Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši [částka], poplatky za pojištění ve výši [částka], náklady na vymáhání ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši [částka], úroku ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] kapitalizovaného částkou [částka] a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně ani přes výzvu soudu nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a o. s. ř.).
3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec [částka] a umožnit žalovanému jeho čerpání a žalovaný se zavázal načerpanou jistinu úvěru uhradit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně, a to do formou minimálních měsíčních splátek (viz Smlouva). Žalovaný čerpal celkem [částka] a uhradil celkem [částka] (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum] (viz předžalobní výzva k plnění, poštovní podací arch).
4. Před uzavřením Smlouvy žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí [částka], jeho výdaje na bydlení činí [částka], ostatní výdaje činí [částka] a nehradí splátky jiných úvěrů (viz karta klienta, Smlouva). Žalobkyně nahlédla do registru NRKI, SOLUS a CEE s výsledkem „OK“ a dále insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaný neměl záznam (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy je patrné, že žalovaný měl 2 existující splátkové kontrakty s měsíční splátkou [částka] a zbývající částkou ke splacení [částka] (viz úvěrová zpráva). Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela z životního minima a normativních nákladů na bydlení (viz ověření bonity MLS).
5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“). Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedené smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V dané věci, jak z výše uvedeného vyplývá (bod 4 rozsudku), žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně při zjišťování příjmu žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho příjmem činí [částka] měsíčně, což však žalobkyně nijak neověřila. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně z úvěrové zprávy zjistila, že žalovaný splácí jiné úvěry ve výši [částka] měsíčně, ohledně ostatních výdajů se však žalobkyně spokojila s tvrzením žalovaného a další výdaje pouze odhadovala na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení, což však není částka reflektující skutečné poměry daného jedince. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalovaného neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Obezřetnost byla v daném případě na místě i vzhledem k tomu, že žalobkyně zjistila existenci jiných splátkových kontraktů, i když žalovaný tvrdil opak. Uvedený postup tedy nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
10. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.
11. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.
12. Žalovaný obdržel od žalobkyně v případě Smlouvy [částka] náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], která měla sloužit jako platba předepsaných splátek. Vzhledem k tomu, že uvedená smlouva o úvěru byla soudem shledána neplatnou, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí [částka].
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky [částka]. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka [částka], naopak žalobou požadovala celkem částku [částka] ([částka] + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka] + úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka] + kapitalizovaný úrok ve výši [částka] + úrok ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka]). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 67,24 % v poměru k neúspěchu 32,76 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 34,48 %. Náklady řízení v celkové výši [částka] sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměny advokáta ve výši [částka] (§ 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby a výzva k plnění) á [částka], náhrady hotových výdajů advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby á [částka] [§ 14b odst. 1, 5 písm. a) cit. vyhl.] a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34 % z výše uvedené částky [částka], tedy částku [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).
16. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.