Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

44 C 243/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 14. 11. 2024Č. j.: 44 C 243/2024-47Samosoudkyně: Mgr. Kamila BryolováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 7. 1. 2025Předmět řízení: zaplacení 76 449,90 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:44.C.243.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníneplatnost právního jednání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 449,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 76 449,90 Kč od 31. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 660,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]. (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) dne 10. 10. 2017 a na základě níž žalovaná téhož dne čerpala úvěr v celkové výši 165 000 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně prověřil schopnost žalované úvěr splácet, považuje žalobkyně smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou a svůj nárok tak požaduje po žalované jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka 76 449,90 Kč představuje jistinu ve výši 165 000 Kč po odečtení plateb žalované. Žalobkyně dále požaduje z jistiny úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 31. 8. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, vyšel přitom z listinných důkazů založených ve spise.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi [právnická osoba]. a žalovanou byla dne 10. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to na základě žádosti číslo 1000248114091788566 (dále jen „smlouva“). Podle smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 165 000 Kč (viz žádost o spotřebitelský úvěr, akceptační dopis ze dne 10. 10. 2017). Dne 11. 10. 2017 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalované č. [č. účtu] připsána částka 165 000 Kč (viz sdělení [právnická osoba].). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku 88 550,10 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 (viz smlouva o postoupení pohledávek), o čemž žalovanou informovala prostřednictvím insolvenční správkyně dopisem ze dne 25. 8. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávek včetně dodejky).

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 8. 2023 uzavřené mezi [právnická osoba]., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 25. 8. 2023. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Vzhledem k tomu, že žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce uzavírající smlouvu s žalovanou řádným způsobem neposoudil její úvěruschopnost, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., soud učinil závěr, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti tak způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

10. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 165 000 Kč náležející právnímu předchůdci žalobkyně, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh uhradila celkem částku 88 550,10 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 76 449,90 Kč, a proto soud žalovanou k úhradě částky 76 449,90 Kč zavázal svým rozhodnutím.

11. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně, na niž nárok z bezdůvodného obohacení přešel, má nárok jen na doplacení částky 76 449,90 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení provedených plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

13. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou k zaplacení částky 76 449,90 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 50 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 101 804,03 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 76 449,90 Kč (zahrnující jistinu) 75 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 25 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 50 % (75 % úspěch – 25 % neúspěch = 50 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 058 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 12 540 Kč [3× 4 180 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „adv. tar.“), z tarifní hodnoty 76 449,90 Kč za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., sepis předžalobní výzvy k plnění se základním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar.], náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 2 822,40 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 9 660,20 Kč (50 % z 19 320,40 Kč) je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací