 jí byly vyplaceny úvěry ve výši 6 000 Kč a 27 500 Kč a v srpnu 2023 jí byla vyplacen úvěr ve výši 34 000 Kč. Z účtu hradila své výdaje a splácela úvěry (v červnu 2023 částkou 2 264 Kč, v červenci 2023 částkou 5 032,35 Kč, v srpnu částkou 5 067,03 Kč, v září částkou 5 100 Kč). Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 2. 2023 činil -165,19 Kč, konečný zůstatek ke dni 28. 2. 2023 činil 807,16 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 3. 2023 činil 807,16 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 3. 2023 činil 2 901,02 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 4. 2023 činil 2 901,02 Kč, konečný zůstatek ke dni 30. 4. 2023 činil 195,72 Kč. Dne 25. 4. 2023 a dne 26. 4. 2023 nebyl na účtu disponibilní zůstatek, proto nebyly provedeny obraty ve výši 2×0,01 Kč. Na účet celkem přišlo 31 393 Kč a celkem odešlo 34 098,30 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 5. 2023 činil 195,72 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 5. 2023 činil 656,11 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 6. 2023 činil 656,11 Kč, konečný zůstatek ke dni 30. 6. 2023 činil 13 100,99 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 7. 2023 činil 13 100,99 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 7. 2023 činil 7 413,77 Kč. Celkem na účet přišlo 62 272 Kč a celkem odešlo 67 959,22 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalované ke dni 1. 8. 2023 činil 7 413,77 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 8. 2023 činil -93,22 Kč. Na účet celkem přišlo 66 125 Kč a celkem odešlo 73 631,99 Kč [výpis z účtu žalované za období od 1. 2. 2023 do 30. 9. 2023].
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy).
11. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu téměř osmi měsíců před poskytnutím úvěru, ověřovala z něj však pouze příjmy žalované a nikoliv výdaje, které stanovila teoreticky podle ekonomického modelu částkou 14 468 Kč. Ve skutečnosti byly výdaje žalované vyšší a spolu se splátkami úvěrů převyšovaly pravidelně její příjmy. Ke dni 25. 4. 2023 vykazoval její výpis z účtu záporný zůstatek, v důsledku čehož nebyly provedeny platby v celkové výši 0,02 Kč. Od června 2023 čerpala žalovaná měsíčně úvěry vyšší než 30 000 Kč, přesto její účet vykázal v srpnu 2023 záporný disponibilní zůstatek. Je tedy evidentní, že příjmy žalované tak již před poskytnutím úvěru nepostačovaly na úhradu jejích výdajů a své dluhy hradila jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by z výpisu z účtu prověřovala nejen příjmy, ale i výdaje žalované a nespokojila se s modelovými výdaji.
12. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná prováděla výběry v hotovosti a nebylo možné zjistit, které jdou na pravidelné platby, ať už bydlení, služby s bydlením spojené apod., proto byly žalovanou sdělené informace o výdajích doplněny statistickými údaji a byl využit ekonomický model, soud uvádí, že výdaje je třeba posuzovat komplexně. Nelze brát v úvahu pouze pravidelné, opakující se a nezbytné výdaje. Pokud úvěrující nemá dostačující informace o výdajích žadatele o úvěr, je třeba zjišťovat další informace a zejména konfrontovat se zjištěními žadatele o úvěr. Není možné zjistit měsíční výdaje v průměrné výši kolem 46 134 Kč a vycházet z namodelovaných výdajů ve výši 14 468 Kč měsíčně. Nadto i bez tvrzených výběrů v hotovosti byly výdaje žalované mnohem vyšší než namodelované výdaje, z nichž žalobkyně vycházela.
13. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože její příjmy nepostačovaly na úhradu výdajů.
14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 70 000 Kč poníženou o provedené úhrady v celkové výši 7 714 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 62 286 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 62 286 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
17. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 97 574,83 Kč (90 291,23 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 2. 7. 2025 ve výši 3 641,80 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 2. 7. 2025 ve výši 3 641,80 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 62 286 Kč, tj. z 63 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 % - 37 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady v celkové výši 4 512 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 612 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (3×300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za tyto úkony právní služby – sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání soudu). Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení ve výši 1 174 Kč (26 % z 4 512 Kč).
18. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 11. 6. 2025, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.