Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 007,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 776 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 007,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 776 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným byla dne 17. 6. 2022 uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit celkové náklady zápůjčky ve výši 37 977 Kč, celkem tedy 62 977 Kč ve 41 měsíčních splátkách. Žalovaný však hradil pouze částečně, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zápůjčky ke dni 4. 5. 2024. Žalovaná částka představuje zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 12 885 Kč (žalovaný uhradil na jistině do zesplatnění pouze 12 115 Kč), zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 2 691 Kč (žalovaný uhradil na úrok pouze 17 585 Kč), zůstatek neuhrazeného poplatku za správu zápůjčky ve výši 3 200 Kč (žalovaný uhradil na poplatku pouze 10 800 Kč), neuhrazeného úroku z prodlení kapitalizovaného do zesplatnění ve výši 854,84 Kč, neuhrazeného úroku z prodlení kapitalizovaného od zesplatnění do 30. 6. 2025 ve výši 345,68 Kč, neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 7 480 Kč, neuhrazené smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 1 051,46 Kč a neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 500 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 17. 6. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve formě bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu s celkovými náklady zápůjčky ve výši 37 977 Kč zahrnující úrok ve výši 21 177 Kč a administrativní poplatek ve výši 16 800 Kč, tj. celkem částku 62 977 Kč splatit ve 42 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč s výjimkou 42. splátky, která je ve výši 1 477 Kč, vždy ke 2. dni v měsíci, počínaje dnem 2. 8. 2022. Ve smlouvě byla vyčíslena pevná roční úroková sazba ve výši 39 % (viz smlouva o zápůjčce č. [hodnota], splátkový kalendář).
4. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč převodem na jeho osobní bankovní účet dne 17. 6. 2022 (viz přehled obratů u [právnická osoba], výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 3. 2022 do 30. 6. 2022). Žalovaný uhradil celkem částku 40 500 Kč (viz vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni 30. 6. 2025).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku provedla nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, z nichž zjistila, že žalovaný zde neměl žádný záznam, a dále provedla hodnocení na základě informací získaných od žalovaného, který předložil výpisy z účtu a výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o zápůjčku. Žalobkyně vyhodnotila příjmy žalovaného na částku 103 429,51 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně vyhodnotila pomocí skóringového systému, a to na částku 100 589,90 Kč, kdy největší výdajovou položkou byly splátky úvěru ve výši 66 715 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil dle výše uvedeného vyhodnocení částku 2 839,61 Kč, po započtení průměru všech splátek by pak činil částku 1 255,11 Kč. Tato částka je pak dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.). Dále žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Dle výpisu žalobkyně byla provedena dne 17. 6. 2022 lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí, ze které vyplynulo, že žalovaný nebyl v insolvenci ani proti němu nebyla vedena exekuce (viz elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra).
6. Žalobkyně na podporu svých tvrzení soudu předložila čestné prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích ze dne 15. 6. 2022, kde žalovaný uvedl, že má příjem z jeho činnosti jako OSVČ, a to ve výši 50 000 Kč, že jeho měsíční výdaje tvoří pravidelné splátky půjček ve výši 2 000 Kč, průměrné měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč a alimenty ve výši 5 200 Kč a že jeho náklady na bydlení činí 10 000 Kč, přičemž žije ve vlastním bydlení (viz čestné prohlášení o příjmech a výdajích). Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného typu „[produkt] “ č. [č. účtu] za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022, ze kterého vyplývá, že byl žalovaný ke dni 31. 5. 2022 v debetu ve výši 76 489,32 Kč. V dubnu 2022 přesahovaly výdaje žalovaného jeho příjmy. Z výpisu vyplývá, že byla proti žalovanému v období tří měsíců před uzavřením smlouvy vedena exekuce, neboť je v něm uvedeno několik transakcí označených jako „Převod na techn. účet exekuce“, konkrétně ze dne 16. 3. 2022, 18. 3. 2022, 29. 3. 2022 a 19. 5. 2022 a dále byl žalovanému vrácen dne 8. 4. 2022 přeplatek z exekuce označené ve výpisu jako „[spisová značka] “ (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022). Dále žalobkyně předložila několik faktur, které žalovaný vystavil v období od ledna 2022 do května 2022 různým odběratelům, ze kterých vyplývá celkem částka k úhradě ve výši 371 298,99 Kč, což za pět měsíců činí částku 74 259,80 Kč za měsíc (371 298,99 Kč / 5) (viz předložené faktury žalovaného).
7. Soud si vyžádal od banky výpis z účtu č. [č. účtu], vedený na žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný neměl téměř žádný disponibilní zůstatek na účtu, a že v období tří měsíců před uzavřením smlouvy byla proti němu vedena exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka], v rámci které byla dne 24. 5. 2022 převodem z uvedeného účtu uhrazena exekučně vymáhaná jistina ve výši 35 948,60 Kč. Žalovaný dne 6. 6. 2022 uhradil na výživném částku 5 200 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 6. 2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit úrok a poplatek v celkové částce 62 977 Kč. Pokud jde o argument žalobkyně vznesený při jednání po provedeném dokazován, že žalovaný vystupoval v pozici podnikatele a žalobkyně nebyla povinna úvěruschopnost zkoumat vůbec, tato skutečnost z dokazování nevyplynula. Smlouva samotná hovoří o bezúčelovém spotřebitelském úvěru a úvěr byl vyplacen na osobní účet žalovaného. Ostatně, žalobkyně k tomuto tvrzení žádný důkaz nenabídla, a to ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř.
14. Povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele lze mít za splněnou jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného ve formuláři příjmů a výdajů a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. K důkazu žalobkyně předložila bankovní výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 3. 2022 do 31. 5. 2022 a faktury žalovaného. Z předložených důkazů je patrné, že příjmy žalovaného, ač velmi vysoké, buď nestačily nebo jen sotva stačily na pokrytí jeho výdajů. Žalovaný byl na svém bankovním účtu v době před uzavřením smlouvy v debetu. Z předloženého výpisu navíc vyplývá, že proti žalovanému byla v období tří měsíců před uzavřením smlouvy vedena exekuce. Soud si dále vyžádal bankovní výpis z jeho osobního účtu, ze kterého vyplývá, že měl žalovaný pouze velmi malý disponibilní zůstatek, velké množství poskytovaných i splácených úvěrů a také exekuce. Již tato skutečnost měla vyústit v obezřetnost žalobkyně a vést k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného splácet úvěr. K úvěruschopnosti žalobkyně dále uvedla, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného vypočetla na částku 100 589,90 Kč, přičemž více než půlku této částky tvořily splátky úvěru. Žalobkyně uvedla, že rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 2 839,61 Kč, přičemž po započtení průměru všech splátek by žalovanému zůstalo 1 255,11 Kč. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že by uvedená částka byla dostačujícím finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných nákladů, a to především za situace, kdy má žalovaný finanční závazky, na které žalovaný splácí několik desítek tisíc korun za měsíc. Jakýkoli výkyv v příjmech či výdajích by totiž mohl znamenat neschopnost žalovaného řádně hradit své finanční závazky, což by mohlo mít pro žalovaného neblahé důsledky a mohl by se tak snadno ocitnout v dluhové spirále. Co se týče zkoumání míry zadlužení, žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Tato informace však není zcela pravdivá, neboť o výpis z registrů BRKI, NRKI, SOLUS apod. obsahujících informace ohledně poskytnutí a splácení úvěrů či zápůjček konkrétními osobami může požádat každý (i když za stanovený poplatek a v některých případech se souhlasem osoby, o níž mají být informace poskytnuty). Žalobkyně však v tomto směru údaje poskytnuté žalovaným nijak nezkoumala (vyjma nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí). Řádné posouzení závazků přitom může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek.
15. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že z posouzení úvěruschopnosti v rozsahu, v jakém jej žalobkyně provedla, vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Již z výpočtu zůstatku žalovaného, který provedla žalobkyně, je patrné, že by žalovaný byl sotva schopen splácet poskytnutý úvěr. Navíc z důkazů, které sama žalobkyně předložila, vyplývá, že byla nedlouho před uzavřením smlouvy vedena proti žalovanému exekuce, že byl žalovaný na svém účtu v debetu a měl výrazné výdaje, které někdy i přesahovaly jeho příjem. Za takových okolností bylo čerpání dalšího úvěr riskantní, a to zejména tehdy, kdy smluvní úroky a poplatky činily 150 % výše jistiny úvěru. Ostatně, riziko, při poskytování úvěru žalovanému vnímala i sama žalobkyně, když na základě žádosti žalovaného o úvěru ve výši 100 000 Kč žalobkyně v rámci posouzení rizika částku snížila na 25 000 Kč.
16. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože z posouzení úvěruschopnosti, které žalobkyně prokázala, vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tak poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem tohoto postupu je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty nebo náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný plnil žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkově částku 40 500 Kč; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Uhrazená částka přesahuje poskytnutou jistinu, žalovaný tak žalobkyni bezdůvodné obohacení již zcela uhradil a žalobkyni nic už nedluží.
18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož by tímto rozsudkem bylo určeno nové datum splatnosti, jenž by nastalo posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení. Protože bylo bezdůvodné obohacení žalovaným již zcela uhrazeno, nárok na úroky z prodlení žalobkyni už ani vzniknout nemůže.
19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 32 007,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 776 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení (výrok I.).
20. Žalovaný byl zcela úspěšným, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).