Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky 11 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 26 185 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč, jež se zavázal žalovaný vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatkem. Žalovaný porušil svou smluvní povinnost a úvěr řádně nesplatil. Právní předchůdkyně postoupila společnosti [právnická osoba] postupní smlouvou pohledávku za žalovaným, která následně postoupila předmětnou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka sestávala z jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, z řádného úroku ve výši 225 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč, z poplatku za administraci ve výši 700 Kč, z poplatků za upomínky ve výši 1 800 Kč a ze smluvní pokuty kapitalizované ke dni podání žaloby, tj. 18. 9. 2025, ve výši 5 760 Kč.
2. Podáním došlým soudu dne 26. 9. 2025 vzala žalobkyně zpět žalobu co do částky 11 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení. Žalobu vzala v tomto rozsahu zpět z důvodu, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť je neobdržela od postupitele, a není tak z daného důvodu schopna ověření úvěruschopnosti doložit. Žalobkyně tudíž požaduje jen vydání vyplacené částky úvěru jakožto bezdůvodné obohacení. Soud v souladu s § 96 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.). Stanovisko žalovaného přitom nezkoumal, neboť k částečnému zpětvzetí došlo před prvním jednáním a jeho stanovisko tak nebylo ani rozhodné (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.).
3. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 31. 7. 2024 uzavřena Smlouva, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni jistinu společně s řádným úrokem ve výši 225 Kč a s poplatkem za úvěr ve výši 2 700 Kč (viz Smlouva). Dne 31. 7. 2024 převedla právní předchůdkyně platbou na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 15 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě, sdělení [právnická osoba], výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 5. 2024 do 31. 7. 2024)
5. Dne 20. 11. 2024 uzavřela právní předchůdkyně se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávky č. [hodnota], kterou právní předchůdkyně postoupila této společnosti pohledávku ze Smlouvy, s účinností postoupení ke dni podpisu postupní smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávky č. [hodnota]) Dne 20. 11. 2024 uzavřela společnost [právnická osoba] se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek [hodnota], dle které dnem uzavření smlouvy převádí tato společnost vlastnické právo k pohledávkám uvedeným v přehledu pohledávek. V přehledu pohledávek je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným ze Smlouvy (viz smlouvu o postoupení pohledávek [hodnota], přehled pohledávek). Dne 31. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz předžalobní upomínka ze dne 31. 7. 2025 + podací arch).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a poplatkem sjednaným ve Smlouvě.
12. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela se společností [právnická osoba] dne 20. 11. 2024 smlouvu o postoupení pohledávky č. [hodnota], kterou postoupila právní předchůdkyně pohledávku ze Smlouvy této společnosti. Uvedená společnost pak následně dne 20. 11. 2024 uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek [hodnota], kterou s účinností ke dni podpisu smlouvy postoupila pohledávky uvedené v přehledu pohledávek žalobkyni, přičemž mezi postoupenými pohledávkami byla i předmětná pohledávka ze Smlouvy. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
13. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť je neobdržela od postupitele, a není tak z daného důvodu schopna ověření úvěruschopnosti doložit. To, že by právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, nevyplývá ani z předložených důkazů.
14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvou vázáni, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudila. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
15. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úrok, poplatky a smluvní pokuta. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena společnosti [právnická osoba] a následně pak touto společností žalobkyni. Žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok II.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
17. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků, a podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., tj. podle procesního zavinění zastavení části řízení. Žalobkyně měla úspěch v částce 15 000 Kč. Žalobkyně zavinila zastavení řízení v rozsahu částky 13 380,44 Kč (11 185 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 195,44 Kč), tuto část je tak nutno považovat za neúspěch žalobkyně, neboť je v takovém případě dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. žalobkyně povinna hradit náklady řízení v rozsahu tohoto částečného zastavení. Předmětem celého řízení před částečným zastavením byla částka 28 380,44 Kč (26 185 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 195,44 Kč). Protože poměr úspěchu a neúspěchu stran téměř stejný, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).
18. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.