Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od 18. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Předmět řízení1. Žalobce se žalobou, podanou dne 29. 9. 2025 u Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud“), domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení. K důvodům uvedl, že s žalovaným dne 29. 1. 2024 uzavřel smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě na bankovní účet žalovaného poskytl peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy na základě výpisů z bankovního účtu, výplatními listy a lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRK. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. Upomínkou byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 14. 5. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaná částka 18 460 Kč pak sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, částky 4 000 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok a z příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení. Částka 4 460 Kč představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny od 18. 5. 2024 do 7. 8. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Skutková zjištění3. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 29. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, přirostlý za období od předcházejícího dne splatnosti, v měsíčních splátkách nejpozději k 12. dni v měsíci a jistinu žalobci splatit nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. V čl. 4.2. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení s plněním je žalovaný povinen hradit žalobci zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]).4. Z kopie občanského, řidičského průkazu a potvrzení o platbě se podává, že žalobce ověřil totožnost žalovaného (kopie občanského a řidičského průkazu).5. Žalovanému byla na účet č. [č. účtu] poskytnuta žalobcem částka 7 000 Kč dne [datum], částka 2 000 Kč dne 7. 2. 2024 a částka 1 000 Kč dne 9. 2. 2024, tj. celkem [částka] (výpis z účtu č.[č. účtu], potvrzení o provedené platbě).6. Žalovaný byl ke dni 29. 1. 2024 vlastníkem účtu č. [č. účtu] (sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]).7. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] se podává, že žalovanému bylo oznámeno žalobcem zesplatnění úvěru ke dni 14. 5. 2024. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě částky [částka] do tří dnů od doručení této výzvy (dopis ze [datum]).8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s potvrzením o podání doporučené zásilky se podává, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení, zároveň byl upozorněn na možnost podání žaloby (dopis ze dne [datum] spolu s potvrzením).9. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil [částka] a konečný zůstatek na účtu žalovaného činil [částka]. Žalovanému byly v měsíci lednu 2024 před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, tj. před [datum] poskytnuty úvěry společností [právnická osoba] v celkové výši [částka] (výpis z účtu [právnická osoba].).10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 923,98 Kč a konečný zůstatek na účtu žalovaného činil 4 513,52 Kč; na účet byla připsána částka 472 859,20 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 1 018,17 Kč a konečný zůstatek na účtu žalovaného činil 923,98 Kč; na účet byla připsána částka 44 363,50 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 899,26 Kč a konečný zůstatek na účtu žalovaného činil 1 018,17 Kč; na účet byla připsána částka 39 715 Kč (výpisy z účtu [právnická osoba]. za měsíce 10/2023, 11/2023 a 12/2023).11. Na žalovaného, jako povinného, byly u soudu nařízeny exekuce – řízení vedená u soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (z úřední činnosti soudu – přehled řízení ISAS).12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 3. 2023, přílohy č. [hodnota] (č. l. 22) a seznamu (č. l. 22 verte až 25 spisu) soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.Závěr o skutkovém stavu13. Žalobce uzavřel dne 29. 1. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobce žalovanému poskytl částku 10 000 Kč (částku [částka] dne [datum], částku [částka] dne [datum] a částku [částka] dne [datum]), a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu].14. Před uzavřením smlouvy o úvěru byly na žalovaného, jako povinného, nařízeny u zdejšího soudu čtyři exekuce (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).15. Žalovaný byl v době před uzavřením smlouvy o úvěru zadlužený, když mu byly poskytnuty krátce před 29. 1. 2024 další spotřebitelské úvěry od nebankovní instituce v celkové výši 28 000 Kč.Právní posouzení věci16. Předmětem posouzení je, zda má žalobce vůči žalovanému nárok na uplatněnou pohledávku s příslušenstvím.17. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).18. Podle § 9 odst. 2 o. z. soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.25. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 29. 1. 2024 smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.).26. Soud posuzoval, zda šlo v daném případě o platné právní jednání.27. Podle judikatorních závěrů vyšších soudů „neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“.28. Pro závěr o neplatnosti smlouvy (§ 580 odst. 1, § 588 o. z., § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v daném případě postačí, že žalobce poskytl žalovanému úvěr přesto, že musel z výpisu účtu žalovaného dospět k negativním zjištěním o schopnosti žalovaného úvěr splatit, neboť tento byl předlužen, přičemž před poskytnutím úvěru byly na žalovaného nařízeny čtyři exekuce. Pokud přesto žalobce úvěr žalovanému poskytl, vymyká se takové počínání i jen běžné opatrnosti. Z řízení se současně nepodává, že by žalobce prověřil žalovaného v rejstřících dlužníků a dalších jím deklarovaných rejstřících (ISIR, CEE, NRKI apod.) a ověřil si tak zejména dluhovou historii a skutečné výdaje žalovaného. Pročež je nutno uzavřít, že žalobce neprokázal, že by dostál své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. o. z.) neplatná, neboť odporuje § 580 odst. 1 o. z.29. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu v souladu s § 588 o. z. (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK).30. K uvedenému soud pouze doplňuje, že žalobce byl k doplnění žalobních tvrzení a jejich prokázání ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného vyzván již v rámci přípravy jednání usnesením soudu ze dne 6. 11. 2025, č. j. 41 C 221/2025-31.31. K jednání, u něhož by se pak mohlo žalobci dostat poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobce nedostavil.32. V posuzovaném případě je nutno konstatovat, že mezi žalobcem a žalovaným sice absentoval od počátku obligační vztah, v řízení však bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho. Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobci z důvodu plnění bez právního důvodu uplatněnou částku 10 000 Kč (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 2991 odst. 2 o. z., § 2993 o. z.).33. Soud pro úplnost dodává, že uhradil-li žalovaný na dluh více, bylo na něm, aby v tomto (nalézacím) řízení tvrdil a prokázal takovou v jeho prospěch svědčící skutečnost.34. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebylo možné přiznat žalobci jakékoli poplatky, příslušenství, které žalobce odvozoval z předmětné úvěrové smlouvy. Příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 o. z., § 513 o. z.).35. Sankcí za poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobci je vrácena toliko jistina, a to v nové lhůtě splatnosti (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalobci proto nebylo možno přiznat ani nárok na zákonný úrok z prodlení.36. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17).37. Jelikož mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, musel přistoupit ke stanovení splatnosti dluhu soud. Žalovaný v řízení zůstal nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a příjmové poměry, životní úroveň, proto stanovené platební povinnosti uložil soud žalovanému splnit v obecné pariční lhůtě, když do tohoto řízení, jakožto sporného, nebyly vneseny žalovaným žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).38. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl co do částky jistiny 10 000 Kč a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.Náklady řízení39. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142a o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, pročež mu dle zásady úspěchu ve věci přináleží právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.