Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 210,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 720 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 940,34 Kč za období od 25. 2. 2025 do 25. 8. 2025, s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 99 210,56 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 310,06 Kč za období od 28. 2. 2025 do 31. 7. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 210,56 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 873,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 101 930,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „původní věřitelka“), dne 3. 12. 2024 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 2 317 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,90 % ročně, měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 246 Kč a dalšími poplatky. Žalovaná úvěr nesplácela dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas, původní věřitelka tak dne 1. 9. 2025 zesplatnila úvěr. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 99 210,56 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 720 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 1. 2026 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba] (dále též „Společnost“), která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2026 postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastnic.
3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Původní věřitelka a žalovaná uzavřely dne 3. 12. 2024 smlouvu o půjčce č. [hodnota] (dále též „smlouva“ či „úvěrová smlouva“), kterou se původní věřitelka zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr spolu s úrokem ve výši 8,90 % ročně a s měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 246 Kč, a to v 60 měsíčních splátkách po 2 317 Kč. (viz citovaná smlouva, akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce). Původní věřitelka poskytla žalované dne 3. 12. 2024 na její účet č. [č. účtu] částku 100 000 Kč (viz mimořádný výpis z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 3. 12. 2024 do 31. 7. 2025). Žalovaná uhradila na úvěr celkem 789,44 Kč (viz výpis [služba], transakční historie).
4. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalované využila interních a externích datových zdrojů a dále vycházela z údajů, které získala od žalované. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku, neměla negativní záznam v registrech BRKI/NRKI a neměla dle SOLUS žádný dluh po splatnosti. V žádosti žalovaná uvedla, že má příjem 37 883 Kč, výdaje na bydlení (včetně hypotéky) ve výši 6 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 2 000 Kč a rodinné a ostatní náklady ve výši 0 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti původní věřitelka stanovila výdaje žalované tak, že mezi její výdaje započetla výdaje na bydlení (včetně hypotéky) ve výši 6 000 Kč, životní náklady ve výši 8 942 Kč a splátky z úvěrových registrů ve výši 115 Kč. Příjmy žalované ověřila původní věřitelka výpisem z účtu. Výdaje žalované byly stanoveny porovnáním žalovanou deklarované výše výdajů a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště), čímž stanovila výdaje ve výši 15 057 Kč. Posouzením úvěruschopnosti došla původní věřitelka k závěru, že byla žalovaná schopna úvěr splácet (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, identifikace žádosti, výpis z účtu žalované u [právnická osoba]).
5. Z důvodu prodlení s úhradou splatných závazků byl původní věřitelkou úvěr dne 1. 9. 2025 zesplatněn (viz prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 1. 9. 2025).
6. Dne 13. 12. 2023 uzavřela původní věřitelka a Společnost rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek č. [hodnota]. V ní bylo ujednáno, že budou pohledávky postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek a že postoupení pohledávek se stává účinné dnem řádného zaplacení úplaty za postoupení pohledávek. Na základě této rámcové smlouvy byla mezi původní věřitelkou a Společností uzavřena dne 5. 1. 2026 smlouva o postoupení pohledávek č. [hodnota], kterou byly postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 této postupní smlouvy. V příloze č. 1 je uvedena i pohledávka za žalovanou, která je předmětem žaloby. Úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou byla Společností uhrazena dne 15. 1. 2026 (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne 13. 12. 2023, smlouvu o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne 5. 1. 2026, příloha č. 1, potvrzení úplaty za postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2026). Původní věřitelka oznámila žalované toto postoupení dopisem odeslaným dne 16. 1. 2026 (viz oznámení o postoupení pohledávky, přehled podacích čísel).
7. Společnost uzavřela se žalobkyní dne 16. 1. 2026 smlouvu o postoupení pohledávek č. [hodnota], kterou byly s účinností ke dni 16. 1. 2026 postoupeny pohledávky uvedené v příloze č. 1 této postupní smlouvy. V příloze č. 1 je mezi postoupenými pohledávkami uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek č. [hodnota] ze dne 16. 1. 2026, příloha č. 1). Postoupení na základě této postupní smlouvy oznámila žalované Společnost oznámením ze dne 18. 2. 2026 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 2. 2026). Předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2026, která byla žalované odeslána dne 19. 2. 2026 společně s oznámením o postoupení pohledávky, vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovanou k uhrazení dluhu (viz oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 2. 2026, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávek + předžalobních výzev).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že původní věřitelka a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované finanční prostředky v částce 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem a dalšími případnými poplatky.
15. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami předmětné úvěrové smlouvy byly žalovaná a původní věřitelka. Původní věřitelka jako postupitel uzavřela se Společností dne 13. 12. 2023 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Dle této smlouvy je postoupení pohledávek účinné zaplacením úplaty. Následně uzavřela původní věřitelka a Společnost dne 5. 1. 2026 smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze je uvedena i pohledávka za žalovanou, přičemž bylo prokázáno, že byla dne 15. 1. 2026 uhrazena úplata za postoupení pohledávek postoupených touto smlouvou, postoupení se tak stalo tímto dnem účinné. Bylo navíc i prokázáno, že původní věřitelka vyrozuměla žalovanou ohledně postoupení pohledávky. Společnost následně uzavřela se žalobkyní dne 16. 1. 2026 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou s účinností k tomuto dni postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze smlouvy, kde je uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou. Bylo rovněž prokázáno, že Společnost oznámila žalované postoupení pohledávky za ní žalobkyni. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
16. Co se týče platnosti úvěrové smlouvy, tak ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka posoudila řádným způsobem úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlédl soud i bez návrhu.
17. V projednávané věci, co se týká posouzení úvěruschopnosti, předložila žalobkyně protokol o ověření úvěruschopnosti žalované, ze kterého vyplývá, že původní věřitelka provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, v registrech BRKI, NRKI a SOLUS a dále zohledňovala příjmy a výdaje žalované. Dle protokolu byly deklarované příjmy ověřeny výpisem z účtu. Výdaje byly podle protokolu stanoveny porovnáním žalovanou deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Soud tudíž nepovažuje za dostačující, pokud se původní věřitelka při ověřování výdajů žalované spokojila jen s použitím statistických modelů, aniž by zjišťovala její reálné výdaje, neboť bez věrohodného zjištění skutečných výdajů žalované (které mohou snadno přesahovat její příjmy) nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
18. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z úvěrové smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena Společnosti, která ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaná uhradila na tuto pohledávku celkem 789,44 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (100 000 Kč - 789,44 Kč), které tak nyní činí 99 210,56 Kč. Soud žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení ve výši této částky (výrok I.).
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 2 720 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 940,34 Kč za období od 25. 2. 2025 do 25. 8. 2025, s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 99 210,56 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 310,06 Kč za období od 28. 2. 2025 do 31. 7. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 99 210,56 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).
21. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle úspěchu účastnic. Žalobkyně byla úspěšná v částce 99 210,56 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 116 884,56 Kč (101 930,56 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 14 954 Kč). Úspěch žalobkyně činí 85 % a úspěch žalované činí 15 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 70 % (85 % - 15 %). Náklady řízení žalobkyně ve výši 25 533,90 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 097 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátkou ve výši 15 540 Kč za tři právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé – jejichž sazba činí 5 180 Kč za úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), z náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 1 350 Kč za tři právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t., a z 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 3 546,90 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 873,73 Kč, odpovídající 70 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. Žalovaná je povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (výrok III.).
22. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.