Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 323 693,12 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 166 065 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 147,90 Kč, s úrokem ve výši 5,9 % ročně z částky 489 758,12 Kč za dobu od 2. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 17 669,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 489 758,12 Kč za dobu od 2. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 25 452,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 489 758,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]. (dále též „banka“) s žalovanou uzavřela dne 4. 10. 2019 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“), na jejímž základě banka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 680 000 Kč a žalovaná se zavázala finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 5,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, prohlásila banka celý úvěr za splatný. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 489 758,12 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 7 147,90 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17 669,59 Kč, úrok ve výši 5,9 % ročně z dlužné jistiny od 2. 7. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 2. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s., která následně pohledávku postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024. Při jednání žalobkyně zdůraznila, že úvěruschopnost banka posuzovala řádně, což je mimo jiné doloženo i skutečností, jak dlouho byla žalovaná schopna úvěr splácet, a také tím, že se jednalo z velké části o konsolidaci závazků, tedy zlepšení situace žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že banka a žalovaná si sjednaly dne 4. 10. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 680 000 Kč za účelem úhrady sjednaných dluhů, a to tak, že částka 210 0000 Kč bude použita na splacení dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 8. 2019 s [Anonymizováno] [Anonymizováno] ! a částka 83 201 Kč bude použita na splacení dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 17. 5. 2019 se Zonky s. r. o. Zbývající prostředky může žalovaná použít libovolně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr společně s úrokem ve výši 5,90 % p. a. v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 570 Kč (viz smlouva o úvěru).
4. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] (dále jen „zaměstnavatel“) s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 17 408 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti činí 0 Kč (viz žádost o poskytnutí úvěrového produktu).
5. Z listiny „posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že žalovanou uvedený příjem 17 408 Kč banka zkontrolovala na základě příchozích transakcí na účtu žalované vedeného u banky. Banka dále mimo jiné ověřila z údajů v insolvenčním rejstříku, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klientky, z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klientka neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení, atd. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, pročež banka stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 494 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti osobní úvěr mimo ČS se splátkou 3 886 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován), osobní úvěr mimo ČS se splátkou 1 602 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován) a kreditní kartu splátkovou mimo ČS s limitem 30 000 Kč a s orientační splátkou 1 500 Kč (byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru činila 7 570 Kč. Příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (viz posouzení úvěruschopnosti klienta).
6. Z výpisu z bankovního účtu žalované je patrné, že v období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 přišlo žalované na účet 102 143 Kč a odešlo 95 641 Kč, v tomto období dne 17. 5. 2019 čerpala žalovaná úvěr od společnosti [Anonymizováno] ve výši 80 000 Kč, další příjem představovala mzda od zaměstnavatele ve výši 16 860 Kč. V období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 přišlo žalované na účet 75 817 Kč a odešlo 90 266,93 Kč, mezi příchozími platbami byla mzda od zaměstnavatele ve výši 20 342 Kč. V období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 přišlo žalované na účet 45 853 Kč a odešlo 35 627,35 Kč, mezi příchozími platbami byla mzda od zaměstnavatele ve výši 19 578 Kč. V období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 přišlo žalované na účet 192 051,72 Kč a odešlo 81 195,53 Kč, v tomto období dne 14. 8. 2019 čerpala žalovaná úvěr od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 172 661,72 Kč, další příjem představovala mzda od zaměstnavatele ve výši 18 015 Kč. Od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019 přišlo žalované na účet 20 227 Kč a odešlo 41 605,74 Kč, mezi příchozími platbami byla mzda od zaměstnavatele ve výši 18 252 Kč (viz výpis z běžného účtu žalované za období 5/2019-9/2019).
7. Dne 4. 10. 2019 byla z úvěrového účtu žalované č. [č. účtu] odeslána částka 386 799 Kč ve prospěch běžného účtu žalované, dne 9. 10. 2019 byla z úvěrového účtu odeslána částka 83 201 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu] a částka 210 000 Kč ve prospěch účtu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] (viz výpis z úvěrového účtu žalované).
8. Dne 24. 6. 2024 si banka jako postupitel a společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou banka postoupila společnosti [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2024 vč. přílohy). Dopisem ze dne 4. 7. 2024 oznámila banka žalované postoupení pohledávky na společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. (viz oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch). Dne 2. 7. 2024 si společnost[Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2024 vč. přílohy). Dopisem ze dne 16. 7. 2024 oznámila společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky, poštovní podací arch).
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2024 postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na společnost [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s., což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena bankou dopisem ze dne 4. 7. 2024. Společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], a.s. následně postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy na žalobkyni, a.s., což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností[Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno], a.s. dopisem ze dne 16. 7. 2024, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že banka coby úvěrující a žalovaná coby úvěrovaná uzavřely dne 4. 10. 2019 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalované jistinu úvěru ve výši 680 000 Kč tak, že částka 83 201 Kč a částka 210 000 Kč budou použity na splacení dosavadních dluhů žalované a zbývající částka bude zaslána na běžný účet žalované.
16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Pokud jde o pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 17 408 Kč, z výpisu z účtu za období 5/2019 – 9/2019 byl prokázán průměrný čistý příjem od zaměstnavatele ve výši 19 004 Kč, tedy o něco více, než bylo žalovanou uvedeno v rámci žádosti o úvěr. Jiný pravidelný příjem shledán nebyl. Co se týče výdajové stránky, má soud za to, že řádně zkoumána nebyla. Žalobkyně výdaje žalované jen odhadovala, a to na základě životního minima a normativních nákladů na bydlení. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, neboť při odborném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se není možné spokojit s tvrzením o výdajích ve výši 0 Kč. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech od žalované neobstarala a kalkulovala pouze s výší životního minima a nákladů na bydlení, jejichž konkrétní výši neuvedla a počítala pouze s částkou 8 494 Kč označenou jako „životní výdaje klientky“, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Za zásadní pochybení lze shledat to, že žalobkyně počítala pouze s výší těchto „životních nákladů“, aniž by tuto porovnala s výdaji vyplývajícími například z výpisu z bankovního účtu žalované. Z uvedeného výpisu je totiž patrné, že výdaje žalované byly mnohem vyšší, než částka již zmíněných „životních nákladů“. Například za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019 činily dle výpisu z účtu výdaje žalované 35 627,35 Kč, za období od 1. 8. 2019 do 31. 8. 2019 dokonce 81 195,53 Kč a za období 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019 činily výdaje 41 605,74 Kč při celkovém příjmu za tento měsíc 20 227 Kč. Pokud tak soud vezme v úvahu zjištěný příjem žalované ve výši 19 004 Kč, je nepochybné, že žalovaná bez čerpání úvěrů nemůže všechny své výdaje pokrýt. Uvedený závěr potvrzuje i skutečnost, že ačkoli žalovaná čerpala úvěr od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 172 661,72 Kč v měsíci srpnu 2019, již v měsíci říjnu 2019 žádala o úvěr další, neboť hned po načerpání úvěru v měsíci srpnu 2019 odeslala ze svého účtu postupně částku v celkové výši 81 195,53 Kč. Je sice pravdou, že čerpáním úvěru, který je předmětem tohoto řízení, došlo ke konsolidaci stávajících dluhů, které nebyla žalovaná schopna splácet, avšak při nově stanovené splátce ve výši 7 570 Kč, která je téměř o 600 Kč vyšší než původní (původní splátky činily celkem 6 988 Kč), nemohla banka dospět k závěru, že nově stanovenou splátku bude žalovaná schopna hradit. Pokud by žalovaná čerpala úvěr pouze za účelem konsolidace stávajících dluhů, bylo by možné konstatovat, že jde o zlepšení situace žalované, neboť by nová splátka byla jistě nižší než původní, ovšem za situace, kdy žalovaná kromě splacení stávajících dluhů čerpala i další úvěr pro svou potřebu ve výši téměř 400 000 Kč, nelze k tomuto závěru dospět. Stejně tak se soud neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že řádné zkoumání úvěruschopnosti je mj. potvrzeno i tím, že žalovaná byla významnou dobu schopna úvěr splácet. Zde je nutno upozornit, že žalobkyně ani soud nemá žádné informace o tom, z jakých prostředků bylo splácení úvěru žalovanou prováděno. Mohlo se tak dít např. z dalších úvěrových produktů čerpaných žalovanou či za finanční podpory rodinných příslušníků.
18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 680 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni uhradila celkem částku 356 306,88 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 323 693,12 Kč, a proto soud žalovanou k úhradě této částky zavázal svým rozhodnutím.
20. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 323 693,12 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení uhrazených plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
22. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou k zaplacení částky 323 693,12 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozhodnutí v řízení úspěšná co do přiznání částky 323 693,12 Kč (přiznaná jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 560 294,16 Kč (jistina + úrok kapitalizovaný ke dni vyhlášení + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 68 % v poměru k neúspěchu 32 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 36 %. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 591 Kč, z odměny advokáta ve výši 41 040 Kč (§ 7 bod 6 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů), která spočívá v odměně za 4 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a účast u jednání (soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne 12. 11. 2024, neboť zde obsažená tvrzení měla obsahovat již perfektní žaloba – viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12)] á 10 260 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby á 300 Kč (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a z náhrady za 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z odměny a náhrad ve výši 8 870,40 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 36 % z částky 70 701,40 Kč, tedy částku 25 452,50 Kč, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna uhradit k rukám zástupkyně žalobkyně.
24. Lhůtu ke splnění uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.