Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 395 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 395 Kč za dobu od 20. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 225,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 395 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]., uzavřela s žalovaným distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 19. 6. 2023 úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl být splacen společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 039,93 Kč a s úrokem stanoveným dle čl. II.2.b smlouvy ve výši 355,07 Kč nejpozději dne 19. 7. 2023. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2024 žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny ve výši 12 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru a úroku ve výši 5 395 Kč dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 395 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] s. r. o. (dále též „společnost“) a žalovaný si sjednali dne 19. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy měla společnost poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tj. [č. účtu] [Anonymizováno] s. r. o. (viz potvrzení o provedení transakce). Žalovaný neuhradil ničeho (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost uzavřela dne 6. 9. 2024 s žalobkyní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 25. 8. 2024 (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni společnost informovala žalovaného dopisem ze dne 20. 9. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
4. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Společnost a žalovaný si sjednali dne 19. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem a úrokem.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázán touto smlouvou, má za to, že výše specifikovaná smlouva ze dne 19. 6. 2023 je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti jejím právním předchůdcem na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána (usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 2. 2025, č. j. 44 C 29/2025-21), neprokázala, že by její společnost řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice v obecné rovině tvrdila, že v rámci ověřování úvěruschopnosti společnost provedla lustraci žalovaného v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI, ke svým tvrzením však neposkytla žádné důkazy, a to ani na základě shora cit. výzvy.
10. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 12 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho, vznikla mu povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 12 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
11. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 12 000 Kč coby poskytnuté jistiny, nikoliv na úrok z prodlení, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení s úhradou tohoto dluhu. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení, je na soudu, aby určil lhůtu přiměřenou svým rozhodnutím. Poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé. S ohledem na okolnosti případu a zejména nemožnost soudu zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného je namístě v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
13. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
14. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku v řízení úspěšná co do částky 12 000 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni vyhlášení rozsudku celkem částku 21 705,62 Kč (jistina 12 000 Kč + poplatky a úrok 5 395 Kč + úroky z prodlení 4 310,62 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 55 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 45 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % (55 % úspěch – 45 % neúspěch = 10 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč, tj. 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis a podání návrhu dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem výše uvedeným úkonům právní služby, a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 252 Kč, z čehož 10 % činí částku 225,20 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni nahradit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího zástupce (výrok III.).
15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.