Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které žalovaný čerpal úvěr v celkové výši [částka] a zavázal se úvěr splatit společně s poplatky v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se dostal s úhradou úvěru do prodlení, když uhradil jen [částka].
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný si ujednali dne [datum] Smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz (viz Smlouva). Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu [částka] a žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s poplatky a smluvním úrokem (viz Smlouva).
4. Žalovaný před uzavřením Smlouvy uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], výdaje na bydlení činí [částka], ostatní zbytné výdaje činí [částka] a výše čistého měsíčního příjmu činí [částka], přičemž žalobkyní ověřená výše tohoto příjmu činila [částka] (viz výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy žalovaného na účtu č. [IBAN]). Žalobkyně měla před uzavřením Smlouvy k dispozici výpis z aplikace [Anonymizováno], dle kterého neměl žalovaný na dvou běžných účtech žádné finanční prostředky, na dalším běžném účtu měl [částka] a na spořicím účtu neměl žádné prostředky. Dne [datum] byla na jeden z běžných účtů připsána částka [částka] a dne [datum] na druhý z běžných účtů částka [částka], a to v obou případech od společnosti [právnická osoba]. s popisem „Načerpání půjčky“ (viz výpis z aplikace [Anonymizováno]).
5. Žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], a to převodem na účet žalovaného, který nebyl zahrnut v rámci výpisu z aplikace Kontomatik (viz přehled bankovních transakcí, výpis z účtu žalovaného).
6. Z výpisu z účtu žalovaného, na který mu byly poskytnuty výše uvedené finanční prostředky žalobkyní je patrné, že v měsíci 2/2025 činil počáteční zůstatek na účtu -[částka], konečný zůstatek -[částka], na účet bylo připsáno [částka] a odešlo [částka] a v měsíci 3/2025 činil konečný zůstatek -[částka], na účet bylo připsáno [částka] a odešlo [částka] (viz výpis z účtu žalovaného).
7. Žalovaný uhradil celkem [částka], dále již ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně (viz výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek, nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši [částka].
11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně identifikovala z účtu žalovaného příjmy v průměrné výši [částka] a dále měla k dispozici výpis z jeho dalších běžných účtů, na kterých byl zůstatek pouze [částka]. Co se týče výdajů žalovaného, tady se žalobkyně spokojila pouze s informacemi sdělenými žalovaným, které nijak neověřovala. Žalobkyně se nedotazovala na způsob bydlení žalovaného, neověřovala například prostřednictvím nájemní smlouvy či výpisu z účtu, kolik žalovaný hradí na nájem, zálohy na služby atd. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Pokud by se žalobkyně zaměřila na účtu žalovaného i na jeho výdaje, a nikoliv pouze na příjmy zjistila by, že jeho výdaje dosahují sejnou výši, jako jeho příjmy a nadto je zůstatek žalovaného na tomto účtu záporný. Žalobkyně rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) a neověřovala tak existence jiných dluhů žalovaného a případné výše splátek, i když žalovaný uvedl, že hradí splátky jiných půjček ve výši [částka], a i z výpisu z jeho účtů je patrné, že mu před uzavřením Smlouvy byly poskytnuty dva bankovní úvěry. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila.
12. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou.
14. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný žalobkyni uhradil [částka], a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí [částka].
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).