Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 362,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 892,93 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 19 991,10 Kč za dobu od 25. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 991,10 Kč za dobu od 25. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 255,63 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 19 991,10 Kč za dobu od 25. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 991,10 Kč za dobu od 25. 12. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 20. 5. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se dle smlouvy zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 16,90 % ročně měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu. Jelikož žalovaný neplnil svůj závazek hradit splátky řádně a včas, využila žalobkyně svého smluvního oprávnění a úvěr dne 24. 12. 2022 zesplatnila. Žalovaný dluží žalobkyni částku 19 991,10 Kč na jistině, poplatky v celkové výši 1 850 Kč, částku 1 352,70 Kč na smluvním úroku ve výši 16,90 % z aktuálně dlužné jistiny úvěru za dobu od 1. 8. 2022 do 24. 12. 2022 a částku 61,83 Kč na 15% p.a. úroku z prodlení z dlužných částek za dobu od 1. 10. 2022 do 24. 12. 2022. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla posouzena dle informací získaných od žalovaného, které žalobkyně ověřila a dále doplnila dle údajů evidovaných v interních databázích i externích databázích. Žalovaný v žádosti o úvěr, která byla podána prostřednictvím bankomatu v rámci kreditní linky, deklaroval měsíční příjem ve výši 16 235 Kč, což žalobkyně ověřila dle obratů na jeho účtu. Výdaje stanovila žalobkyně na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Takto stanovené výdaje činily 7 830 Kč měsíčně. Žalobkyně dotazem do CCB a interních systémů zjistila, že žalovaný splácel u žalobkyně spotřební úvěr se splátkou 5 507 Kč a dále spotřební úvěr se splátkou 500 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 000 Kč, nové splátkové zatížení tedy činilo 7 007 Kč. Příjem žalovaného (16 235 Kč) byl dostatečný k pokrytí splátek (7 007 Kč) i životních nákladů (7 830 Kč).
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že dne [datum] byl zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -B-20 oddlužení žalovaného nebylo schváleno a insolvenční řízení bylo zastaveno, proto soud věc projednal a rozhodl.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 20. 5. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 58 146 Kč a uhradil celkem částku 56 783,30 Kč [smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], akceptační dopis ze dne [datum], podklady pre súdne konanie, zoznam splátok úverov].
5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum], z něhož vyplývá, že účet žalovaného je aktivní, žalovanému na něj byla pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 5 878 Kč a měl i další příjmy v průměrné výši 6 112 Kč. V březnu 2018 mu byla vyplacena na účet jistina úvěru ve výši 40 000 Kč. Z účtu hradil své výdaje a splácel úvěr (v lednu a únoru 2018 částkou 6 007 Kč, v březnu 2018 částkou 5 007 Kč a v dubnu 2018 částkou 6 342 Kč). Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 1. 2018 činil 1 561,39 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 1. 2018 činil 75,74 Kč. Celkem na účet přišlo 8 921 Kč a odešlo 10 406,65 Kč. Dne 13. 1. 2018 nebylo provedeno inkaso ve výši 500 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu, dne 16. 1. 2018 nebylo provedeno inkaso ve výši 5 507 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu a dne 18. 1. 2018 nebylo provedeno inkaso ve výši 4 000 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 2. 2018 činil 75,74 Kč, konečný zůstatek ke dni 28. 2. 2018 činil -402,64 Kč. Na účet celkem přišlo 12 264 Kč a odešlo 12 742,38 Kč. Dne 2. 2. 2018 nebylo provedeno inkaso ve výši 275 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu a dne 18. 2. 2018 nebylo provedeno inkaso ve výši 4 000 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 3. 2018 činil -402,64 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 3. 2018 činil 21 549,60 Kč. Na účet celkem přišlo 53 471 Kč a odešlo 31 518,76 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 4. 2018 činil 21 549,60 Kč, konečný zůstatek ke dni 30. 4. 2018 činil 5 893,88 Kč. Na účet celkem přišlo 13 309 Kč a odešlo 28 964,72 Kč. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného ke dni 1. 5. 2018 činil 5 893,88 Kč,[Anonymizováno] konečný zůstatek ke dni 19. 5. 2018 činil 3 588,69 Kč. Dne 18. 5. 2018 nebyla provedena trvalá platba ve výši 5 000 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku účtu [výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] ].
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za dobu pěti měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru, ověřovala z něj však pouze příjmy žalovaného a nikoliv výdaje, které stanovila teoreticky podle ekonomického modelu částkou 7 830 Kč. Ve skutečnosti byly výdaje žalovaného vyšší a spolu se splátkami úvěrů převyšovaly pravidelně jeho příjmy. Úvěry tak byl žalovaný schopen splácet jen za cenu postupného zadlužování. Ke dni 31. 1. 2018 vykazoval zůstatek na účtu 75,74 Kč a ke dni 28. 2. 2018 činil zůstatek na účtu -402,64 Kč, v důsledku čehož nebyly provedeny platby. V březnu 2018 čerpal žalovaný úvěr ve výši 40 000 Kč, přesto konečný zůstatek na účtu ke dni 30. 4. 2018 činil 5 893,88 Kč a bezprostředně před poskytnutím projednávaného úvěru 3 588,69 Kč. Je tedy evidentní, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy a žalovaný tak fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by z výpisu z účtu prověřovala nejen příjmy, ale i skutečné výdaje žalovaného a nespokojila se s modelovými výdaji. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalovaného nestalo, neboť úvěr mu byl poskytnut, přestože jeho příjmy nepostačovaly na úhradu výdajů.
18. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 58 146 Kč poníženou o provedené úhrady v celkové výši 56 783,30 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 1 362,70 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 1 362,70 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
21. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jejího úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.