Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 846 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 502,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 62 226 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřel dne 9. 1. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se zavázal žalovaný společně s poplatkem v částce 26 146 Kč vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané splátky, čímž se dostal do prodlení. Dne 28. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla na žalobkyni dne 1. 2. 2022, tj. dnem nabytí účinnosti postupní smlouvy uhrazením úplaty, postoupena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Dne 1. 2. 2022 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Žalovaná pohledávka je složena z jistiny ve výši 25 218,96 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 19 307,04 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 700 Kč. Žalobkyně na příslušenství požaduje úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 502,82 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 9. 1. 2019 uzavřena Smlouva, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši 56 146 Kč, sestávající z uvedené jistiny a z poplatku ve výši 26 146 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 120 Kč s tím, že poslední splátka činí 3 106 Kč. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr poskytnut v hotovosti, a že bude v hotovosti i splácen (viz Smlouva). Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 11 620 Kč (viz karta plateb žalovaného). Dne 28. 1. 2022 uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 3 této smlouvy dojde k postoupení okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka s číslem smlouvy [hodnota], což je číslo smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Dne 1. 2. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022). Dne 11. 2. 2022 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k okamžitému splacení dluhu (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022). Dne 24. 3. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 21. 3. 2025 + potvrzení podání).
4. Žalovaný ve své žádosti o spotřebitelský úvěr ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, nemá žádné vyživované osoby, má čistý měsíční příjem ve výši 35 080 Kč, odhadované měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč, splátky u právní předchůdkyně ve výši 1 632 Kč a nemá zápůjčky u jiných společností (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Uvedené údaje byly dle zákaznické karty doloženy pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu, SIPO a nájemní smlouvou. Žalobkyně ve svém vyjádření k soudu uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v BRKI, v NRKI, v SOLUS, insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů a ve své interní databázi, přičemž žalovaný v uvedených registrech neměl žádný negativní záznam. Důkazy, kterými by tuto lustraci doložila, žalobkyně nepředložila.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
7. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se původní věřitelka zavázala žalovanému poskytnout hotovostní úvěr v částce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.
13. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 28. 1. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně sice neprokázala, že by došlo k uhrazení úplaty, doložila nicméně oznámení o postoupení pohledávky, kterou právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním na žalobkyni. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
14. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvou vázáni, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudila.
15. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, která byla platná v době uzavření smlouvy, naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaný nedovolal, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.
16. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci v registrech BRKI, NRKI a SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů a i ve své interní databázi, přičemž neměl žalovaný v žádném z nich negativní záznam. Toto tvrzení žalobkyně ale ničím nedoložila.
17. Právní předchůdkyně dále při posouzení úvěruschopnosti dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které uvedl žalovaný v zákaznické kartě, a zkoumala příjem a výdaje žalovaného. Příjmy žalovaného ve výši 35 080 Kč si právní předchůdkyně dle zákaznické karty ověřila pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami, které jí předložil žalovaný. Co se týče posuzování výdajů žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů 10 000 Kč, které měly být dle zákaznické karty ověřeny výpisy z bankovního účtu, ze SIPO a z nájemní smlouvy. Uvedené dokumenty žalobkyně nepředložila, nelze tak proto ověřit, zda údaje uvedené v těchto listinách odpovídaly příjmu a odhadovaným měsíčním výdajům žalovaného. Odhadovaná výše výdajů žalovaného ve výši 10 000 Kč navíc vzbuzuje důvodné pochybnosti za situace, kdy dle údajů v zákaznické kartě byl žalovaný svobodný a bydlel v nájmu. Žalobkyně byla na jednání vyzvána dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby tvrdila, jaké byly skutečné výdaje žalovaného a tyto výdaje prokázala. Žalobkyně však ani po poučení o následcích nesplnění výzvy soudu žádná tvrzení nedoplnila, důkazy neoznačila. Řádné zkoumání skutečných výdajů žalovaného tak nebylo prokázáno. Za situace, kdy nebylo prokázáno věrohodné zjištění skutečných výdajů žalovaného (které mohou snadno přesahovat jeho příjmy), ani lustrace žalovaného v registrech, nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou poplatky a smluvní pokuty. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku částku 11 620 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení, které tak nyní činí 18 380 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
19. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 43 846 Kč s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 502,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 218,96 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (výrok II.).
20. Pro úplnost lze uvést, že důkazní návrh žalobkyně na provedení svědecké výpovědi [jméno FO], vázaného zástupce právní předchůdkyně, který se žalovaným vyplňoval zákaznickou kartu, soud pro nadbytečnost zamítl. Svědeckou výpovědí mělo být prokázáno, že příjmy a výdaje žalovaného byly vázaným zástupcem právní předchůdkyně ověřeny dle předložených dokladů. Svědecká výpověď by sice mohla prokázat, že byly žalovaným předloženy nějaké doklady, dle kterých měl vázaný zástupce ověřovat příjmy a výdaje, samotný obsah těchto dokladů by však, objektivně vzato, svědeckou výpovědí prokázán být nemohl. Zákaznická karta hovoří o odhadovaných výdajích žalovaného ve výši 10 000 Kč a jejich strukturu neobsahuje. Žalobkyně sama skutečné výdaje žalovaného netvrdila, svědecká výpověď osoby, která tyto smlouvy pro právní předchůdkyni uzavírala, je tedy nemůže prokázat. Pokud nejsou zjištěny skutečné výdaje žalovaného, se kterými právní předchůdkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného kalkulovala, pak tento nedostatek nelze zhojit svědeckou výpovědí zástupkyně žalobce. Ani po provedení svědecké výpovědi by soud nemohl ověřit správnost myšlenkového postupu právní předchůdkyně při hodnocení úvěruschopnosti a závěr o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobkyní by zůstal stejný.
21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 18 380 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 84 723,08 Kč (62 226 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 22 497,08 Kč). Žalobkyně měla v řízení úspěch 22 %, žalovaný měl v řízení úspěch 78 %. Žalovaný má tudíž právo na náhradu 56 % (78 % - 22 %) nákladů řízení. Žalovaný ale žádné účelně vynaložené náklady nedoložil a žádné náklady žalovaného rovněž nevyplývají ze spisu. Soud proto rozhodl tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení (výrok III.).
22. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti