Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 6. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč za dobu od 5. 11. 2024 do 5. 5. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 6. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 500 Kč za dobu od 6. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč za dobu od 5. 11. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne 27. 8. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetu. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy obdržel úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč v pravidelných splátkách nejpozději do 4. 11. 2024. Neuhradil však ničeho.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 27. 8. 2024 (dále jen „smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů ode dne čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni peněžní prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru v pěti splátkách ve výši 6 800 Kč opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání do dne konečné splatnosti, tj. 4. 11. 2024. Smlouva byla podepsána SMS podpisem dne 27. 8. 2024 a na účet žalovaného byla dle [právnická osoba]. dne 27. 8. 2024 připsána částka [částka].Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 28. 4. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Zásilka byla předána k poštovní přepravě žalovanému téhož dne.Podle § 562 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo, čímž uzavřel s žalobkyní dne 27. 8. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč.Žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejích webových stránkách byly vyplněny registrační údaje žalovaného. Žalobkyně však neprokázala, že se žalovaný do uživatelského účtu v elektronickém systému žalobkyně zadáním uživatelského jména a kódu přihlásil a v něm vyplněním požadovaných údajů požádal o úvěr, tedy učinil nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně následně akceptovala. Žalobkyně tedy uzavření smlouvy o úvěru neprokázala a neprokázala tak, že žalovanému vznikla povinnost úvěr vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru.V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], přičemž právní důvod poskytnutí prostředků prokázán nebyl.Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1723 odst. 2 o. z. ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky vznikající na základě jiných právních skutečností.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit i bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala vrácení pouze částky ve výši [částka], proto soud žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši [částka]. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný zavázal k povinnosti platit poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu.Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 28. 4. 2025, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 5. 2025. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek (1. 5. 2025 připadl na svátek), je podle § 607 o. z. posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující, tedy 2. 5. 2025. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 5. 5. 2025). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 6. 5. 2025 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 (tj. ve výši 12 % ročně). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 500 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení. Soud zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 a jen z přiznané částky 20 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.Předmětem sporu byly nároky v souhrnné výši 40 108,20 Kč (36 500 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žaloby ke dni vyhlášení rozsudku dne 14. 8. 2025 ve výši 3 608,20 Kč). Žalobkyně uspěla s částkou 20 664,10 Kč (20 000 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. tohoto rozsudku ke dni jeho vyhlášení dne 14. 8. 2025 ve výši 664,10 Kč). Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 51 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.