Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 814 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 179,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 313 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do 25. 2. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 26. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od 27. 11. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným dne 26. 8. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (žalovaný obdržel částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč obdržel zprostředkovatel úvěru). Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 26. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, z dlužných úroků ve výši 2 013 Kč a poplatku ve výši 300 Kč za tři odeslané upomínky.
2. Žalovaný uvedl, že smlouvu uzavřel telefonicky, a potvrdil, že peněžní prostředky čerpal. Dále uvedl, že při zjišťování příjmů a výdajů předkládal výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Bydlel v podnájmu u své sestry, které platil cca 10 000 Kč měsíčně. Úvěr čerpal z důvodu, že nevycházel se svými prostředky, měl vyšší výdaje než příjmy. Úvěr si nebral u banky, protože měl v minulosti exekuce a banka by mu úvěr neposkytla.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 26. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně (viz cit. smlouva). Dne 27. 8. 2024 byla z účtu žalobkyně odeslaná částka 27 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] (viz potvrzení o provedení transakce). Téhož dne žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč (viz potvrzení o provedení transakce).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobkyně využila také veřejně dostupné informace, jakými jsou[Anonymizováno] např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu, jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobkyně, kdy žalobkyně vycházela i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila.
5. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného představuje mzda/plat/důchod a činí 43 414 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny ve výši 9 000 Kč (výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením) a dále ve výši 500 Kč (platby ze všech pojistných smluv). Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný je svobodný, děti ani jiné osoby ve společné domácnosti neuvedl (viz výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení). V seznamu závazků žalovaný neuvedl ničeho (viz závazky spotřebitele – čestné prohlášení). Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za měsíce červen 2024 a červenec 2024, ze kterých vyplývá, že žalovanému byla za měsíc červen 2024 vyplacena mzda ve výši 42 605 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba]. a v měsíci červenci 2024 od téhož zaměstnavatele mzda ve výši 44 944 Kč (viz výplatní pásky). Od zaměstnavatele pak byla žalovanému na jeho účet připsána dne 15. 5. 2024 částka 41 641 Kč, dne 11. 6. 2024 částka 44 466 Kč, dne 12. 7. 2024 částka 42 605 Kč a dne 14. 8. 2024 částka 44 944 Kč (viz potvrzení o provedení transakce). Žalobkyně dále předložila čestné prohlášení sestry žalovaného, ve kterém sestra žalovaného potvrdila, že jí žalovaný měsíčně přispívá na bydlení částkou 9 000 Kč (viz čestné prohlášení). Dále předložila výstup z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí ČR, z nichž vyplývá, že ke dni 26. 8. 2024 nebyl v uvedených rejstřících nalezen žádný záznam (viz výsledek prověření). Z registru platebních informací vyplynulo, že k datu 25. 8. 2024 měl žalovaný jeden spotřebitelský úvěr ze dne 22. 7. 2024 se zbývající částkou 6 950 Kč (viz registr platebních informací). Žalobkyně dále předložila statistiku rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti, výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2024 a životní minimum pro rok 2024. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem.
10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
11. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Od žalovaného si vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů a výdajů na bydlení. Ostatní výdaje však neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, však ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalovaného uzavřela, že nemá žádné běžné měsíční výdaje. Skutečné výdaje žalovaného tedy nezjišťovala (ačkoliv měla dle tvrzení žalovaného k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu, ze kterých navíc mělo vyplývat, že žalovaný s prostředky nevychází), použila statistický údaj o výši životního minima a dospěla k závěru, že z doloženého příjmu v průměrné výši 43 414 Kč po odečtení životního minima 4 860 Kč, výdajů na bydlení ve výši 9 000 Kč a měsíčních splátek pojištění ve výši 500 Kč zůstane žalovanému částka 29 054 Kč měsíčně, ze které je schopen žalobkyni hradit měsíčně splátku 1 150 Kč, přičemž mu zůstane částka 27 904 Kč měsíčně.
12. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně – snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
13. S ohledem na shora uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Práva být poučena dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se žalobkyně vzdala svou neúčastí na jednání.
14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 27 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil 1 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 27 499 Kč, a proto soud žalovaného k úhradě částky 27 499 Kč zavázal svým rozhodnutím.
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 27 499 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení plateb ve výši 1 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož žalovaný neprokázal svou aktuální finanční a majetkovou situaci, neboť nedoložil výši svých příjmů a výdajů, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovaného k zaplacení částky 27 499 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 54 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 35 642,90 Kč (zahrnující jistinu, poplatky, smluvní úrok a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 27 499 Kč (zahrnující jistinu) 77 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 23 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54 % (77 % úspěch – 23 % neúspěch = 54 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 616 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 313 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 000 Kč ve výši 420 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 2 179,40 Kč (54 % z 4 036 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
19. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.