Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

36 C 268/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 20. 11. 2024Č. j.: 36 C 268/2024-49Samosoudkyně: Mgr. Dana MatoušováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 16 889 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:36.C.268.2024.1
bezdůvodné obohaceníinsolvencepostoupení pohledávkypostoupení smlouvysmlouva o úvěrusmlouva pracovnísmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (11) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 889 Kč, úroku v kapitalizované výši 5 922,96 Kč, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 13 378,25 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 19,48 % ročně z částky 296,69 Kč[Anonymizováno] za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 984,66 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 674,94 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 10. 2021 a č. [hodnota] ze dne 16. 11. 2021. Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce“). Žalovaný si půjčil celkem 70 000 Kč (10 000 Kč + 60 000 Kč) a vrátil 91 248 Kč.

2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 9. 10. 2021 žalobkyně žalovala na jistině 296,69 Kč, na poplatku 134,07 Kč, na kapitalizovaném úroku[Anonymizováno] 164,70 Kč za dobu od 10. 9. 2022 do 29. 1. 2024 a dále 19,48% p.a. úrok z jistiny 296,69 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 9. 10. 2022 do 29. 1. 2024 ve výši 115,03 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z jistiny 296,69 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 16. 11. 2021 žalobkyně žalovala na jistině 13 378,25 Kč, na poplatku 3 079,99 Kč, na kapitalizovaném úroku 5 758,26 Kč za dobu od 16. 11. 2022 do 29. 1. 2024 a dále 29,49% p.a. úrok z jistiny 13 378,25 Kč za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 23. 11. 2022 do 29. 1. 2024 ve výši 2 869,63 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z jistiny 13 378,25 Kč[Anonymizováno] za dobu od 30. 1. 2024 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, částka v celkové výši 70 000 Kč byla žalovanému v hotovosti předána (smlouvy) a žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011,[Anonymizováno] sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil. Podle karet zákazníka žalovaný v říjnu i listopadu 2021 předložil pracovní smlouvu, 2 výplatní pásky a nájemní smlouvu, podle nichž měl v říjnu 2021 měsíční příjem v celkové výši 54 612 Kč (čistý příjem 34 612 Kč a další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč) a v listopadu 2021 měsíční příjem v celkové výši 58 037 Kč (čistý příjem 38 037 Kč a další čistý příjem domácnosti 20 000 Kč). Jeho odhadované měsíční výdaje činily v říjnu 2021 15 000 Kč a v listopadu 2021 rovněž 15 000 Kč měsíčně. V říjnu 2021 dle karty zákazníka splácel žalovaný externí splátky částkou 2 500 Kč, u interních splátek u [právnická osoba] byla uvedena nula. V listopadu 2021 dle karty zákazníka splácel žalovaný externí splátky částkou 2 500 Kč a interní splátky u [právnická osoba] částkou 1 118 Kč měsíčně. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit míru zadlužení žalovaného.

7. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o úvěru byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost.

14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

16. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Jak vyplývá z bodu 6 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem a výdaje žalovaného uvedené v kartě zákazníka. K míře zadlužení žalovaného nejsou v kartě zákazníka ani uvedeny žádné listiny, z nichž by mohla být ověřena. Pouze na základě karty zákazníka není možné posoudit, zda byly příjmy, výdaje a míra zadlužení žalovaného prověřovány a zda byla úvěruschopnost žalovaného posouzena správně. Žalobkyně tak neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena.

18. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

20. Podpis žalovaného pod smlouvou o úvěru, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o úvěr, jehož jednání je ovlivněno zájmem úvěr získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele.

21. K námitce žalobkyně, že nižší úvěry s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude úvěr splacen. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší úvěry s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

22. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o úvěr, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele úvěru.

23. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jsou obě smlouvy o úvěru absolutně neplatné a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaný byl povinen vrátit poskytnutých 70 000 Kč, které však již zaplacením 91 248 Kč zcela uhradil. Na zaplacení dalších nároků plynoucích ze smluv o úvěru žalobkyni právo nevzniklo, proto soud žalobu zamítl.

24. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleželo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací