38 C 41/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem v kapitalizované výši [částka] a dále úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Ve smlouvě byla výše úvěrového rámce sjednána na částku [částka], přičemž žalovaná dne [datum] požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky [částka] na [částka]. Tomuto požadavku žalobkyně po opětovném zkoumání úvěruschopnosti vyhověla. Žalovaná dne [datum] požádala o změnu výše úvěrového rámce, a to z částky [částka] na [částka]. Tomuto požadavku žalobkyně po opětovném zkoumání úvěruschopnosti vyhověla. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši [částka], uhradila pouze částku [částka]. Ke dni sepsání žaloby tak žalovaná dluží částku [částka] sestávající z dluhu na jistině úvěru ve výši [částka], z dluhu na nákladech na vymáhání ve výši [částka] a z dluhu na smluvní pokutě ve výši [částka]. Dále požadovala úrok v kapitalizované výši [částka] (součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a úroku ve výši 26,88 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]) a úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] (zákonný úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]). Za navazující období jdoucí od [datum] do zaplacení požadovala úrok ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka].

2. Žalovaná se dovolávala neplatnosti úvěrové smlouvy, protože žalobkyně nedostatečně zkoumala její úvěruschopnost. Smlouva se uzavírala na dálku. Žádost proběhla telefonicky bez dokládání příjmů a výdajů. Považuje za spornou i skutečnost, zda úvěrová smlouva sjednaná prostřednictvím elektronické komunikace byla vůbec uzavřena, a to s ohledem na způsob kontraktačního procesu, neboť nelze věrohodně prokázat, zda a jakou konkrétní smlouvu vůbec uzavřela a v jakém textovém znění, tedy, že vyslovila souhlas právě s textem žalobkyní předložené smlouvy.

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná v období od [datum] do [datum] čerpala peněžní prostředky v celkové výši [částka] a uhradila celkem [částka] [výpis čerpání, splátek a úhrad, nesporná tvrzení účastníků].

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla výpočet [jméno FO] klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši [částka] odečetla částky životního minima žadatele ([částka]), splátky úvěrů z NRKI mimo žalobkyni ([částka]) a splátky schvalovaného úvěru ([částka]) a dále MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši [částka] a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši [částka] odečetla kromě splátek úvěrů z NRKI a žalobkyně ([částka]), normativní náklady na bydlení ([částka]), životní minimum členů domácnosti ([částka]) a splátky schvalovaného úvěru ([částka]). Tyto dva výpočty, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, porovnala a využila ten model, který je nižší. Současně uvedla, že provedla kontrolu žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. V tomto směru předložila úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaná má 4 existující splátkové úvěry se splátkovým zatížením [částka] a zbývající částkou ke splacení [částka], přičemž s částkou [částka] je již v prodlení. Dále má žalovaná 1 existující nesplátkový úvěr (kontokorent s úvěrovým rámcem [částka]). V období od [datum] do [datum] bylo celkem [hodnota] žádostí o úvěr odmítnuto, z toho 7 žádostí o splátkové úvěry a 2 žádosti o úvěr na stavební spoření. O 1 splátkový úvěr dále požádala (ke dni dotazu stále ve fázi žádosti). Žalobkyně předložila žalovanou nepodepsanou úvěrovou smlouvu, dle které je zaměstnaná u [Anonymizováno] [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem [částka]. Čistý vedlejší měsíční příjem činí [částka] a příjem ostatních členů domácnosti činí [částka]. Dále bylo předloženo potvrzení o provedení ověření bonity klienta – interní záznam o kontrole registrů SOLUS, NRKI, ISIR, CEE a MVCR, u kterých je uvedeno OK. Dále bylo v potvrzení žalobkyní uvedeno, že žalovaná je svobodná, vlastní byt/dům, u počtu dětí je uvedena nula, je zaměstnaná a má příjem [částka], příjem ostatních členů domácnosti je [částka], měsíční výdaje domácnosti činily [částka]. Ze záznamu telefonního hovoru mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistila, že žalovaná se představila jako [Anonymizováno], uvedla email: [e-mail], žádá o částku [částka], uvedla celkové výdaje na domácnost [částka]. Po sdělení žalobkyně, že v registrech zaznamenali splátky úvěrů ve výši [částka] a náklady na domácnost mají zahrnovat bydlení, jídlo, splátky a dopravu do zaměstnání za všechny členy domácnosti, žalovaná uvedla částku [částka]. Žalobkyně dále předložila přehled pohybů na účtu žalované za období od [datum] do [datum], ze kterého vyplývá, že účet žalované je aktivní, žalované na něj byla pravidelně poukazována mzda v průměrné výši [částka] a měla i další příjmy od fyzických osob. Z účtu hradila své výdaje, které byly v každém měsíci vyšší než její příjmy.

6. Z výpisu z účtu žalované za období od [datum] do [datum] vyžádaného soudem vyplývá, že výdaje žalované byly v období [datum] do [datum] vyšší než její příjmy, kdy za uvedené období na účet přišlo celkem [částka] a celkem odešlo [částka]. Ke dni [datum] činil konečný zůstatek na účtu žalované – [částka] a ke dni [datum] činil konečný zůstatek na účtu žalované – [částka]. Za období od [datum] do [datum] na účet přišlo celkem [částka] a celkem odešlo [částka]. Ke dni [datum] činil konečný zůstatek na účtu žalované – [částka], ke dni [datum] činil konečný zůstatek na účtu žalované –[částka] a ke dni [datum] činil konečný zůstatek na účtu žalované – [částka].

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

13. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 5 a 6 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalované nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, byť k tomu měla dostatečné podklady. Měla k dispozici výpis z účtu žalované za dobu tří měsíců před poskytnutím úvěru, přičemž z něho sice ověřila příjmy žalované, ale již neprověřovala její skutečné výdaje. Nadto do příjmů domácnosti žadatele o úvěr zahrnula žalobkyně i deklarované příjmy ostatních členů domácnosti, přestože žadatelem o úvěr byla pouze žalovaná a zavázána ze smlouvy měla být pouze ona. Současně nebyla ověřena jejich existence a skutečná výše. Žalobkyně vyšla jen z tvrzení žalované, a to prostřednictvím telefonického hovoru, které neprověřila a doplnila je o statistický údaj životního minima a normativní náklady na bydlení včetně případných stávajících závazků, přestože skutečné výdaje žalované byly zjistitelné z jejího účtu. Z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná měla celou řadu výdajů, které převyšovaly její příjmy, kdy účet v období 0104/2022 vykazoval pravidelně záporný zůstatek převyšující [částka] vyjma měsíce ledna 2022, kdy činil zůstatek na účtu [částka], avšak jen proto, že dne [datum] čerpala úvěr ve výši [částka]. Přesto konečný zůstatek na účtu ke dni [datum] činil -[částka]. Příjmy žalované tak již několik měsíců před poskytnutím úvěru nepostačovaly na úhradu jejích výdajů a své závazky hradila jen za cenu postupného zadlužování. Pokud výdaje žalované několik měsíců před poskytnutím úvěru každý měsíc převyšovaly její příjmy, nebyla reálně schopna úvěr splácet, což by žalobkyně zjistila, pokud by řádně vyhodnotila veškeré zjištěné skutečnosti a neomezila se pouze na zjištění příjmů a další skutečnosti ignorovala včetně skutečnosti, že 7 žádostí žalované o splátkové úvěry v období od června 2021 do května 2022 bylo dle úvěrové zprávy již odmítnuto, stejně tak jako 2 žádosti o úvěr na stavební spoření. Žalobkyně tak žalované poskytla úvěr, přestože její výdaje převyšovaly její příjmy.

14. Smyslem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je nejen nezbytné podklady shromáždit, ale i je pečlivě vyhodnotit, což se v případě žalované nestalo, neboť úvěr jí byl poskytnut, přestože neměla příjmy, které by postačovaly na úhradu jejích výdajů.

15. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele (žalované) splácet spotřebitelský úvěr je přitom zákonem o spotřebitelském úvěru ukládána poskytovateli (žalobkyni) nejen před uzavřením smlouvy o úvěru, ale i před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud jde o navýšení úvěrového rámce ze dne [datum] z částky [částka] na částku [částka] a ze dne [datum] na částku [částka] žalobkyně pouze uvedla, že tomuto požadavku po opětovném zkoumání úvěruschopnosti vyhověla, aniž by k tomuto tvrzení předložila důkazy. Žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala příjmy ani podstatné výdaje žalované a míru jejího zadlužení. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], čj. [spisová značka] 39). Žalobkyně byla povinna údaje uváděné žalovanou pečlivě prověřit. Ač to bylo tvrzeno, nebylo nikterak doloženo, že by žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované při navýšení úvěrového rámce provedla opětovnou lustraci žalované v registrech NRKI a ISIR apod. Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům, výdajům a míře zadlužení žalované v daném případě nemohlo dojít.

16. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). [adresa] [Anonymizováno] Kč, kterou žalovaná na úhradu úvěru dosud zaplatila, v celém rozsahu plnila na jistinu a dluh na jistině tak činí [částka] (411 100-377 039), proto ji soud zavázal k zaplacení této částky a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

17. Vzhledem k závěru soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud již nezabýval námitkou žalované týkající se způsobu sjednání (neplatné) smlouvy a toho, že smluvní sankce byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. K poměrům žalované soud zjistil, že žalovaná je na rodičovské dovolené a jejím jediným příjem je rodičovský příspěvek ve výši [částka] měsíčně. Žije společně s manželem a dvěma nezaopatřenými nezletilými dětmi. Manžel žalované je zaměstnán u bezpečnostních sborů s příjmem [částka] čistého měsíčně. Za bydlení platí rodina [částka] měsíčně. Žalovaná má další dluhy v celkové výši [částka] a celkovým splátkovým zatížením [částka]. S ohledem na majetkové poměry žalované a závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty druhé o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost uhradit dlužnou částku [částka] v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jedné ze splátek.

20. Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši [částka] ([částka] + úrok v kapitalizované výši [částka] + úrok vyčíslený dle žaloby do dne [datum] ve výši [částka] + úrok z prodlení v kapitalizované výši [částka] + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby do dne [datum] ve výši [částka]). Žalobkyně uspěla s částkou [částka] (34 061 + zastavení řízení ohledně částky [částka]), tj. z 17 %. Žalovaná měla ve věci úspěch v převažující míře, proto by jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř. příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Jelikož se žalovaná práva na náhradu nákladů řízení vzdala, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.