Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 168 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 61 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 934 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem v kapitalizované výši 3 901,92 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 80 414 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 5. 2024 dosáhne částky 311 961 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 131 408 Kč příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 14. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 14. 12. 2023 úvěr ve výši 81 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 76,03 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 416 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2024. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh uhradil ve dvou splátkách celkem 10 832 Kč, poslední splátku uhradil dne 5. 3. 2024. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami došlo v souladu se smlouvou ke dni 16. 5. 2024 automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni částku 131 408,42 Kč tvořenou novou jistinou úvěru ve výši 95 637,42 Kč, smluvní pokutou před zesplatněním úvěru ve výši 1 497 Kč, náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, smluvní pokutou po zesplatnění úvěru od 18. 5. 2024 do zaplacení, jež požadovala žalobkyně k datu vyhotovení žaloby, tj. ve výši 33 474 Kč. Žalovaný mimo výše zmíněných splátek ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Dne 12. 8. 2025 v 9:28 hodin žalovaný zaslal soudu omluvu z jednání ze zdravotních důvodů. Konkrétně se jednalo o zlomeninu kotníku, ke které došlo v zahraničí a pro kterou již bylo odročeno jednání nařízené na 22. 7. 2025. Žalovaný uvedl, že v [nemocnice] mu to dali z původní ortézy do sádry a zakázali mu na nohu došlapovat. Zatím má berle. Žalovaný se dnešního jednání opravdu chtěl zúčastnit, ale kvůli pravé noze nemůže řídit a cesta na autobus je pro něj náročná. Žalovaný připojil fotografii lékařské zprávy z [nemocnice]. Předně je třeba uvést, že žalovaný se z jednání sice omluvil, o odročení jednání však nepožádal. Proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Nicméně i pokud by obsahem podání žalovaného byla žádost o odročení, vzhledem k okolnostem by soud takovou žádost posoudil jako pozdní a jednání by neodročil. Z obsahu lékařské zprávy z [nemocnice] plyne, že dne 27. 7. 2025 se žalovaný dostavil do [nemocnice] s tím, že před 9 dny upadl a udeřil se do pravého hlezna. Byl ošetřen ve Francii, CT s nálezem fraktury talu. Nasazena ortéza typu walker, sejmul a řídil cestou zpět. Žalovanému dne 27. 7. 2025 doporučena analgetika, ledovat, chůze bez došlapu. Kontrola za týden k dosádrování – 1. 8. 2025. PN vydána. Předně, žalovaný doložil lékařskou zprávu, dle které se měl dostavit dne 1. 8. 2025 k dosádrování. Zprávu ze dne 1. 8. 2025 již soudu nedoložil a není tak zřejmé, jaká omezení byla žalovanému uložena. Byla-li noha žalovanému dne 1. 8. 2025 dosádrována a žalovaný se domníval, že z těchto důvodů se nemůže jednání zúčastnit, mohl a měl žádat o odročení bezprostředně poté za současného doložení všech nezbytných zpráv, nikoliv až v den jednání cca 10 minut před jeho zahájením. Z těchto důvodů by soud stejně posoudil případnou žádost o odročení jako opožděnou a věc projednal.
3. Z provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 14. 12. 2023 podepsal žalovaný jako klient elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovanému byl rovněž předložen Předsmluvní formulář (viz předsmluvní formulář). Žalobkyně zaslala žalovanému Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 15. 12. 2023, jímž žalovanému sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] s datem akceptace 14. 12. 2023. Součástí Oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 15. 12. 2023, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 81 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem z úvěru splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 416 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 12. dne příslušného měsíce, zápůjční úroková sazba činí 76,03 % ročně. Celkem by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 259 968 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]).
4. Žalovaný v rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyni uvedl, že je zaměstnán a že jeho příjmy činí celkem 15 199 Kč. Danou částku si žalobkyně ověřila potvrzením o příchozí úhradě od banky žalovaného. Žalobkyně při výpočtu celkových výdajů žalovaného sečetla částku životního minima ve výši 4 860 Kč s náklady na bydlení ve výši 3 915 Kč, které uvedl žalovaný, celkové výdaje tak dle výpočtu činí 8 775 Kč. Žalovanému tak měly po odečtení výdajů od jeho příjmů zůstat volné zdroje ve výši 5 424 Kč (viz hodnocení klienta, potvrzení o příchozí úhradě [právnická osoba]). Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že uvedené příjmy odpovídají mzdě, kterou dostává žalovaný na svůj účet. Za nájem platí žalovaný měsíčně 12 000 Kč (viz výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023)
5. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 14. 12. 2023 peněžní prostředky ve výši 81 000 Kč převodem na účet č. [č. účtu], vedený na jméno žalovaného, jako variabilní symbol bylo použito číslo Smlouvy (viz doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023).
6. Žalovaný uhradil v období od ledna 2024 do února 2024 částku 10 832 Kč (viz karta klienta).
7. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že měl žalovaný minimálně v období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023 záporný zůstatek na účtu. Jeho výdaje za toto období převyšovaly jeho příjmy. Během daného období splácel žalovaný na čtyřech půjčkách od [právnická osoba] celkem 9 481 Kč. Žalovaný se velké míře oddával hazardu, především na webových stránkách [webová stránka] a [webová stránka], hazard tak tvořil největší část jeho výdajů (viz výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023). Z registru NRKI bylo ke dni 14. 12. 2023 zjištěno šest žádostí o úvěr u finančních institucí jiných než žalobkyně. Součet zbývajících částek kreditních karet, splátkových a nesplátkových závazků žalovaného ke dni 14. 12. 2023 činil 1 055 391 Kč (viz výpis z registru NRKI).
8. Žalovaný byl upomínkami ze dne 12. 2. 2024, 12. 4. 2024 a 13. 5. 2024 vyzván k uhrazení dluhu, který tvořily neuhrazené splátky a poplatky vyúčtované dle Smlouvy, a současně upozorněn na případné zesplatnění úvěru (viz výzva k zaplacení ze dne 12. 2. 2024, 12. 4. 2024 a 13. 5. 2024). Dne 16. 5. 2024 oznámila žalobkyně zesplatnění celého úvěru a vyzvala k okamžité úhradě celého úvěru, přirostlých smluvních úroků, neuhrazených smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (viz oznámení ze dne 16. 5. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 16. 1. 2025 byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzván k uhrazení dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 16. 1. 2025).
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 14. 12. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 81 000 Kč. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 81 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve Smlouvě. Žalovaný následně uhradil částku 10 832 Kč.14. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.15. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.), na základě čehož došla k závěru, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Jinými důkazy než těmi, které jsou v žalobě uvedeny, žalobkyně nedisponuje. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Již samotné ověření příjmů, které je prováděno přehledem vybraných transakcí na účtu, nikoliv samotným výpisem z účtu, svědčí o tom, že banka nemá opravdový zájem o zjištění skutečných poměrů žalovaného. Problém spočívá též v hodnocení klienta bankou. Z něj totiž vyplývá, že by měl žalovaný po odečtení výdajů od jeho příjmů volné zdroje ve výši 5 424 Kč. Měsíční splátka na úvěr přitom činila 5 416 Kč. Žalobkyně přitom vůbec nezohlednila to, že měl žalovaný dle registru NRKI již šest podaných žádostí o úvěry a že jeho závazky dle tohoto registru činí částku přesahující 1 milion Kč. Nadto si žalobkyně nijak neověřila výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela při svém posouzení z výdajů na bydlení ve výši 3 915 Kč, které uvedl žalovaný, přestože z výpisu účtu žalovaného vyplývá, že platí nájemné ve výši 12 000 Kč. To, že si žalobkyně vůbec neověřila výdaje žalovaného, je ve světle toho, k jakému závěru o volných zdrojích došla žalobkyně ve svém hodnocení klienta, dosti alarmující. Kdyby si výpisem z účtu ověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, tak by zjistila, že žalovaný neměl dlouhodobě disponibilní zůstatek na účtu, kterým by mohl splácet úvěr, že splácel již minimálně čtyři další úvěry, a že utrácí velké částky za hazard, nasvědčující patologickému hráčství, což by mělo být již samo o sobě velkým varovným signálem při posuzování úvěruschopnosti. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.16. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.17. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní pokuty nebo náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 81 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný plnil žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkově částku 10 832 Kč; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 70 168 Kč (81 000 Kč – 10 832 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat, proto jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím (výrok I.).18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok zaplacení částky 61 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 97 934 Kč od 18. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem v kapitalizované výši 3 901,92 Kč a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 80 414,42 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 5. 2024 dosáhne částky 311 961 Kč (výrok II.).20. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 70 168 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení ve výši 167 106,68 Kč (131 408 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 35 698,68 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 42 % a úspěch žalovaného 58 %. Žalovanému tak náleží náhrada 16 % (58 % - 42 %) nákladů řízení. Žalovaný ale účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).21. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.