Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 51 117 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 29 603,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 73 024 Kč od 7. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 425 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 80 720,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 24. 3. 2025 uzavřena smlouva o zápůjčce č. [hodnota], dle které žalobkyně žalované poskytla zápůjčku ve výši 54 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a zaplatit celkové náklady zápůjčky, celkem tedy 241 870 Kč, a to ve 83 měsíčních splátkách po 2 883 Kč a v 84. splátce ve výši 2 581 Kč. Žalovaná však hradila splátky pouze částečně, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zápůjčky ke dni 2. 12. 2025. Žalovanou částku představuje zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 53 871 Kč (žalovaná uhradila na jistině do zesplatnění celkem 129 Kč), zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 12 160 Kč (žalovaná uhradila na úroku celkem 1 755 Kč), zůstatek neuhrazených poplatků za správu zápůjčky ve výši 6 993 Kč (žalovaná uhradila na poplatcích celkem 999 Kč), neuhrazený úrok z prodlení kapitalizovaný do zesplatnění ve výši 522,69 Kč, neuhrazený úrok z prodlení kapitalizovaný od zesplatnění do 6. 1. 2026 ve výši 782,26 Kč, neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 2 759 Kč, neuhrazené smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 2 482,82 Kč a neuhrazené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 24. 3. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 54 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu s celkovými náklady zápůjčky ve výši 188 112 Kč, zahrnující úrok ve výši 39 % ročně a administrativní poplatek v měsíční výši 999 Kč, splatit ve 84 měsíčních splátkách ve výši 2 883 Kč s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 2 581 Kč (viz smlouva č. [hodnota]).
4. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 54 000 Kč převodem na její osobní bankovní účet dne 24. 3. 2025 (viz výpis z účtu žalobkyně ze dne 24. 3. 2025, výpis z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025). Žalovaná uhradila celkem částku 2 883 Kč (viz vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ke dni 6. 1. 2026).
5. Ve vztahu ke zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku žalobkyně uvedla, že posouzení schopnosti žalované splácet zápůjčku provedla nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, z nichž zjistila, že žalovaná zde neměla žádné záznamy, a dále provedla hodnocení na základě informací získaných od žalované, která předložila výpisy z účtu a výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o zápůjčku. Žalobkyně vyhodnotila příjmy žalované na částku 23 073 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalované žalobkyně vyhodnotila pomocí skóringového systému, a to na částku 19 196,69 Kč, kdy největší výdajovou položkou byly splátky úvěru ve výši 10 541 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil dle výše uvedeného vyhodnocení částku 3 876,31 Kč, po započtení průměru nové splátky (průměru všech splátek) by pak tento rozdíl činil částku 992,18 Kč. Tato částka je pak dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.). Dále žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Dle elektronického výpisu ze systému žalobkyně byla dne 24. 3. 2025 provedena lustrace žalované v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, ze které vyplynulo, že žalovaná nebyla v insolvenci a ani proti ní nebyla vedena žádná exekuce (viz elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra).
6. Žalobkyně na podporu svých tvrzení soudu předložila čestné prohlášení žalované o příjmech a výdajích ze dne 19. 3. 2025, kde žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč, že její měsíční výdaje tvoří pravidelné splátky půjček ve výši 8 000 Kč, minimální měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč a náklady na bydlení v nájmu ve výši 3 000 Kč (viz čestné prohlášení o příjmech a výdajích). Dále žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2025 do 28. 2. 2025, ze kterého vyplývá, že měla žalovaná jen malý disponibilní zůstatek na účtu, a že měla výrazně vyšší výdaje, než které uvedla v čestném prohlášení, a které vypočetla žalobkyně (viz výpis z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025). Dále žalobkyně předložila výplatní pásky žalované za období od listopadu 2024 do ledna 2025, ze kterých vyplývá, že byla žalované v listopadu 2024 vyplacena mzda 30 146 Kč, v prosinci 2024 mzda 29 498 Kč a v lednu 2025 mzda 23 673 Kč (viz předložené výplatní pásky).
7. Dopisem ze dne 29. 10. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných splátek a smluvní pokuty do 1. 12. 2025, s tím, že ke dni následujícímu po marném uplynutí lhůty bude zápůjčka zesplatněna (viz výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené Jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 29. 10. 2025). Předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2025 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne 4. 12. 2025).
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr formou zápůjčky ve výši 54 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit úrok a poplatek v souhrnné výši 188 112 Kč.
13. Soud nejdříve zkoumal, zda je smlouva platná ve vztahu ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost lze mít za splněnou jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalované ve formuláři příjmů a výdajů a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované, a to výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. K důkazu žalobkyně předložila bankovní výpis z účtu žalované a výplatní pásky žalované. Z předložených důkazů je patrné, že výdaje žalované byly vyšší, než které vyplývají z čestného prohlášení a z výpočtu žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil 3 876,31 Kč, přičemž po započtení nové splátky by žalované zůstalo 992,18 Kč. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že by uvedená částka byla dostačujícím finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných nákladů, a to především za situace, kdy měla žalovaná již další finanční závazky, které tvořily výraznou část jejích výdajů. Jakýkoli výkyv v příjmech či výdajích by totiž mohl znamenat neschopnost žalované řádně hradit své finanční závazky, což by mohlo pro ni mít neblahé důsledky a mohla by se tak snadno ocitnout v dluhové spirále. Co se týče zkoumání míry zadlužení, žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Tato informace však není zcela pravdivá, neboť o výpis z registrů BRKI, NRKI, SOLUS apod. obsahujících informace ohledně poskytnutí a splácení úvěrů či zápůjček konkrétními osobami může požádat každý (i když za stanovený poplatek a v některých případech se souhlasem osoby, o níž mají být informace poskytnuty). Řádné posouzení závazků přitom může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek.
14. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že na základě zjištěných informací zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Již z výpočtu zůstatku žalované, který provedla žalobkyně, je patrné, že by žalovaná byla sotva schopna splácet poskytnutý úvěr. Za takových okolností bylo čerpání dalšího úvěr riskantní, a to zejména tehdy, kdy smluvní úroky a poplatky činily dohromady 348 % výše jistiny úvěru.
15. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem tohoto postupu je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty nebo náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 54 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Po započtení úhrady žalované ve výši 2 883 Kč činí bezdůvodné obohacení částku 51 117 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni, soud ji proto k tomu zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 29 603,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 73 024 Kč od 7. 1. 2026 do zaplacení (výrok II.).
19. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. podle úspěchu účastnic řízení. Žalobkyně měla úspěch v částce 51 117 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 83 021,52 Kč (80 720,77 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 300,75 Kč). Žalobkyně má tak úspěch ve výši 62 % a žalovaná má úspěch ve výši 38 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 24 % (62 % - 38 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 35 105,65 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 036 Kč, z odměny advokáta podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), ve výši 17 360 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 16. 4. 2026) po 4 340 Kč při tarifní hodnotě 80 720,77 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 2 250 Kč za 15 půlhodin strávených při cestě z [obec] na jednání a zpět po 150 Kč za každou započatou půlhodinu, z náhrady cestovních výdajů podle § 13 odst. 1, 5 a. t. ve výši 4 267,40 Kč stanovené podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., a to za 574 najetých km při průměrné spotřebě 4,5 l/100 km, kdy cena za jeden litr motorové nafty činí dle § 4 písm. c) citované vyhlášky částku 34,10 Kč a sazba základní náhrady za používání vozidla činí dle § 1 písm. b) citované vyhlášky částku 5,90 Kč, a z daně z přidané hodnoty ve výši 5 392,25 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť je advokát žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 425 Kč jakožto 24 % z částky 35 105,65 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).
20. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.