Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 69 806 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 721,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 139,73 Kč, 8,05 % p.a. úroku z částky 70 727,40 Kč za dobu od 26. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 550,46 Kč a 12% p.a. úroku z prodlení z částky 70 727,40 Kč za dobu od 26. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 11 149 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 25. 6. 2024. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 72 527,40 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 70 727,40 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 1 800 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši 6 139,73 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 550,46 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 70 727,40 Kč za dobu od 26. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 26. 4. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 25. 6. 2024 prostřednictvím sítě elektronických komunikací uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 71 000 Kč [smlouva o poskytování služeb elektronického bankovnictví ze dne [datum], žádost o poskytnutí úvěru, smlouva o úvěru, záznamy o podpisu klienta], na který žalovaný uhradil částku 1 194 Kč [přehled plateb].
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý příjem ve výši 25 000 Kč, což žalobkyně ověřila z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl pravidelné měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného podle svého ekonomického modelu na 23 140,75 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční splátky úvěrů, leasingu a splátkového prodeje ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěry se splátkovým zatížením ve výši 4 885 Kč [žádost o poskytnutí úvěru, výpis z účtu žalovaného – přijaté platby, zpráva CBCB]. Žalobkyně dále uvedla, že prověřila interní blacklist, fraudlist, delikvence, registr neplatných dokladů a insolvenční rejstřík. V tomto směru nepředložila žádné důkazy.
5. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2024 do 25. 6. 2024, z něhož vyplývá, že účet žalovaného je aktivní, žalovanému na něj byla pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 23 276 Kč a měl i další příjmy od fyzických osob. Z účtu hradil své běžné výdaje (doprava, jídlo, restaurace apod.) a úvěrové splátky. V lednu 2024 činily celkové příjmy žalovaného 22 731 Kč a celkové výdaje 24 992,38 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 1. 2024 činil 180,34 Kč. V únoru 2024 činily celkové příjmy žalovaného 27 888 Kč a celkové výdaje 26 921,89 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 29. 2. 2024 činil 1 146,45 Kč. V březnu 2024 činily celkové příjmy žalovaného 32 158 Kč a celkové výdaje 30 160,33 Kč. Od 10. 3. 2024 postupně čerpá kontokorentní úvěr, který mu byl dne 9. 3. 2024 poskytnut do výše úvěrového limitu 12 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 3. 2024 činil 3 144,12 Kč. V dubnu 2024 činily celkové příjmy žalovaného 40 666,25 Kč a celkové výdaje 43 500,37 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 30. 4. 2024[Anonymizováno] činil 310 Kč. V květnu 2024 činily celkové příjmy žalovaného 350 538,63 Kč a celkové výdaje 117 377,25 Kč.[Anonymizováno] Dne 27. 5. 2024 mu byla vyplacena na účet jistina úvěru ve výši 30 000 Kč a dne 28. 5. 2024 úvěr ve výši 262 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 5. 2024 činil 233 471,38 Kč. V červnu 2024 činily celkové příjmy žalovaného 112 673,35 Kč a celkové výdaje 270 414,54 Kč. Zůstatek na účtu ke dni 24. 6. 2024 činil 49 709,22 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], záznamy o posuzování úvěruschopnosti CRIF].
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, z vnitřních nebo vnějších zdrojů, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy).
12. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Byť měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu pěti měsíců před poskytnutím úvěru, ověřovala z něj jen jeho příjmy, nikoliv výdaje, které stanovila teoreticky podle ekonomického modelu částkou 23 140,75 Kč. Ve skutečnosti, jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného za období leden až červen 2024, byly výdaje žalovaného vyšší a pravidelně převyšovaly jeho příjmy. Dne 27. 5. 2024 mu byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a dne 28. 5. 2024 úvěr ve výši 262 000 Kč a před poskytnutím projednávaného úvěru dne 25. 6. 2024 již jeho účet vykazoval zůstatek 49 709,22 Kč. Finanční prostředky vynaložil na běžné úhrady a úvěrové splátky. Příjmy žalovaného tak již několik měsíců před poskytnutím úvěru nepostačovaly na úhradu jeho výdajů a své závazky hradil jen za cenu postupného zadlužování, což by žalobkyně zjistila, pokud by zkoumala skutečné výdaje žalovaného a nespokojila se s modelovými výdaji a posuzovala reálné výdaje a postupné zadlužení žalovaného, které bylo seznatelné z výpisu z jeho účtu. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze jedinou splátku. Žalobkyně tak § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla úvěr, přestože výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy, což zakládá pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet.
13. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, přestože neměl příjmy, které by postačovaly na úhradu jeho výdajů. Žalovaný se postupně zadlužoval, aby pokryl svou spotřebu, což zavdávalo důvod k pochybnostem, že jakmile již nedosáhne na další úvěr, nebude schopen své dluhy splácet.
14. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 69 806 Kč (71 000 Kč – 1 194 Kč) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 69 806 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
17. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 84 763,09 Kč (72 527,40 Kč + kapitalizovaný úrok 6 139,73 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 20. 8. 2025 ve výši 1 825 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 1 550,46 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 20. 8. 2025 ve výši 2 720,50 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 69 806 Kč, tj. z 82 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64 % (82 % - 18 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady v celkové výši 17 420,50 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 626,50 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 10 050 Kč [2,5×4 020 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.], náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (tj. 3×450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedené úkony právní služby) a částky 2 394 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 11 149 Kč (64 % z 17 420,50 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
18. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 10. 6. 2025, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.