Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

44 C 271/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 13. 12. 2024Č. j.: 44 C 271/2024-96Samosoudkyně: Mgr. Kamila BryolováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení 20 999,05 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:44.C.271.2024.1
bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 525,94 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 15 473,11 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 748,07 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 19 999,05 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 299,63 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 999,05 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o povoleném přečerpání běžného účtu, kterou s žalovanou uzavřela na základě žádosti o poskytnutí povoleného přečerpání č. [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2019. Na základě cit. smlouvy žalobkyně umožnila žalované přečerpat její běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků vždy ke dni splatnosti, kterým je poslední den kalendářního měsíce. Poskytnuté finanční prostředky byla žalovaná povinna hradit žalobkyni úrok ve výši 18,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla opakovaně v prodlení se splácením, žalobkyně přistoupila k zesplatnění ke dni 30. 8. 2023. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 19 999,05 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 748,07 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 19 999,05 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 299,63 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 999,05 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi účastníky byla na základě žádosti žalované č. [Anonymizováno] ze dne 25. 2. 2019 uzavřena téhož dne smlouva o úvěru formou povoleného přečerpání účtu (dále jen „smlouva“), dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky formou povoleného přečerpání jejího účtu do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč, s výší úrokové sazby 18,90 % p. a. K čerpání úvěru dochází tím, jak žalovaná nakládá s peněžními prostředky na účtu, tj. při převodu peněžních prostředků z účtu převyšujícím zůstatek na účtu dochází k čerpání úvěru. Žalovaná je povinna zajistit na svém účtu, k němuž je povolené přečerpání poskytnuto, k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, naběhlých úroků z prodlení a smluvní pokuty (viz smlouva o úvěru). Žalovaná vyčerpala celkem částku 1 341 271 Kč a žalobkyni uhradila celkem 1 335 745,06 Kč (viz historie úvěrového účtu).

4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěru, kde žalovaná vyplnila, že je zaměstnanec, prohlásila, že nemá nesplacené závazky a vyjádřila souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem nahlédnutí do úvěrových registrů (viz žádost o poskytnutí úvěru ze dne 25. 2. 2019). Dále žalobkyně popsala, jak při prověřování úvěruschopnosti postupovala. Úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu, neboť v případě, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu klienta vedeném u žalobkyně, nevyžaduje se zpravidla potvrzení o výši příjmů vystaveným zaměstnavatelem. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného byla posuzována finanční situace – příjem byl zjišťován na základě transakcí na běžném účtu, kdy byl napočítán jako medián 5M na běžném účtu v měsících 9/2018 – 1/2019 na částku 30 602 Kč (září 2018 – 49 012 Kč, říjen 2018 – 19 565,54 Kč, listopad 2018 – 30 602 Kč, prosinec 2018 – 14 487 Kč a leden 2019 – 32 932 Kč). Výdaje byly vypočteny na základě transakcí na běžném účtu na částku 14 889,92 Kč a sestávaly z životních nákladů, tj. z pravidelných výdajů (průměr pěti měsíců) jako inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a z nepravidelných příkazů jako jsou transakce debetní kartou včetně výběrů z bankomatu, a z nákladů na úvěrové služby. Dále byla posuzována zadluženost klienta z transakcí klienta + CBCB (bez negativních informací), rizikovost klienta, risk KO kritéria, tj. kontrola interních Blacklistů, Fraudlistů, Delikvencí, databáze neplatných dokladů, insolvencí apod. Platební kapacita byla vypočtena na částku 15 712 Kč a zhodnocena jako dostatečná.

5. Ke svým tvrzením předložila výpis z účtu, z něhož vyplývá, že žalované byly v období 9/2018 - 1/2019 na účet u žalobkyně připisovány částky od [právnická osoba] [adresa] (což by mohl být zaměstnavatel žalované), a to v rozmezí od 16 306 Kč (včetně vyplacené nemocenské) do 26 846 Kč. U příchozí platby ve výši 28 809 Kč (září 2018) není zřejmé, co tato platba představuje a odkud pochází, u příchozích úhrad ve výši 5 400 Kč a 6 000 Kč za nájem garáže pak není zřejmé, za jaké období je uvedené nájemné placeno (viz výpis z účtu za období 9/2018 – 1/2019).

6. Žalobkyně dále vycházela z informací zjištěných z výpisu z bankovního registru klientských informací, z něhož vyplývá, že žalovaná v době poskytnutí úvěru neměla žádné splátkové kontrakty a hypotéky (viz CBCB informace).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně s žalovanou uzavřela v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč, a to formou povoleného přečerpání jejího účtu. Žalovaná se zavázala zajistit na svém účtu, k němuž je povolené přečerpání poskytnuto, k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, naběhlých úroků z prodlení a smluvní pokuty. Žalovaná vyčerpala celkem částku 1 341 271 Kč.

12. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela především z výpisu z běžného účtu, který měla žalovaná veden u ní. Z něho vyplynulo, že žalovaná měla pravidelný příjem od zaměstnavatele v průměrné výši 20 493 Kč, pročež má soud za prokázané, že žalovaná v období před uzavřením smlouvy o úvěru měla příjem právě v této výši. S dalšími příchozími platbami nemůže být kalkulováno, neboť z nich není zřejmé, co tyto platby představují, a u příchozích plateb ve výši 5 400 Kč a 6 000 Kč za nájem garáže pak není zřejmé, za jaké období je uvedené nájemné placeno, přičemž lze předpokládat spíše roční periodicitu. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že tato byla zkoumána jen zběžně, kdy žalobkyně vycházela opět pouze z výpisu z účtu, aniž by se žalované dotázala na její pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením, s chodem domácnosti, na výdaje na stravu, hygienické potřeby apod. Přitom např. výdaje žalované na bydlení z předloženého výpisu z účtu nevyplývají. Žalobkyně k výdajové stránce pouze uvedla, že tuto stanovila na základě kreditních a debetních obratů na účtu žalované, které porovnávala s údaji o životním minimu a průměrných výdajích obyvatelstva. Jako průměrné výdaje žalované uvedla částku 14 889,92 Kč, jak k této částce dospěla, však nevysvětlila. K tomuto soud uvádí, že u nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr, přestože měla najisto postavenu jen výši příjmu. Bez náležitého posouzení skutečných výdajů žalované však nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

14. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že se úvěruschopností žalované zabývala tak, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

16. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela (postupně načerpala) částku 1 341 271 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni uhradila celkem částku 1 335 745,06 Kč, kterou soud započetl na vyčerpanou částku, pročež tak zbývá uhradit 5 525,94 Kč, a proto soud žalovanou k úhradě této částky zavázal svým rozhodnutím.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 5 525,94 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení uhrazených plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

19. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou k zaplacení částky 5 525,94 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná (předmětem sporu byla částka 20 999,05 Kč + příslušenství, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně částky 5 525,94 Kč), proto má žalovaná nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací