Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka je zesplatněnou jistinou úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 10. 2024.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 29. 10. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, za který byl žalovaný povinen platit v měsíčních splátkách na úrok po 3 000 Kč, kdy každá splátka byla splatná k 15. dní každého kalendářního měsíce. Úroková sazba úvěru činila 20 % měsíčně z částky 15 000 Kč. Poslední, dvanáctá splátka činila 18 000 Kč, neboť kromě splátky na úrok měla být spolu s ní zaplacena i jistina úvěru ve výši 15 000 Kč. Celkem by tak byl žalovaný povinen zaplatit na za úvěr 51 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 10. 2024). Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a z údajů o finančních závazcích a o platební morálce žalovaného, které poskytlo SOLUS. Úvěruschopnost byla dále zjištěna prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích a následným ověřením těchto údajů jejich srovnáním s výpisem z účtu žalovaného (viz posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný nadměrně provozuje sázení, tedy hazard. Například v srpnu utratil na sázkových portálech přes 8 000 Kč. Jen během dne 19. 8. 2024 přes 5 000 Kč na sázkách. V září, konkrétně 18. 9. 2025, pak žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 5 000 Kč. V říjnu, tj. ve stejném měsíci, co byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, utratil žalovaný na sázkových portálech přes 7 000 Kč. Z výpisů z účtu nevyplynuly žádné pravidelné příjmy žalovaného, pouze každý měsíc desítky plateb v řádech 100 Kč až 300 Kč z účtu označeného [jméno FO] a desítky příchozích i odchozích plateb v obdobné výši na jiný konkrétní účet (viz výpis z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2024 do 31. 10. 2024). Žalovanému byl úvěr poskytnut žalobkyní převodem částky 15 000 Kč na jeho účet č. [č. účtu] dne 30. 10. 2024 (viz detail o platbě ze dne 30. 10. 2024 na [právnická osoba]). První splátka byla splatná ke dni 15. 11. 2024. Žalovaný se dostal dne 16. 11. 2024 do prodlení se splácením první splátky úvěru. První upomínkou ze dne 20. 11. 2024 byl žalovaný vyzván žalobkyní k uhrazení dlužné splátky a nákladů za upomínku. Následně byl dne 5. 12. 2024 žalovaný vyzván druhou upomínkou žalobkyně k uhrazení dlužné splátky a nákladů za upomínky. Ke dni 27. 6. 2025 zaplatil žalovaný na dlužné částce 0 Kč. Dne 21. 3. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ve které byl vyrozuměn o zesplatnění spotřebitelského úvěru a ve které byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 32 912,26 Kč do 4. 4. 2025 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 3. 2025).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 29. 10. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč.
8. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Pokud by se žalobkyně skutečně zabývala výdaji žalovaného dle výpisu z účtu, musela by mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit z důvodu nadužívání hazardu žalovaným, který utrácí nezanedbatelnou část svých příjmů na sázkařských portálech. Ostatně ani příjmy žalovaného dle výpisů z účtu nejsou přesvědčivé, kdy se soudu jeví, že žalovaný část svých příjmů fiktivně generuje zpětnými platbami ze svého jiného účtu (případně jiných účtů). Za takové situace posoudil soud zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako nedostatečné. Pochybnosti o schopnosti žalovaného splatit úvěr ostatně potvrzuje skutečnost, že žalovaný na úvěr nezaplatil žádnou ze splátek.
9. Poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, ke které přihlédne soud i bez návrhu. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou. Poskytnutý úvěr ve výši 15 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod. Právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, je třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu dle § 2993 o. z. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož od zaslané předžalobní výzvy nelze odvozovat splatnost bezdůvodného obohacení, která nastává až konstitutivním rozhodnutím soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).
10. Žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, které mu bylo poskytnuto na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.
11. Ve věci měla částečný úspěch žalobkyně, proto jí podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení stranám v poměru jejich úspěchu ve věci, tj. žalobkyni ve výši 90 % a žalovanému ve výši 10 %. Soud žalobkyni jako náhradu nákladů řízení přiznal částku 2 000 Kč, což je částka, která tvoří 80 % (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 90 % a úspěchu žalovaného ve výši 10 %) z částky 2 500 Kč, jakožto celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Tuto celkovou výši nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokátovi za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty 15 000 Kč ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že žalobkyně používá ustálený vzor žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a), což je soudu známo z jeho úřední činnosti. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu k plnění dle povinností rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnuté jiné lhůty v řízení žádné skutečnosti nevzešly.
13. Žalovaný měl 10 % úspěch ve věci, a proto mu taky náleží náhrada nákladu řízení v poměrné výši. Žalovaný však účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Soud proto žalovanému nepřiznal žádnou náhradu nákladů řízení.