Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 090 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 146,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 456,04 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 19 436,59 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 236,59 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 380,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 236,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 26. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 13,13 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 455 Kč. Jelikož nebyl úvěr žalovaným řádně a včas splácen, byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 14. 7. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 19 436,59 Kč a z poplatků po splatnosti ve výši 1 800 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 26. 11. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 13,13 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 455 Kč (viz citovaná smlouva). Žalovaný čerpal úvěr v částce 20 000 Kč dne 26. 11. 2024 (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 26. 11. 2024 do 30. 11. 2024, výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024). Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 910 Kč, tj. dvě měsíční splátky po 455 Kč (viz přehled splátek).
4. Dle svých tvrzení žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti ověřila žalovaným deklarovaný příjem ve výši 26 000 Kč výpisem z jeho účtu. Výdaje žalovaného ve výši 22 827,80 Kč vypočetla statistickým modelem na základě informací ze žádosti (deklarované výdaje, způsob bydlení, počet členů domácnosti vč. vyživovaných členů, místo bydliště apod.) a zahrnují životní minimum, náklady na bydlení, náklady na splátky, mandatorní výdaje (soudně nařízené, alimenty apod.) a deklarované platby na pojištění. Žalobkyně dále zjišťovala zadluženost žalovaného z jeho transakcí a z registru CBCB a jeho rizikovost.
5. Z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně provedla lustrací žalovaného v registru CBCB, kterou zjistila, že žalovaný splácel 3 848 Kč měsíčně na úvěr, který mu byl poskytnut dne 17. 10. 2024 a u kterého činila nesplacená jistina bez úroku částku 191 000 Kč a celková dlužná částka 277 056 Kč (viz informace z [Anonymizováno]). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 26 000 Kč, a že má měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 4 000 Kč. Příjem žalovaného si žalobkyně ověřila historií z jeho běžného účtu, který pro něj vedla. Výdaje žalovaného vypočetla ve výši 22 827,80 Kč a jeho platební kapacitu vypočetla ve výši 3 172,20 Kč (viz listina označená „CRIF“).
6. Z výpisu z účtu žalovaného, který si vyžádal soud, jakožto i z výpisu z účtu předloženého žalobkyní, vyplývá, že žalovaný obdržel dne 12. 9. 2024 mzdu ve výši 20 120 Kč, dne 8. 10. 2024 mzdu ve výši 17 699 Kč a dne 7. 11. 2024 mzdu ve výši 27 117 Kč. Dne 18. 10. 2024 si převedl na účet částku 59 392,44 Kč. Žalovaný měl za září 2024 a říjen 2024 výdaje v součtu celkem 89 773,87 Kč a výdaje za listopad 2024 v celkové výši 45 335,54 Kč. Žalovaný začal od 25. 10. 2024 pravidelně utrácet za hazard na webových stránkách [webová stránka]. Ke dni 25. 11. 2024, tj. den před uzavření úvěrové smlouvy, měl žalovaný na účtu zůstatek ve výši 866,97 Kč (viz, výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2024 do 31. 10. 2024, výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024).
7. Žalovaný se ocitl v prodlení s hrazením splátek, po několika upomínkách jej tak žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu do 24. 5. 2025, s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn (viz poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 24. 4. 2025). Dopisem ze dne 16. 7. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 14. 7. 2025 zesplatnila úvěr (viz oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 7. 2025). Právní zástupce žalobkyně odeslal dne 1. 4. 2026 žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k úhradě dlužné částky (viz kvalifikovaná výzva dlužníkovi k plnění před podáním žaloby se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 1. 4. 2026, poštovní podací arch).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v ujednaných měsíčních splátkách.14. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu účastníků.15. Žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v registru CBCB, že si vyžádala od žalovaného údaje o jeho příjmu a výdajích, že ověřila jeho příjem historií z jeho účtu, že jeho výdaje vypočetla ve výši 22 827 Kč, a že jeho platební kapacitu vypočetla ve výši 3 172,20 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného ale vyplývá, že měl žalovaný mnohem vyšší výdaje, než které mu vypočetla žalobkyně, přičemž od října 2025 začaly nemalou část těchto výdajů tvořit útraty žalovaného za hazard. Výdaje žalované výrazně přesahovaly jeho příjem ze zaměstnání. Ke dni 25. 11. 2024, tj. den před uzavření smlouvy, měl žalovaný zůstatek na účtu ve výši 866,97 Kč, a to i přesto, že dne 18. 10 2024 obdržel částku 59 392,44 Kč, která je zcela zjevně částí úvěr, který mu byl dle registru CBCB poskytnut dne 17. 10. 2024. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá i to, že nemalou část jeho výdajů tvořily útraty za hazard. Žalobkyně přitom ověřila příjem žalovaného historií z jeho účtu a jeho skutečné výdaje tak mohla rovněž z jeho účtu zjistit. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neposoudila jeho úvěruschopnost řádně a dostatečně tak, jak jí ukládá zákon.16. K argumentu žalobkyně, že žalovaný předmětný úvěr zpočátku plnil řádně a včas a v takovém případě je nutno nahlížet na žalovaného jako na úvěruschopného v době uzavření smlouvy, soud podotýká, že žalovaný uhradil pouze dvě měsíční splátky, než přestal úvěr hradit. Z toho, že žalovaný tyto první dvě splátky řádně splatil, nelze bez dalšího dovodit, že byl úvěruschopný, ba naopak to vypovídá o tom, že žalobkyně nepostupovala řádně při posuzování úvěruschopnosti a že byl žalovaný v tak špatné finanční situaci, že byl schopen uhradit pouhé dvě splátky. To, že žalovaný nebyl v dobré finanční situaci a že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, je pak patrné i z výpisů z jeho účtu, neboť jak již soud popsal výše, tak žalovaný měl vysoké výdaje, na které mu nestačil příjem ze zaměstnání, a navíc pravidelně utrácel peníze za hazard na internetu.17. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 910 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 19 090 Kč (20 000 Kč – 910 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).18. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 2 146,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 456,04 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 19 436,59 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 542,13 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 21 236,59 Kč od 6. 5. 2026 do zaplacení (výrok II.).20. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně měla úspěch v částce 19 090 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 25 772,98 Kč (21 236,59 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 4 536,39 Kč). Úspěch žalobkyně tak činí 74 % a úspěch žalovaného činí 26 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 48 % (74 % - 26 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 877 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 062 Kč, z odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „a. t.“), při tarifní hodnotě 21 236,59 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť je advokát žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 380,96 Kč jakožto 48 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.21. O náhradě nákladů řízení ve snížené sazbě dle § 14b odst. 1 a. t., rozhodl soud proto, že se jednalo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, ve kterém byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení a kde bylo řízení zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti (viz řízení v minulosti vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 44 C 89/2025, 26 C 147/2025 či 26 C 198/2025)22. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.