Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky 500 Kč s úrokem v kapitalizované výši 25 Kč.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 5 539,72 Kč s úrokem v kapitalizované výši 846,46 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 28 655,72 od 19. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 655,72 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 626 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 29 739,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 871,46 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 28 655,72 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 655,72 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 27. 10. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované jistinu ve výši 30 000 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnutou jistinu vrátit společně s úrokem ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 525 Kč. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované, a to na základě informací poskytnutých jí žalovanou v žádosti o úvěr. Splátky od 15. 12. 2023 do 15. 9. 2024 byly ze strany žalované spláceny řádně. Následně vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností ze strany žalované přistoupila žalobkyně v souladu s ujednáním Smlouvy ve spojení s podmínkami pro používání úvěru dne 19. 2. 2025 k zesplatnění úvěru, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Ke dni zesplatnění činil dluh z této úvěrové smlouvy 28 655,72 Kč na jistině, 871,46 Kč na kapitalizovaných úrocích od 15. 9. 2024 do 18. 2. 2025, 1000 Kč na smluvních pokutách a 84 Kč na pojistném.
2. Po podání žaloby uhradila žalovaná dne 15. 4. 2025 na svůj dluh 525 Kč, na základě čehož žalobkyně vzala podáním doručeným soudu dne 10. 7. 2025 žalobu zpět co do částky 500 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 Kč. Soud tak v souladu s § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby (výrok I.). Protože došlo ke zpětvzetí žaloby předtím, než začalo jednání, nezjišťoval soud stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).
3. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, která vedla pro žalovanou běžný účet číslo [č. účtu], uzavřela s žalovanou dne 27. 10. 2023 prostřednictvím internetu na webových stránkách [webová stránka], smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Smlouva byla žalovanou podepsána SMS kódem číslo [hodnota], zaslaným na její mobilní telefon. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový s úrokovou sazbou 10,99 % ročně. Žalovaná byla povinna předmětný úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 525 Kč, s první splátkou ke dni 15. 12. 2023. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky (článek 6 smlouvy), které případ prodlení stanovily v bodě 6.2. právo žalobkyně na zesplatnění úvěru pro případ prodlení se splácením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků a příslušenství úvěru. Zároveň pro takový případ byly sjednány v bodě 6.1. písm. b) sankce v podobě smluvní pokuty ve výši až 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu, resp. smluvní pokutu v částce nižší, rovnající se výši dlužné částky, pokud je nižší než 500 Kč (viz smlouva o úvěru č. [hodnota], úvěrové podmínky [webová stránka] s účinností od 18. 10. 2023). Úvěrová jistina 30 000 Kč byla dne 27. 10. 2023 vyplacena na výše uvedený účet žalované (viz výpis z běžného účtu žalované číslo [č. účtu] ze dne 27. 10. 2023). Dne 19. 2. 2025 žalobkyně žalované sdělila, že úvěr byl zesplatněn a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 30 611,18 Kč, s tím, že nebude-li dluh uhrazen, obrátí se žalobkyně se svým nárokem na soud (viz výzva k zaplacení půjčky č. [hodnota] ze dne 19. 2. 2025). Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované z informací žalovanou poskytnutých; kdy žalovaná do potvrzení o svých poměrech uvedla, že má čistý měsíční příjem 25 000 Kč a její výdaje včetně plateb nájemného a splátek předchozích úvěrů činí 12 000 Kč. K osobním poměrům sdělila, že je svobodná, žije v nájmu a nemá děti. Příjem žalované byl žalobkyní ověřen z bankovních výpisů k běžnému účtu, který pro ni žalobkyně vedla, a z nichž vyplynul pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 24 963 Kč. Nájemné platila žalovaná dle výpisů ve výši 9 940 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, rejstříku CEE, NRKI a BRKI se závěrem, že žalovaná aktuálně splácí další 3 spotřebitelské úvěry splátkami 1 123 Kč, 8 161 Kč a 755 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů vypočetla žalobkyně čistý disponibilní příjem žalované ve výši 2 111 Kč. Z běžného účtu žalované vyplynulo, že v měsíci srpnu 2023 čerpala od žalobkyně půjčku ve výši 30 077 Kč, v měsíci září 2023 čerpala od žalobkyně půjčky ve výši 50 567 Kč a 571 952 kč. Tyto půjčky použila žalovaná na předčasné splacení jiných půjček, které jí rovněž poskytla žalobkyně (potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. [hodnota], úvěrová zpráva CNCB, výpis z běžného účtu žalované za období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 5 775 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala umožnit žalované čerpat úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem ve výši 10,99 % v měsíčních splátkách po 525 Kč, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2023. Žalovaná úvěr ve výši 30 000 Kč načerpala dne 27. 10. 2023, přičemž její dluh, skládající se z neuhrazené jistiny, úroků, smluvních pokut a pojistného, zůstal nesplacen ve výši 30 611,18 Kč.
12. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (výpis z účtu žalované), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázi CCB a rejstříku ISIR. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Pokud se jedná o příjem žalované, z dokazování vyplynulo, že její příjem odpovídal uvedené částce cca 24 963 Kč netto. Ve srovnání s průměrnou mzdou a mediánem mezd ve 4. čtvrtletí roku 2023 byl příjem žalované podprůměrný, což vyplývá z veřejně dostupných dat [úřad]. Ve vztahu ke zkoumání výdajů žalované mělo žalobkyni vést k obezřetnosti zejména zjištění, že po odečtení všech ověřených výdajů zbýval žalované čistý disponibilní příjem ve výši 2 111 Kč. Takový zůstatek nepovažuje soud za dostatečný, neboť jakýkoli větší výdaj mohl způsobit neschopnost žalované splácet úvěr. Za významný nedostatek při ověřování úvěruschopnosti žalované považuje soud to, že žalobkyně nezohlednila skutečnost, že se žalovaná nachází v tzv. dluhové spirále, tzn. že se nachází ve stavu neustálého zadlužení, kdy si ke splácení starších půjček bere žalovaná stále nové půjčky. Jedná se přitom o půjčky, které žalované rovněž poskytla žalobkyně, takže si žalobkyně byla či musela být vědoma, že se žalovaná v tomto stavu nachází. V posuzovaném případě lze tedy důvodně pochybovat o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaná přestala úvěr splácet. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.
14. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, tj. smluvní úroky, smluvní pokuty a pojistné, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, proto je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni celkově částku 5 775 Kč, která měla sloužit jako platba splátek. Po podání žaloby poskytla žalovaná dalších 525 Kč. Jelikož je Smlouva neplatná, je nezbytné tyto částky započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 23 700 Kč. K zaplacení této částky zavázal soud žalovanou svým rozhodnutím (výrok II.).
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
16. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 5 539,72 Kč s úrokem v kapitalizované výši 846,46 Kč, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 28 655,72 Kč od 19. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 655,72 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení (výrok III.).
17. Žalobkyně měla v řízení částečný úspěch. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 23 700 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení 33 393,60 Kč (29 739,72 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 653,88 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 71 % a úspěch žalované 29 %. Žalobkyni tak dle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu 42 % (71 % - 29 %) nákladů řízení. Soud tudíž přiznal žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 626 Kč (výrok III.), odpovídající 42 % z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 1 490 Kč. Celkové náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 190 Kč a paušální náhrada ve výši 3 × 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky. č. 254/2015 Sb. za tři právní úkony – předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí. Sníženou sazbu dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. použil soud z důvodu, že se jedná o spor, ve kterém byla žalobkyní podána žaloba na ustáleném vzoru, jenž uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.
18. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.