Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 655 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 684 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 144,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 339 Kč za dobu od 24. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 315,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 21. 12. 2023 distančním způsobem prostřednictvím elektronické komunikace. Dle uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný řádně nesplácel, když žalobkyni uhradil pouze částku 1 345 Kč. Žalovaná úvěrová pohledávka ve výši 14 339 Kč představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 583 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroky ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 900 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 29. 6. 2024 do 23. 7. 2024 v kapitalizované výši 144,85 Kč a za období od 24. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 339 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 21. 12. 2023 smlouvu o úvěru, a to elektronicky na webovém portálu [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem formou 24 pravidelných splátek (viz úvěrová smlouva „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] “). Na účet žalovaného byla dne 21. 12. 2023 odeslána z účtu žalobkyně částka 10 000 Kč, a to prostřednictvím platební brány ThePay (viz potvrzení o provedené platbě). Žalovaný žalobkyni uhradil dne 2. 2. 2024 částku 1 345 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z něhož vyplývá, že u žalovaného vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 45 000 Kč uvedeného v žádosti klienta, čistého měsíčního příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, měsíčních splátek jiným společnostem uvedených v žádosti klienta ve výši 15 000 Kč a počtu vyživovaných dětí 0. Dále vycházela z životního minima členů domácnosti a minimálních výdajů na bydlení. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a CRIBIS, dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registru CRIBIS byl proveden s výsledkem „bez exekuce“ a do registru ISIR byl dotaz proveden s výsledkem „v registru nenalezen“. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI, ze které vyplývá, že žalovaný má 7 úvěrů se zbývající částkou 348 501 Kč a s celkovou měsíční splátkou 50 893 Kč (viz úvěrová zpráva z NRKI). Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 21. 12. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky, a to ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který je součástí smlouvy.
10. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 10. 2024, č. j. 44 C 262/2024-44, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovaným, aniž by si tyto ověřila. Nevyžádala si od žalovaného žádné listiny prokazující výši jeho příjmu ani příjmu dalších členů domácnosti. Žalovaným tvrzený příjem ve výši 45 000 Kč žalobkyně nijak neověřovala, skutečnými výdaji na bydlení, dalšími nutnými výdaji a příp. dalšími závazky se pak žalobkyně vůbec nezabývala, když při posuzování úvěruschopnosti vycházela pouze z životního minima členů domácnosti a z minimálních výdajů na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjma úvěrové zprávy), nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a její reálné možnosti úvěr splácet. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, čímž se vzdala práva být poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.
11. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 10 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 1 345 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 8 655 Kč. Soud proto žalovaného k úhradě částky 8 655 Kč zavázal svým rozhodnutím a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 8 655 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení platby ve výši 1 345 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
14. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 14 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 15 184,98 Kč (zahrnující jistinu, poplatky, smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady, kapitalizovaný úrok z prodlení a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 8 655 Kč (zahrnující jistinu) 57 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 43 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % (57 % úspěch – 43 % neúspěch = 14 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč [3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu], náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby] a 21 % DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 315,30 Kč (14 % z 2 252 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.