Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 11 432 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 458,03 Kč, úrokem v kapitalizované výši 4 336,32 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 740,84 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 6 530,44 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 41 973 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 19. 12. 2019 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu úvěru společně s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 290 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 940 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 780 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 788 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 27 600 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena, úročí se dlužná jistina dále úrokem ve výši 8,25 % ročně, nadto vznikl Společnosti nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná částka 11 432 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 6 530,44 Kč, z úroku ve výši 210,40 Kč, z úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 012,95 Kč, z úhrady za administrativní činnost ve výši 571,41 Kč a z úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 1 106,80 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení v kapitalizované výši 3 458,03 Kč, úrok v kapitalizované výši 4 336,32 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 740,84 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 6 530,44 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 19. 12. 2019 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 2 022 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 290 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 940 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 780 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 788 Kč. Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že je svobodná, žije u rodičů, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti je zaměstnaná a současně na mateřské/rodičovské dovolené, přičemž její příjem činí 7 497 Kč a rodičovský příspěvek 2 500 Kč. Ohledně svých výdajů uvedla, že na bydlení vynaloží měsíčně 5 590 Kč a na dopravu, jídlo a osobní náklady 1 000 Kč (viz žádost o úvěr). Společnost měla k dispozici výplatní pásku za měsíc 11/2019, dle kterého činil příjem žalované 7 497 Kč, dále oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory, dle kterého činil příspěvek na dítě žalované 2 500 Kč a dále dodatek k pracovní smlouvě, dle kterého činila mzda žalované 13 100 Kč (viz dodatek k pracovní smlouvě). Žalovaná uhradila celkem částku 27 600 Kč (viz transakční historie).
4. Dne 3. 10. 2024 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se Společnost zavázala postoupit žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, příloha č. [hodnota]). Dopisem ze dne 14. 10. 2024 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne 24. 1. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 19 667,36 Kč do 8. 2. 2025 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění, podací lístek).
5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 14. 10. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (odst. 1).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Společnost a žalovaná uzavřely dne 19. 12. 2019 Smlouvu ve smyslu § 2395 o. z., na základě které Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně uvedla, že Společnost splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Na základě získaných informací dospěla Společnost k závěru, že schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s řádným posouzením úvěruschopnosti neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaná uvedla, že její příjem činí 7 497 Kč, což Společnost ověřila prostřednictvím jediné výplatní pásky za měsíc 11/2019. Žalovaná dále uvedla, že je jí vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 2 500 Kč, což Společnost ověřila oznámením o změně výše dávky. Za zásadní pochybení Společnosti lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalované, které nijak neověřovala a ve všech případech se spokojila se sdělením žalované ohledně jejích výdajů na bydlení ve výši 5 590 Kč a výdajů na dopravu a jídlo ve výši 1 000 Kč, na čemž ničeho nemění skutečnost, že žalovaná měla bydlet u rodičů. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost rovněž zcela rezignovala i na vlastní přezkumnou činnost, neprováděla lustraci žalované ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Vzhledem k nízkým příjmům žalované, která uvedla, že je svobodná a přitom se starala o jedno dítě, považuje soud zkoumání úvěruschopnosti žalované, za nedostatečné.
11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. [spisová značka], viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost Smluv v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.
12. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru s dlužnou částkou poplatků, smluvní pokutu jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).
13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.
14. Žalovaná obdržela od Společnosti v případě Smlouvy částku 21 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaná poskytla Společnosti celkově částku 27 600 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).