Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 500 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 500 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka je zesplatněnou jistinou úvěru, který byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2024. K zesplatnění úvěru došlo z důvodu prodlení žalovaného s úhradou měsíčních splátek.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 30. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 29 500 Kč, za který byl žalovaný povinen platit v měsíčních splátkách na úrok po 4 425 Kč, kdy každá splátka byla splatná k 15. dni každého kalendářního měsíce. Úroková sazba úvěru tak činila 15 % měsíčně (tj. 180 % ročně) z částky 29 500 Kč. Poslední, dvanáctá splátka činila 33 925 Kč, neboť kromě splátky na úrok měla být spolu s ní zaplacena i celá jistina úvěru ve výši 29 500 Kč. Celkem by tak byl žalovaný povinen zaplatit za úvěr 82 600 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 30. 9. 2024). Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a z údajů o finančních závazcích a o platební morálce žalovaného, které poskytlo SOLUS. Z lustrace vyšlo najevo, že žalovaný nebyl v insolvenci, nebyla proti němu aktivně vedena exekuce a neměl žádné finanční závazky. Úvěruschopnost byla dále posouzena vyhodnocením finanční situace žalovaného a výpočtem jeho zůstatku, kterou žalobkyně spočítala dle údajů o příjmech a výdajích, které žalovaný uvedl a které žalobkyně zjistila z výpisu účtu žalovanému. Žalobkyně tak dospěla k finančnímu zůstatku žalovaného ve výši 7 183 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že mimo čerpání úvěrů od [právnická osoba] a [právnická osoba] neměl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy žádný stálý identifikovatelný příjem. V červnu 2024 čerpal žalovaný úvěry v celkové výši 3 807 Kč, v červenci 2024 úvěr ve výši 260 Kč, v srpnu 2024 úvěry v celkové výši 29 000 Kč a v září 2024 čerpal (do poskytnutí úvěru žalobkyní) úvěr od [právnická osoba] v celkové výši 26 790 Kč. Na účtu žalovaného je řada neidentifikovaných odchozích plateb, skrze shodný variabilní symbol (stejný variabilní symbol měly jak příchozí platby, označené jako půjčky, tak i některé odchozí platby, které nijak označené nebyly) lze ale určit, že žalovaný uhradil za úvěr od [právnická osoba] v červnu 2024 částku 4 066 Kč, v červenci 2024 částku 4 806 Kč a v srpnu 2024 částku 15 000 Kč. Žalovaný měl po většinu tříměsíčního období před uzavřením smlouvy jen velmi malý disponibilní zůstatek (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 6. 2024 do 30. 9. 2024). Žalovanému byl úvěr poskytnut žalobkyní převodem částky 29 500 Kč na jeho účet č. [č. účtu] dne 30. 9. 2024 (viz detail o platbě ze dne 30. 9. 2024 na [právnická osoba]). První splátka byla splatná ke dni 15. 10. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením páté splátky, která byla splatná ke dni 15. 2. 2025. Žalovaný byl upomínkami ze dne 20. 2. 2025 a ze dne 5. 3. 2025 vyzván k uhrazení dlužné splátky společně s náklady za upomínky. Dne 21. 5. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva právního zástupce žalobkyně, ve které byl vyrozuměn o zesplatnění spotřebitelského úvěru a ve které byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 49 982,04 Kč do 4. 6. 2025 (viz dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2025). Žalovaný uhradil čtyři splátky, ke dni 11. 8. 2025 tak zaplatil na dluh celkem 17 700 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 30. 9. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 29 500 Kč.
8. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
9. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného podle informací získaných z externích zdrojů, od žalovaného anebo z dokumentace, které žalovaný předal žalobkyni. Žalobkyně dle svého tvrzení zejména posoudila schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních závazků. Za tímto účelem si vyžádala od žalovaného kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele. Dle následného výpočtu žalobkyně měl žalovanému zbývat finanční zůstatek v částce 7 183 Kč. Soud ovšem z dokazování zjistil, že žalovaný měl po většinu tříměsíčního období před uzavřením smlouvy jen malý disponibilní zůstatek na účtu. Tuto situaci patrně řešil čerpáním úvěrů od jiných společností, neboť během období tří měsíců před uzavřením smlouvy čerpal úvěry v celkové výši 59 857 Kč. Za stejné období splatil na těchto úvěrech minimálně 23 872 Kč. Již tato skutečnost měla být pro žalobkyni alarmující při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Z výpisu účtu nelze zjistit žádné platby, které by šlo identifikovat jako stálý příjem žalovaného. Srovnání bankovního výpisu s částkami, které jsou uvedené v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vzbuzuje pochybnosti o tom, zda žalobkyně vůbec z bankovního výpisu při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Soud dále upozorňuje na to, že měsíční splátky, které byl žalovaný povinen splácet, jsou pouze splátkami na úrok. Žalovaný by byl totiž ještě povinen v poslední splátce kromě splátky na úrok v částce 4 425 Kč uhradit i celou jistinu v částce 29 500 Kč, celkově by tak poslední splátka činila částku 33 925 Kč. Pokud si odečteme od měsíčního zůstatku, který vypočítala žalobkyně, výši měsíční splátky, tak nám vyjde částka 2 758 Kč jakožto zůstatek žalovaného po uhrazení měsíční splátky. I kdyby si žalovaný po zaplacení každé z jedenácti splátek uložil celý měsíční zůstatek (11 x 2 758 Kč = 30 338 Kč) za účelem zaplacení poslední, dvanácté splátky (33 925 Kč), tak by i tak neměl dostatečně našetřeno na to, aby mohl poslední splátku zaplatit. Již z posouzení úvěruschopnosti tak vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.
10. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.
11. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní pokuty nebo náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 29 500 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný plnil žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkově částku 17 700 Kč; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 11 800 Kč (29 500 Kč – 17 700 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat, proto jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím (výrok I.)
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
13. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 17 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 29 500 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč (výrok II.).
14. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšnou. Úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 11 800 Kč a částky odpovídající celému předmětu řízení ve výši 31 256,49 Kč (jistina 29 500 Kč + příslušenství, skládající se z úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1756,49 Kč). Úspěch žalobkyně tak představuje 38 % a úspěch žalovaného 62 %. Žalovanému tak náleží náhrada 24 % (62 % - 38 %) nákladů řízení. Žalovaný ale účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
15. Lhůtu k plnění dle povinností rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty v řízení žádné skutečnosti nevzešly.