36 C 156/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo [hodnota] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 633 202 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 600 000 Kč, smluvní úrok do data odstoupení ve výši 31 305 Kč a neuhrazené poplatky ve výši 1 897 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku ve výši 7,3 % ročně z částky 600 000 Kč za dobu od 1. 7. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 1. 7. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč [úvěrová smlouva ze dne [datum] ].

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala a prověřovala zkoumáním jeho příjmů a předpokládaných výdajů. Žalovaný doložil potvrzení o výši příjmu, kdy žalovaný byl osobou samostatně výdělečně činnou v oboru stavebnictví, přičemž dle jeho prohlášení činil průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců 49 133 Kč. K doložení čistých měsíčních příjmů žalovaný poskytl výpisy ze svého běžného účtu za období 06-08/2023. Žalobkyně dále doložila žádost o poskytnutí úvěru a náhled do svého interního systému, ze kterých vyplývá, že žalovaný je svobodný a má jednu vyživovací povinnost, bydlel u rodičů/příbuzných a měsíční náklady domácnosti včetně nákladů na bydlení činí 12 500 Kč [žádost o poskytnutí meziúvěru/úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum], interní záznam žalobkyně, potvrzení o výši pracovního příjmu, výpis z běžného účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] ]. Žalovaný dále uvedl, že nemá další splátkové závazky kromě plánovaných vůči žalobkyni z posuzovaného úvěrového případu (ve výši 5 930 Kč měsíčně), což žalobkyně dle tvrzení ověřila náhledem do dlužnických registrů (BRKI, SOLUS). V tomto směru nepředložila žádné důkazy. Při propočtu pravidelných předpokládaných výdajů na měsíc, žalobkyně zohlednila pravděpodobné výdaje na domácnost na dvě osoby ve výši 8 185 Kč a náklady na obživu na jedno dítě do 6 let ve výši 2 480 Kč a jednu dospělou osobu ve výši 4 470 Kč. Výdaje na domácnost a obživu tedy dle žalobkyně činily 15 135 Kč. Dále žalobkyně ponechala mimo výpočet jako finanční rezervu pro žalovaného částku ve výši 6 % čistých příjmů (tj. 2 947,98 Kč). Po těchto propočtech žalobkyně posoudila příjmy žalovaného vůči jeho výdajům jako dostatečné (příjem 49 133 – splátka úvěru 5 930 – výdaje 15 135 – rezerva 2 947,98).

5. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], z něhož vyplývá, že účet žalovaného je aktivní, v červnu 2023 bylo připsáno na účet 75 000 Kč a odepsáno 75 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 30. 6. 2023 činil -1,37 Kč. V červenci 2023 bylo na účet připsáno 96 200 Kč a odepsáno 96 145 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 7. 2023 činil 53,63 Kč. V srpnu 2023 bylo na účet připsáno 112 402,15 Kč[Anonymizováno] a odepsáno 110 013,80 Kč. Konečný zůstatek na účtu ke dni 31. 8. 2023 činil 2 441,98 Kč. Žalovanému byly na účet poukazovány příjmy z podnikání, ale nehradil prostřednictvím tohoto účtu své pravidelné výdaje. Veškeré příjmy, které byly na účet připsány, obratem vybral [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] ].

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný neuhradil ani jednu splátku. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 a 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, protože namísto aby ověřila jeho skutečné výdaje, které žalovaný pouze tvrdil, ale nikterak nedoložil, se spokojila s pouhým odhadem jeho výdajů. Závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze učinit ani z výpisu z účtu za období od 6-9/2023, na který sice byly žalovanému poukazovány příjmy z podnikání, ale žalovaný prostřednictvím tohoto účtu nehradil své pravidelné výdaje. Veškeré příjmy, které byly na účet připsány, obratem vybral, aniž by bylo zřejmé, jak s nimi naložil, a na účtu již několik měsíců před poskytnutím úvěru nebyl dostatek finančních prostředků na placení úvěrových splátek. Neověřila-li žalobkyně skutečné výdaje žalovaného a na jeho účtu nebyly několik měsíců před poskytnutím úvěru finanční prostředky ke splácení úvěru, nemohla učinit závěr, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

13. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/201539). Pouhé vyplnění údajů do formuláře žádosti o úvěr, aniž by byly tyto údaje ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného a míře jeho zadlužení v daném případě nemohlo dojít. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou.

15. K námitce žalobkyně, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru prohlásil, že poskytl pravdivé a úplně údaje, přičemž pro posouzení příjmů a výdajů je pro žalobkyni stěžejní historie na účtu, kde je pro ni podstatný příjem a žalobkyně není schopna vyvíjet žádnou detektivní činnost, aby zjišťovala výdaje žalovaného, soud uvádí, že pokud se týká prohlášení žalovaného o pravdivosti jeho údajů, nezbavuje toto prohlášení žalobkyni zodpovědnosti za posouzení jeho úvěruschopnosti. Je na žalobkyni, aby před poskytnutím úvěru kompletně posoudila poměry žalovaného, tedy zejména příjmy, výdaje a míru jeho zadlužení. Tvrdila-li žalobkyně, že není schopna provádět detektivní činnost, je třeba uvést, že informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru. Sama žalobkyně uvedla, že z výpisu z účtu zkoumala pouze příjmy žalovaného. Výpis z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, ani nedával úplný obraz o výdajích žalovaného. Pokud se týká míry zadlužení žalovaného, žalobkyně sice tvrdila, že vycházela z registru dlužníků, ale toto své tvrzení nikterak nedoložila. Tvrdila-li tedy, že splátka projednávaného úvěru byla jedinou splátkou závazků žalovaného, není toto tvrzení doloženo.

16. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 600 000 Kč, k jejíž zaplacení jej soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru (poplatky a smluvní úrok), žalobu zamítl.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky[Anonymizováno] 600 000 Kč[Anonymizováno] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

19. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 783 777,30 Kč (633 202 Kč + úrok vyčíslený dle žaloby do dne 1. 10. 2025 ve výši 54 960 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne 1. 10. 2025 ve výši 96 615,30 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 600 000 Kč, tj. ze 76 %. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí příslušelo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % (76 % - 24 %). V řízení žalobkyně účelně vynaložila náklady v celkové výši 76 342 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 25 329 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 38 010 Kč [3,5×10 860 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.], náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč (tj. 4×450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedené úkony právní služby), náhrady zástupce žalobkyně za promeškaný čas ve výši 900 Kč (tj. 6×150 Kč za 6 započatých půlhodin strávených cestou zástupce žalobkyně k jednání a zpět) dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jízdného ve výši 1 449 Kč (náhrada za dopravu zástupce žalobkyně k jednání osobním vozem [Anonymizováno] [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], z [adresa] a zpět při ujeté vzdálenosti celkem 184 km, spotřebě pro kombinovaný provoz 5,8 l/100 km, ceně 35,80 Kč za 1 l pohonné hmoty a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb.) dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a částky 8 854 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 39 698 Kč (52 % z 76 342 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

20. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne [datum], jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.