Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 272,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 431,03 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 17 925,08 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 125,08 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 097 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 703,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně poskytla žalované možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou vyčerpaného úvěru, právní předchůdkyně tak ke dni 31. 5. 2025 úvěr zesplatnila. Dne 18. 9. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností ke dni 18. 9. 2025 postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 17 925,08 Kč, z poplatků ve výši 5 200 Kč, z úroku ve výši 994,38 Kč a z úroku z prodlení ve výši 583,74 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní byla dne 30. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované možnost opakovaně čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, a to prostřednictvím kreditní karty, a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni splácet úvěr včetně úroků a poplatků v měsíčních splátkách (viz Smlouva). Žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala celkem částku 20 448,17 Kč. Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 3 176 Kč (viz platební historie, výpis ke kreditní kartě). V důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek právní předchůdkyně ke dni 1. 6. 2025 úvěr zesplatnila (viz upomínka – rozhodnutí o zesplatnění a výzva k zaplacení dluhu z úvěru ze dne 1. 6. 2025).
4. Právní předchůdkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti provedla lustraci žalované v registrech BRKI/NRKI. Při posuzování úvěruschopnosti dále vycházela z údajů o osobních poměrech a o příjmech a výdajích, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. V žádosti žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije v nájmu, má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 19 584 Kč jakožto mzdu od zaměstnavatele [právnická osoba], celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, splátky u jiných společností činí 397,25 Kč a její měsíční náklady činí 3 000 Kč. U způsobu ověření příjmu žalované je uvedeno „příjem dle žádosti o úvěr“ (viz žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty, tabulka č. [hodnota] a č. [hodnota] ve vyjádření žalobkyně).
5. Dne 18. 9. 2025 uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. [hodnota] postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 7 této smlouvy dojde k postoupení pohledávek okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze č. [hodnota] postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena předmětná pohledávka za žalovanou (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025, příloha č. [hodnota]). Dne 18. 9. 2025 byla na účet právní předchůdkyně připsána úplata za pohledávky od žalobkyně (viz potvrzení o úplatě). Dopisem ze dne 25. 9. 2025 právní předchůdkyně oznámila žalované, že byla pohledávka za ní postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2025). Dne 13. 10. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k úhradě pohledávky (viz předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2025 + potvrzení podání).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalované možnost čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 20 000 Kč.
13. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byly žalovaná a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 18. 9. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II odst. 7 postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně doložila, že byla úplata za pohledávky uhrazena dne 18. 9. 2025, tímto dnem tak došlo k postoupení pohledávek dle postupní smlouvy, včetně předmětné pohledávky za žalovanou. Bylo taky doloženo, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení pohledávky. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
14. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalované a právní předchůdkyně být smlouvou vázány, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Právní předchůdkyně, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, provedla lustraci žalované v registrech BRKI a NRKI, ze kterých zjistila, že má žalovaná splátky u jiných společností v celkové výši 397,25 Kč. Co se týče příjmu žalované, tak v tomto směru vycházela právní předchůdkyně z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr, tj. z čistého měsíčního příjmu za poslední tři měsíce ve výši 19 584 Kč a z příjmu domácnosti ve výši 40 000 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že čistý měsíční příjem žalované ověřila právní předchůdkyně potvrzením od zaměstnavatele žalované. Žádné takové potvrzení ale žalobkyně nedoložila, naopak je v tabulce, kterou předložila, uvedeno, že způsob ověření příjmu je „příjem dle žádosti o úvěr“, což zřejmě znamená, že příjem žalované nebyl ověřován a právní předchůdkyně vycházela pouze ze příjmu uvedeného v žádosti o úvěr. Co se týče výdajů, tak právní předchůdkyně vycházela z nákladů ve výši 3 000 Kč, které uvedla žalovaná v žádosti o úvěr, dle tvrzení žalobkyně pak právní předchůdkyně k těmto nákladům připočetla částku životního minima, částku normativních nákladů na bydlení a měsíční splátky dosavadních závazků. Právní předchůdkyně tak patrně neověřovala ani příjem žalované, ani její výdaje. Takové posouzení úvěruschopnosti považuje soud za nedostatečné, neboť právě jen věrohodným zjištěním skutečných příjmů a výdajů žalované lze posoudit, zda je skutečně žalovaná schopna splácet úvěr, jelikož mohou její výdaje snadno přesahovat její příjmy. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
16. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta celkem částka 20 448,17 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaná uhradila na tuto pohledávku celkem 3 176 Kč. Tuto částku je nutné započíst na bezdůvodné obohacení (20 448,17 Kč – 3 176 Kč), které nyní činí částku 17 272,17 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení této částky (výrok I.).
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 7 431,03 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 17 925,08 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 125,08 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.).
19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastnic. Žalobkyně byla úspěšná v částce 17 272,17 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 26 619,62 Kč (24 703,20 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 916,42 Kč). Úspěch žalobkyně činí 65 %, úspěch žalované pak 35 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 30 % (65 % - 35 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 3 656 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 236 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 600 Kč za 4 úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé, účast na jednání), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 400 Kč za 4 úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 420 Kč. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 097 Kč jakožto 30 % z částky 3 656 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
20. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.