Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 915,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 3 574,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 031,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 989,80 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 020 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 489,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 27. 6. 2024 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [hodnota], na jejímž základě žalovaná čerpala celkem částku 27 009 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná celkem na úvěr uhradila 12 093,90 Kč. Jelikož žalovaná přes výzvu neuhradila svůj dluh, odstoupila žalobkyně od smlouvy a pohledávka z úvěru se stala splatnou ke dni 14. 6. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 16 989,80 Kč, ze smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč a ze smluvního úroku z jistiny ve výši 2 031,47 Kč.
2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal v nepřítomnosti žalované.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 27. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [hodnota] (dále též „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr do úvěrového limitu 20 000 Kč, který lze čerpat průběžně a opakovaně až do uvedeného limitu, a žalovaná se zavázala úvěr hradit spolu s úrokem a pojistným ve sjednaných splátkách. Konkrétně bylo sjednáno první čerpání úvěru ve výši 14 130 Kč na nákup sedací soupravy [produkt], kdy žalobkyně uhradila za žalovanou tuto částku ve prospěch účtu č. [č. účtu] dne 27. 6. 2024. Žalovaná dále čerpala dne 7. 8. 2024 částku 8 579 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu], dne 31. 10. 2024 částku 4 000 Kč ve prospěch téhož účtu a dne 18. 11. 2024 částku 300 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu]. Celkem žalovaná čerpala částku 27 009 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru [hodnota] ze dne 27. 6. 2024, přehled transakcí). Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 12 093,90 Kč (viz přehled splátek u smlouvy č. [hodnota]).
4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované jejím občanským a řidičským průkazem. V rámci posuzování úvěruschopnosti provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že má žalovaná čistý měsíční příjem ve výši 19 391 Kč ze starobního či jiného důchodu a že její výdaje sestávají ze splátek úvěrů ve výši 2 231 Kč, což si žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu. Po vypočtení rozdílu mezi příjmy a výdaji ve výši 17 160 Kč a při zohlednění splátky na úvěr ve výši 1 410,55 Kč měsíčně došla žalobkyně k závěru, že je žalovaná úvěruschopná (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti, fotografie občanského a řidičského průkazu). Žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované č. [č. účtu] za květen 2024. Z předloženého výpisu vyplývá, že žalovaná splácela úvěr u [právnická osoba], u kterého činil zůstatek nesplacené jistiny částku 55 709,99 Kč a u kterého měla žalovaná ke dni 31. 5. 2024 dluh po splatnosti ve výši 2 297,29 Kč. Z výpisu dále vyplývá, že byl žalované dne 17. 5. 2024 vyplacen invalidní důchod 3. stupně ve výši 19 391 Kč a že v daný měsíc uhradila na splátkách na úvěr č. [hodnota] celkem částku 2 991 Kč (viz výpis z účtu žalované č. [č. účtu] za květen 2024).
5. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu], které si soud vyžádal od banky, soud zjistil, že žalovaná v období tří měsíců před uzavřením smlouvy pobírala invalidní důchod 3. stupně, který jí byl vyplácen měsíčně ve výši 19 391 Kč. Žalovaná převáděla výraznou část svých peněžních prostředků na blíže neidentifikované účty. Žalovaná měla u úvěru č. [hodnota] od [právnická osoba] ke dni 28. 3. 2024 dluh po splatnosti ve výši 2 249,75 Kč, ke dni 30. 4. 2024 dluh po splatnosti ve výši 2 933,51 Kč a ke dni 28. 6. 2024 dluh po splatnosti ve výši 2 932,89 Kč. Žalovaná v březnu 2024 uhradila na splátkách úvěru č. [hodnota] částku 3 031,46 Kč, v dubnu 2024 částku 2 871 Kč a v červnu 2024 částku 2 312 Kč. Žalovaná každý měsíc hradila společenství vlastníků jednotek částku 500 Kč. Žalovaná měla v březnu 2024, mimo již výše uvedené, výdaje ve výši 6 453,54 Kč. Žalovaná každý měsíc končila s nulovým zůstatkem na účtu (viz výpisy z účtu žalované č. [č. účtu] za období od března 2024 do června 2024).
6. Jelikož žalovaná nesplácela řádně úvěr a porušila tím své závazky a povinnosti ze smlouvy, odstoupila žalobkyně dne 2. 6. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky 20 521,27 Kč (viz odstoupení od smlouvy ze dne 2. 6. 2025). Dne 18. 9. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 18. 9. 2025, potvrzení podání).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 27. 6. 2024 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše uvěrového limitu 20 000 Kč, kterou může žalovaná čerpat opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu se sjednaným příslušenstvím.
13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, jak je stanoveno v § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastnic.
14. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti konfrontovala informace poskytnuté žalovanou s výstupy z celé řady registrů/databází. Jak ale z dokazování vyplývá, tak žalobkyně provedla lustraci žalované jen v registru SOLUS, přičemž výstup z tohoto registru nepředložila a není tak zřejmé, co bylo skutečně z tohoto registru zjištěno. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že byl zjištěn příjem žalované ve výši 19 391 Kč z důchodu a výdaje žalované ve výši 2 231 Kč jakožto splátky úvěrů, což si dle této zprávy žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu. Žalobkyně skutečně disponovala výpisem z účtu žalované, a to za květen 2024, ale taky že za daný měsíc uhradila na splátkách na jiný úvěr celkem 2 991 Kč, tj. více, než je uvedeno ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti. Jedná se navíc o jediný výdaj, který je ve zprávě uveden, přičemž ze zprávy nevyplývá, že by žalobkyně provedla nějakou další analýzu finanční situace žalované. Žalobkyně toliko vypočítala rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované. Je přitom nereálné, aby jedinými výdaji žalované byly splátky na jiný úvěr. Navíc je z výpisu z účtu zřejmé, že měla u úvěru č. [hodnota] u [právnická osoba] dluh po splatnosti. Žalobkyně tak nemohla řádně a s odbornou péči posoudit úvěruschopnost žalované, vycházela-li bez dalšího u výdajové stránky žalované jen ze splátek na jiné úvěry ve výši 2 231 Kč.
15. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla ve prospěch žalované poskytnuta částka 27 009 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 12 093,90 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 14 915,10 Kč (27 009 Kč – 12 093,90 Kč). Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ji soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
17. Z výše popsaných důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 3 574,70 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 031,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 989,80 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení (výrok II.).
18. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastnic. Žalobkyně měla úspěch v částce 14 915,10 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 22 023,81 Kč (18 489,80 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 534,01 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 68 % a žalovaná měla úspěch ve výši 32 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 36 % (68 % – 32 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 5 610 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony do podání žaloby včetně po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři uvedené úkony po 100 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 6 a násl. advokátního tarifu ve výši 1 860 Kč za jeden právní úkon (účast na jednání dne 10. 3. 2026) při tarifní hodnotě 18 489,80 Kč, z paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za jeden uvedený právní úkon a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 800 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 020 Kč jakožto 36 % z částky 5 610 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
19. O náhradě nákladů řízení ve snížené sazbě dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu rozhodl soud proto, že se jednalo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, ve kterém byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení a kde bylo řízení zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.
20. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.