Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 760 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 760 Kč za dobu od 29. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 760 Kč za dobu od 29. 9. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy obdržel částku 12 000 Kč, která byla splatná dne 24. 8. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný uzavření smlouvy o úvěru nerozporoval. Uvedl, že původnímu věřiteli poslal výplatní pásky a nějak odhadl své výdaje, které však nijak nedokládal. Na konci listopadu 2024 musel řešit [podezřelý výraz] problémy a nebyl schopen splácet. Když byla pohledávka postoupena, kontaktovaly ho různé společnosti, ale pokaždé mu vyčíslily jinou výši dluhu a vůbec nezohlednily, že už zaplatil 7 000 Kč.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 760 Kč, celkem tedy částku ve výši 14 760 Kč do 30 dnů, tedy do 24. 8. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem odpovídajícímu číslu úvěrové smlouvy [smlouva o úvěru ze dne [datum] ]. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Současně byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a úvěrové historie. Ke svým tvrzením žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila žádný důkaz. Uvedla, že žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.
4. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období od [datum] do [datum] vyplývá, že žalovaný neměl disponibilní prostředky ke splácení projednávaného úvěru. Počáteční zůstatek ke dni 1. 4. 2024 činil 1,57 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 7. 2024 činil 4 357,38 Kč. Na účet bylo připsáno celkem 573 743 Kč a odepsáno 569 387,19 Kč. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 29 048 Kč za posuzované období, čerpal další úvěry v celkové výši 126 100 Kč, dne 10. 6. 2024 obdržel na účet částku 278 000 Kč a téhož dne částku ve výši 278 461 Kč z účtu odeslal. V období od 14. 6. 2024 do 22. 7. 2024 odeslal peněžní prostředky v celkové výši 11 645 Kč na [Anonymizováno].cz, bezprostředně před poskytnutím úvěru činil konečný zůstatek na jeho účtu 2 590,39 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] ].
5. Dne 25. 7. 2024 byla na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu] připsána částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dne 15. 11. 2024 uhradil na účet číslo [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] částku ve výši 2 000 Kč, dne 14. 1. 2025 uhradil na tentýž účet pod stejným variabilním symbolem částku ve výši 2 000 Kč a dne 16. 1. 2025 uhradil na tentýž účet pod stejným variabilním symbolem částku ve výši 3 000 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] až [datum], potvrzení o příchozí úhradě ze dne [datum], potvrzení o odchozí úhradě ze dne [datum], potvrzení o odchozí úhradě ze dne [datum], potvrzení o odchozí úhradě ze dne [datum] a potvrzení [právnická osoba]. ze dne [datum] ].
6. Společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku].
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila. K zákonem stanovené neplatnosti smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, soud přihlíží i bez návrhu žalovaného spotřebitele (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Jak bylo uvedeno v bodu 3 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o úvěru příjmy, výdaje a míru zadlužení žalovaného, neboť nepředložila důkaz o tom, že se její právní předchůdce úvěruschopností žalovaného vůbec zabýval. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích. Jaký byl příjem žalovaného a v jaké výši byly jeho výdaje, neuvedla. Současně neuvedla, zda a případně v jaké výši byly zjištěny další závazky žalovaného. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy posouzena byla, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.
14. Jak bylo soudem zjištěno z výpisu z účtu žalovaného (bod 4 rozsudku), který si soud vyžádal, žalovaný pravidelně sázel, zadlužoval se, své výdaje hradil jen za cenu čerpání dalších úvěrů a jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy. Fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru.
15. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč, přičemž dne 15. 11. 2024 uhradil částku 2 000 Kč, dne 14. 1. 2025 uhradil částku 2 000 Kč a dne 16. 1. 2025 uhradil částku 3 000 Kč. Z ustanovení § 1882 odst. 1 o. z., vyplývá, že do oznámení postoupení postupitelem se může dlužník zprostit povinnosti plněním postupiteli. Společnost [právnická osoba] jako postupitel vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025, které bylo žalovanému odesláno téhož dne (podací lístek). Dle zákonné domněnky doručení (§ 573 o. z.) bylo doručeno dne 18. 3. 2025. Všechny platby žalovaného byly učiněny před tímto datem, žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 12 000 Kč a zaplacených 7 000 Kč), k jejíž zaplacení ho soud zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 5 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto stanovil splatnost až soud svým rozhodnutím. K poměrům žalovaného soud zjistil, že jeho čistý příjem činí 28 – 31 000 Kč. Je rozvedený, bydlí u přítelkyně a nemá vyživovací povinnost. Na domácnost a bydlení hradí 10 000 Kč měsíčně. Dále si platí telefon a další drobné výdaje, to jsou další 2 000 Kč. Aktuálně splácí pouze dluh u společnosti [právnická osoba] částkou 1 500 Kč měsíčně. S ohledem na majetkové poměry žalovaného a závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit dlužnou částku 5 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jedné ze splátek.
18. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.