Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 272,96 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 510,25 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 6 250 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 46 272,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřel dne 16. 12. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku 30 000 Kč, jež se zavázal žalovaný společně s poplatkem v částce 18 218 Kč vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané splátky, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Dne 28. 4. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností k témuž dni postoupena pohledávka za žalovaným ze Smlouvy.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 16. 12. 2022 uzavřena Smlouva, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni celkovou dlužnou částku ve výši 48 218 Kč, sestávající z uvedené jistiny, z poplatku ve výši 16 924 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění ve výši 1 924 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 928 Kč s tím, že poslední splátka činí 890 Kč. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr poskytnut v hotovosti, a že bude v hotovosti i splácen (viz Smlouva). Žalovaný neuhradil ničeho (viz tabulka umoření).
4. V žádosti o spotřebitelský úvěr je o žalovaném uvedeno, že je svobodný, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, vyživuje dvě osoby, živí se jako OSVČ/podnikatel, má čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, jeho domácnost má další příjmy ve výši 10 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 12 000 Kč. Příjmy žalovaného byly dle zákaznické karty doloženy pracovní smlouvou/živnostenským listem a fakturami za období 10-12/2022. Podpisem žádosti žalovaný čestně prohlásil, že není proti němu vedeno insolvenční řízení (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).
5. Dne 28. 4. 2025 uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 3 této smlouvy dojde k postoupení okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka za žalovaným s číslem smlouvy [hodnota], což je číslo smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 28. 4. 2025 oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025). Dne 30. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 29. 7. 2025 + podací lístek).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout hotovostní úvěr v částce 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, poplatky a pojistným sjednaným ve smlouvě.
14. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 28. 4. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně sice neprokázala, že by došlo k uhrazení úplaty, doložila nicméně, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním žalobkyni a lze tak dovodit, že byla úplata žalobkyní uhrazena. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
15. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvou vázáni, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudila. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
16. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ale pouze vyplývá, že žalovaný svým podpisem čestně prohlásil, že není proti němu vedeno insolvenční řízení. Takový postup nelze přitom považovat správný, neboť je to právě právní předchůdkyně, která měla v rámci své odborné péče si sama z insolvenčního rejstříku ověřit, zda je proti žalovanému vedeno insolvenční řízení. To vyplývá i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných mimo jiné i z databáze, v tomto případě z insolvenčního rejstříku.
17. Právní předchůdkyně dále při posouzení úvěruschopnosti dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které uvedl žalovaný v zákaznické kartě, a zkoumala příjem a výdaje žalovaného. Příjmy žalovaného ve výši 35 000 Kč si právní předchůdkyně dle zákaznické karty ověřila pracovní smlouvou/živnostenským listem a fakturami za období 10-12/2022, které jí předložil žalovaný. Co se týče posuzování výdajů žalovaného, k tomu žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně vycházela z odhadovaných měsíčních výdajů 10 000 Kč. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr, ani z jiných důkazů nevyplývá, jak byly či zda vůbec byly výdaje žalovaného ověřovány. Uvedená výše výdajů 12 000 Kč navíc vzbuzuje důvodné pochybnosti za situace, kdy dle údajů uvedených v zákaznické kartě byl žalovaný svobodný, bydlel v nájmu a vyživoval dvě další osoby. Řádné zkoumání skutečných výdajů žalovaného tak nebylo prokázáno. Za situace, kdy nebylo prokázáno věrohodné zjištění skutečných výdajů žalovaného (které mohou snadno přesahovat jeho příjmy), ani lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úroky a poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho. Soud tak žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 16 272,96 Kč s úrokem v kapitalizované výši 6 510,25 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 6 250 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.).
21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 30 000 Kč. Předmětem řízení byla částka 63 422,25 Kč (46 272,96 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 17 149,29 Kč). Žalobkyně měla úspěch ve výši 47 %, žalovaný měl úspěch ve výši 53 %. jelikož je úspěch stran skoro stejný, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
22. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.