Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 411 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 422 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 11 467 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , [adresa] (dále též „původní věřitelka“), a žalovaná uzavřely dne 25. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované celkem částku 17 100 Kč na její bankovní účet, a to platbou ze dne 25. 2. 2024 ve výši 16 000 Kč a platbou ze dne 12. 4. 2024 ve výši 1 100 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou měsíčních splátek, dne 24. 3. 2025 tak byla v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyni byla tato pohledávka postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a původní věřitelka si sjednaly dne 25. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], kterou původní věřitelka umožnila žalované opakovaně čerpat úvěr až do výše 16 000 Kč a žalovaná se zavázala původní věřitelce hradit úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách, kterými bude kromě jistiny hradit i sjednaný úrok a poplatky dle aktuálního sazebníku. V čl. VI.2. je uvedeno, že bude úvěruschopnost žalované ověřena mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI (viz smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota]). Původní věřitelka poskytla žalované úvěr dvěma platbami na její účet č. [č. účtu], a to platbou ze dne 25. 2. 2024 v částce 16 000 Kč a platbou ze dne 12. 4. 2024 v částce 1 100 Kč (viz výpis běžného účtu [právnická osoba], výpis z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 11. 2023 do 30. 4. 2024). Žalovaná uhradila na úvěr celkem 9 689 Kč (viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota]). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, jak či zda byla skutečně původní věřitelkou posouzena úvěruschopnost žalované.
4. Dne 12. 12. 2024 uzavřely původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že k postupování pohledávek bude docházet prostřednictvím dílčích smluv o postoupení pohledávek, které budou uzavírány doručením datové pásky se souborem jednotlivých postoupených pohledávek. V předloženém seznamu pohledávek je uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 + seznam). Dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalované oznámila žalobkyně, a to za původní věřitelku na základě udělené plné moci, že byla pohledávka za ní postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025 + plná moc ze dne 12. 12. 2024). Dne 16. 4. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly dne 25. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které mohla žalovaná opakovaně čerpat úvěr až do výše 16 000 Kč, který se zavázala splácet ve sjednaných měsíčních splátkách.10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovaná a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 12. 12. 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dochází k postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv, uzavřených doručením datové pásky se seznamem pohledávek. Žalobkyně předložila seznam pohledávek, ve kterém je uvedena i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované, a to žalobkyní za původní věřitelku na základě plné moci. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně sice tvrdí v žalobě, že byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie, nepředložila ale žádné důkazy, kterými by tato svá tvrzení doložila. Ve smlouvě je sice uvedeno, že je úvěruschopnost žalované mimo jiné ověřena dotazy do SOLUS, NRKI a BRKI, to ale nelze považovat za důkaz o tom, že byla lustrace žalované skutečně původní věřitelkou provedena. Žalobkyně se jednání konaného dne 9. 12. 2025 nezúčastnila a vzdala se tak tím práva být dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako je smluvní úrok. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta celkem částka 17 100 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaná uhradila na úvěr celkem 9 689 Kč, tuto částku je tak nutné započíst na bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované tak nyní činí 7 411 Kč (17 100 Kč - 9 689 Kč). Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni. K tomu ji soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 4 056 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 422 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení (výrok II.).15. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. podle úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně byla úspěšná v částce 7 411 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 12 361,29 Kč (11 467 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 894,29 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 60 %, žalovaná měla úspěch ve výši 40 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 20 % (60 % - 40 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 300 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátkou ve výši 1 200 Kč (3 právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba – jejichž sazba činí 400 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů) a z paušální náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů). Žalovaná je povinna nahradit 460 Kč, jakožto částku představující 20 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. Žalovaná je povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů k rukám advokátky žalobkyně (výrok III.).16. O náhradě nákladů ve snížené sazbě dle § 14b odst. 1 a. t., rozhodl soud proto, že se jednalo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, ve kterém byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení a kde bylo řízení zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.