Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 704,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 21 689,70 Kč s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 40 121,96 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 789 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 666,45 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 393,96 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 43 393,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela dne 14. 9. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 42 124 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 17,99 % ročně. Žalovaná nesplácela řádně a včas sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky, právní předchůdkyně tak ke dni 1. 10. 2025 úvěr zesplatnila. Dne 25. 11. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností ke dni 1. 12. 2025 postoupena pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní byla dne 14. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru (dále též „smlouva“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 42 124 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši 17,99 % ročně v měsíčních splátkách po 846 Kč a s úhradou za pojištění ve výši 95 Kč měsíčně. Za tímto účelem byl žalované zřízen úvěrový účet č. [č. účtu]. Část úvěru ve výši 20 124 Kč měla být použita na konsolidaci revolvingového úvěru od právní předchůdkyně, zbývající částka pak měla být převedena na účet žalované (viz smlouva). Úvěr byl dne 14. 9. 2023 čerpán tak, že byla částka 20 124 Kč převedena na úvěrový účet žalované ke konsolidovanému úvěru a částka 22 000 Kč byla převedena na běžný účet žalované, celkem tak byla čerpána částka 42 124 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 20 419,74 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu žalované č. [č. účtu] za období od 14. 9. 2023 do 31. 12. 2024, podklady pre súdne konanie, nezpochybněná tvrzení žalobkyně). V důsledku prodlení žalované s úhradou pohledávky byl právní předchůdkyní ke dni 1. 10. 2025 úvěr zesplatněn (viz výzva právní předchůdkyně ze dne 1. 10. 2025).
4. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Lustrací v CBCB zjistila, že měla žalovaná jeden existující kontokorentní úvěr u právní předchůdkyně s úvěrovým limitem 1 000 Kč. Při posuzování příjmů žalované vycházela právní předchůdkyně z příjmu uvedeného žalovanou v žádosti ve výši 20 000 Kč, který si následně ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který pro ni vedla. V případě výdajů vycházela právní předchůdkyně z výdajů ve výši 0 Kč, které žalovaná uvedla v žádosti, a ze životních výdajů ve výši 13 780 Kč stanovených na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení (viz posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 14. 9. 2023, výpisy z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 5. 2023 do 30. 9. 2023).
5. Z výpisů z účtu žalované, které si soud vyžádal od právní předchůdkyně, jakožto i výpisů z účtu předložených žalobkyní, vyplývá, že měla žalovaná v období čtyř měsíců před uzavřením smlouvy výrazně vyšší výdaje, než které vypočetla právní předchůdkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti. V květnu 2023 a v červnu 2023 měla žalovaná výdaje téměř tak vysoké, jako příjmy. V červenci 2023 a v srpnu 2023 byly výdaje žalované vyšší než její příjmy. Ke dni 31. 8. 2023 měla disponibilní zůstatek ve výši 1 936,54 Kč (viz výpisy z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 5. 2023 do 30. 9. 2023).
6. Dne 25. 11. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek tvořící přílohu č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 2 této smlouvy přecházejí pohledávky na žalobkyni až po uhrazení kupní ceny. V seznamu pohledávek je uvedena předmětná pohledávka za žalovanou ze smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025, příloha č. 1 – seznam pohledávek). Žalobkyně zaplatila kupní cenu za pohledávky (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 12. 2025). Dopisem ze dne 15. 12. 2025, odeslaným téhož dne, oznámila právní předchůdkyně žalované, že byla pohledávka za ní postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2025, podací lístek). Dne 30. 1. 2026 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k úhradě pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 29. 1. 2026, podací lístek).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na základě které právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 42 124 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem a se sjednanou úhradou za pojištění splácet ve sjednaných splátkách.
15. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy byly žalovaná a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela se žalobkyní dne 25. 11. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v seznamu pohledávek v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II odst. 2 postupní smlouvy přechází pohledávky na žalobkyni až po uhrazení kupní ceny. Žalobkyně doložila, že uhradila kupní cenu za pohledávky a že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
16. Soud poté zkoumal, zda je smlouva, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalované a právní předchůdkyně být smlouvou vázány, má soud za to, že je smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu účastnic.
17. Právní předchůdkyně, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, provedla před uzavřením smlouvy lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a v registru CBCB. Co se týče zkoumání příjmů žalované, tak právní předchůdkyně vycházela z příjmu uvedeného žalovanou v žádosti, který si následně ověřila dle příchozích transakcí na účtu. V případě zkoumání výdajů pak právní předchůdkyně vycházela z výdajů uvedených žalovanou v žádosti, tj. 0 Kč, přičemž místo toho, aby si právní předchůdkyně toto tvrzení ověřila např. výpisem z účtu či si od ní vyžádala nějakou dokumentaci, tak určila její životní výdaje v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. Takto pak stanovila životní výdaje žalované ve výši 13 780 Kč. Přitom právě jen věrohodným zjištěním skutečných výdajů žalované lze posoudit, zda je skutečně žalovaná schopna splácet úvěr, neboť mohou její výdaje snadno přesahovat její příjmy. K tomu mělo právní předchůdkyni motivovat především to, že žalovaná neuvedla žádné výdaje v žádosti. Právní předchůdkyně vedla pro žalovanou účet, ze kterého mohla zjistit výši jejích výdajů a její aktuální finanční situaci. Tím by pak mimo jiné zjistila, že měla žalovaná jen malý disponibilní zůstatek na účtu, že měla výrazně vyšší výdaje, než které jí vypočetla, a že její výdaje převyšovaly její příjmy. Právní předchůdkyně tak nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta celkem částka 42 124 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaná uhradila na tuto pohledávku celkem 20 419,74 Kč. Tuto částku je nutné započíst na bezdůvodné obohacení, které tak nyní činí 21 704,26 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 21 689,70 Kč s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 40 121,96 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 789 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 666,45 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 43 393,96 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).
21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastnic. Žalobkyně byla úspěšná v částce 21 704,26 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 48 735,28 Kč (43 393,96 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 341,32 Kč). Úspěch žalobkyně činí 45 %, úspěch žalované pak 55 %. Žalovaná má tak právo na náhradu 10 % (55 % - 45 %) nákladů řízení, jelikož ale žádné náklady řízení neuplatnila a ani nevyplývají žádné její náklady řízení z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
22. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.