Výrok
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 7 935,08 Kč s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 4 995,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 795,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 063,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 316,71 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 316,71 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení.
IV. Žalovanému osobně náklady řízení nevznikly.
V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu ve Zlíně odměnu a náhradu hotových výdajů opatrovníka žalovaného ve výši 3 234 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 4. 4. 2020 a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 8. 2018. Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností [právnická osoba]. (dále jen „banka“). Žalovanému byl v obou případech poskytnut úvěrový limit 5 000 Kč.
2. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 4. 4. 2020 (smlouva 1) žalobkyně žalovala na jistině 5 316,71 Kč, na kapitalizovaném úroku 348,82 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do 1. 2. 2024 a dále 18,9% p.a. úrok z jistiny 5 316,71 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 1. 9. 2023 do 1. 2. 2024 ve výši 397,75 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky 5 316,71 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 17. 8. 2018 (smlouva 2) žalobkyně žalovala na jistině 4 995,26 Kč, na poplatcích 1 800 Kč, na kapitalizovaném úroku 747,10 Kč a dále 16,9% p.a. úrok z jistiny 4 995,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 392,72 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky 6 795,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 uzavřenou mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní.
4. Podáním ze dne 18. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy ohledně částky 6 795,26 Kč, částky výši 392,72 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částky ve výši 747,10 Kč představující kapitalizovaný úrok, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 795,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 4 995,26 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.
5. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že namítl, že nebylo prokázáno, že smlouva o kontokorentním úvěru uzavřena byla a dále namítl, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval posouzením schopnosti žalovaného úvěr splácet a smlouva by tedy byla neplatná. Navrhl, aby vyjma částky 5 000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
6. Žalobkyně soudu předložila listinu ze dne 4. 4. 2020 označenou jako „smlouva o kontokorentním úvěru“, která není opatřena podpisy smluvních stran. Dle této listiny se měla banka zavázat poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 18,9 % ročně. Listina dále obsahuje ustanovení, že banka prostřednictvím její aplikace internetového bankovnictví předloží návrh smlouvy opatřený elektronickým podpisem a žalovaný jej přijme připojením svého elektronického podpisu, a to způsobem, který mu bude ze strany banky nabídnut. O přijetí návrhu smlouvy ze strany žalovaného bude banka informována prostřednictvím dané aplikace. Vyhotovení smlouvy podepsané bankou i žalovaným bude k dispozici ke stažení ve formátu PDF v prostředí aplikace internetového bankovnictví [smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 4. 4. 2020].
7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce posoudil především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Dle listiny označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ byla žádost žalovaného poskytnuta přes mobilní bankovnictví. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši 19 627 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u [právnická osoba]. Dle výpisu z účtu klienta (v příloze) je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka dále mimo jiné ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6 178 Kč. Klient na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti revolvingový úvěr v [právnická osoba]. s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč a kontokorentní úvěr mimo [právnická osoba]. s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 300 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 150 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 700 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 18 927 Kč k pokrytí životních nákladů klienta. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od 9. 7. 2018 do 31. 12. 2020, ze kterých vyplývá, že žalovaný po celé uvedené období neměl dostatečný disponibilní zůstatek účtu, v důsledku čehož nebylo několikrát provedeno inkaso. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 17 086 Kč za období 3 měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru. Dne 5. 2. 2020 obdržel od České správy sociálního zabezpečení nemocenskou ve výši 3 479 Kč. Žalovaný v uvedeném období odeslal platby v celkové výši 74 105 Kč na [Anonymizováno].cz, 225 Kč odeslal na [Anonymizováno].cz a 12 400 Kč odeslal na [Anonymizováno].cz. Ke dni uzavření úvěrové smlouvy činil jeho zůstatek na účtu -955 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 9. 7. 2018 do 31. 12. 2020].
8. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 4. 2023 vyplývá, že žalovaný dne 13. 4. 2023 vybral z účtu v hotovosti částku 12 200 Kč, čímž přečerpal zůstatek účtu o 4 944,44 Kč, následně dne 18. 4. 2023 o 55,56 Kč a k tomuto dni tedy činil konečný zůstatek na jeho účtu -5 000 Kč. Dne 30. 4. 2023 mu byl naúčtován debetní úrok ve výši 75,20 Kč, čímž přečerpal kontokorent. Dne 31. 5. 2023 byl žalovanému naúčtován debetní úrok ve výši 81,38 Kč, dne 30. 6. 2023 debetní úrok ve výši 78,75 Kč, dne 31. 7. 2023 debetní úrok ve výši 81,38 Kč a dne 1. 9. 2023 došlo k účetnímu vyrovnání pohledávky a celkový dluh ve výši 5 316,71 Kč byl převeden na evidenční účet pohledávek [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 9. 2023].
9. Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 postoupila žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024, příloha č. 1 – seznam pohledávek, dohoda o úplatě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku].
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o kontokorentním úvěru postoupila společnost [právnická osoba]. žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2024 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba]. dopisem ze dne 16. 2. 2024. Žalobkyně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16. 2. 2024 prokázala, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že na žalobkyni úvěrovou pohledávku postoupila. Žalobkyně tak byla dle ust. § 1882 o. z. oprávněna požadovat po žalovaném její zaplacení. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
17. Žalobkyně však neprokázala, že žalovaný smlouvu o kontokorentním úvěru zakládající žalované nároky uzavřel. Na předložené smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 4. 4. 2020 chybí podpisy smluvních stran, ani z ní není zřejmý jiný způsob její akceptace. Žalobkyně ani netvrdila, natož prokázala, jakým způsobem k uzavření úvěrové smlouvy došlo. Neprokázala tedy, že byla projevena vůle uzavřít tvrzenou smlouvu o úvěru a že ji projevil skutečně žalovaný.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přečerpal zůstatek na svém bankovním účtu o 5 000 Kč [výpis z účtu žalovaného za období od 1. 4. 2023 do 30. 9. 2023], přičemž právní důvod poskytnutí peněžních prostředků prokázán nebyl. Žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení částky 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (ust. § 2991 o. z.), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem II zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III).
19. I kdyby snad bylo možno uzavřít, že úvěrová smlouva dne 4. 4. 2020 uzavřena byla, s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud ve shodě s opatrovníkem žalovaného za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána věřiteli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní.
20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
21. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
23. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
24. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Nad to v tomto případě vznesl námitku neplatnosti smlouvy i sám žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka.
25. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z příjmu žalovaného ve výši 19 627 Kč, od kterého odečetl nové splátkové zatížení ve výši 700 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému zbyde částka 18 927 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Obezřetnost a důslednost právního předchůdce žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč. K argumentaci žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z modelu výdajů ve výši 6 178 Kč, soud uvádí, že není možné zjistit měsíční výdaje v průměrné výši kolem 55 650 Kč a vycházet z namodelovaných výdajů ve výši 6 178 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně zcela pominul skutečnost, která byla zřejmá z výpisu z účtu za období 3 měsíců před poskytnutím projednávaného úvěru, který žalobkyně předložila, že žalovaný pravidelně sází, za uvedené období prosázel téměř 90 000 Kč a jeho účet vykazoval záporný disponibilní zůstatek. Z výpisu z účtu žalovaného za období leden až duben 2020 vyplývá, že výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a jeho účet vykazuje záporný disponibilní zůstatek, přestože na něj byla pravidelně poukazována mzda. Žalovaný své příjmy prosázel, zadlužoval se a fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení poskytnutého úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala. Žalobkyně tak žalovanému poskytla úvěr, přestože jeho výdaje převyšovaly jeho příjmy.
26. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti by při závěru o tom, že smlouva uzavřena byla, byla absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevzniká jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba by si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). I z toho důvodu by bylo namístě zavázat žalovaného pouze k zaplacení toho, co mu skutečně bylo poskytnuto, tj. částky ve výši 5 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu bylo na místě žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
27. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
28. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 5 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož soudu nejsou známy aktuální poměry žalovaného, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
29. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalovaného je dán poměrem částky odpovídající celému předmětu řízení 17 583,66 Kč [12 111,97 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení 741,54 Kč + kapitalizovaný úrok 1 144,85 Kč + 982,80 Kč (18,9% p.a. úrok z 5 316,71 Kč od 2. 2. 2024 do 23. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + 780 Kč (15% p.a. úrok z prodlení z 5 316,71 Kč od 2. 2. 2024 do 23. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + 825,60 Kč (16,9% p.a. úrok z 4 995,26 Kč od 2. 2. 2024 do 23. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí) + 996,90 Kč (15% p.a. úrok z prodlení z 6 795,26 Kč od 2. 2. 2024 do 23. 1. 2025 (vyhlášení rozhodnutí)], úspěchem žalobkyně 5 000 Kč, vyjádřeným v procentuální výši 28 %. Žalovanému tedy náleží právo na náhradu 44 % (72 % - 28 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému osobně v řízení žádné náklady nevznikly, soud mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV).
30. Jelikož žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, je žalobkyně dle § 149 odst. 2 o.s.ř. povinna zaplatit odměnu za zastupování a hotové výdaje opatrovníka státu. Opatrovníkovi byla pravomocně přiznána odměna za zastupování žalovaného v projednávané věci ve výši 3×1 500 Kč dle § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2024 a účast u jednání dne 23. 1. 2025, náhrada hotových výdajů ve výši 2×300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 za převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření k žalobě ze dne 3. 12. 2024, náhrada hotových výdajů ve výši 1×450 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v účinném znění za účast u jednání dne 23. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, cestovné ve výši 224 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb. a 21% DPH ve výši 1 276 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tedy stát vyplatil opatrovníkovi za zastupování žalovaného 7 350 Kč. Výši náhrady nákladů řízení, kterou je žalobkyně povinna zaplatit státu, neboť v řízení z 72 % úspěšný žalovaný byl zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, tak soud určil částkou 3 234 Kč (tj. 44 % z částky 7 350 Kč).