Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 112 588,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 101 565 Kč od 26. 3. 2025 do 10. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 97 565 Kč od 11. 4. 2025 do 12. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 715 Kč od 13. 8. 2025 do 22. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 715 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 74 061,40 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2025 dosáhne částky 302 515 Kč, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 112 588,69 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 22. 12. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,31 % ročně spolu s úhradou za pojištění schopnosti splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 985 Kč. Žalovaná svůj smluvní závazek řádně a včas nehradila, ke dni 24. 3. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni podání žaloby dlužila žalovaná žalobkyni novou jistinu úvěru ve výši 84 384,85 Kč, smluvní pokutu před zesplatněním úvěru v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 600 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru v kapitalizované výši 24 873,69 Kč, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 733 Kč a úrok za poskytnutí úvěru. Před zesplatněním uhradila žalovaná na úvěr celkem částku 125 685 Kč, po zesplatnění pak uhradila na úvěr celkem částku 13 850 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalované.
3. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 22. 12. 2022 podepsala žalovaná jako klientka elektronicky návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně zaslala žalované oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 12. 2022, jímž žalované sdělila, že akceptuje návrh na uzavření Smlouvy; o akceptaci Smlouvy svědčí rovněž akceptační doložka žalobkyně uvedená přímo v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota] s datem akceptace 22. 12. 2022. Součástí oznámení byl rovněž splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru (viz oznámení o schválení úvěru ze dne 23. 12. 2022, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 64,31 % ročně a s měsíční úhradou za pojištění ve výši 733 Kč splatit ve 48 měsíčních splátkách po 5 985 Kč s tím, že každá splátka je splatná nejpozději do 20. dne příslušného měsíce. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit, činila 252 096 Kč (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně poskytla žalované dne 22. 12. 2022 na účet č. [č. účtu] částku 90 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru, výpisy z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022).
4. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z měsíčního čistého příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 58 097 Kč, který si ověřila výpisy transakcí výplaty mzdy z účtu žalované, a z výdajů, které žalovaná uvedla, sestávajících ze životního minima ve výši 4 620 Kč, ze splátek u jiných závazků ve výši 5 000 Kč, ze splátek u žalobkyně ve výši 4 140 Kč a z nákladů za bydlení ve výši 8 366 Kč, přičemž u ostatních výdajů uvedla částku 0 Kč. Volné zdroje žalované dle výpočtu žalobkyně činily 34 971 Kč (viz hodnocení klienta, bankovní výpisy s platbou mzdy). Žalobkyně patrně disponovala výpisem z účtu žalované za období od 26. 9. 2022 do 21. 10. 2022, neboť tento výpis přiložila k žalobě. Z něj vyplývá, že bylo žalované za toto období z účtu odepsáno 50 170,28 Kč (viz výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 26. 9. 2022 do 21. 10. 2022). Z lustrace v registru SOLUS nebyly ke dni 21. 12. 2022 zjištěny žádné dluhy po splatnosti. Z lustrace v registru NRKI bylo zjištěno CBS skóre žalované ve výši 401, znamenající menší riziko (viz výpis záznamů z registru SOLUS, výpis z NRKI).
5. Soud si dle § 120 odst. 2 o.s.ř. od banky žalované vyžádal výpisy z jejího účtu č. [č. účtu] za období od září 2022 do prosince 2022. Z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaná měla v průměru mnohem nižší příjmy, než které předložila žalobkyni (průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy činil cca 51 000 Kč, a to i přesto, že zahrnoval nadstandardní prosincovou mzdu), a také měla žalovaná v období tří měsíců před uzavřením smlouvy výdaje, které značně převyšují výdaje uvedené v hodnocení klienta. Zůstatek na účtu ke konci jednotlivých měsíců činil většinou jen malou částku, jenž nedosahovala ani výše splátky úvěru ze Smlouvy (viz výpisy z účtu č. [č. účtu] za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2022).
6. Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 139 535 Kč (viz karta klienta). Dne 24. 3. 2025 oznámila žalobkyně zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky v celkové výši 101 565 Kč (viz oznámení ze dne 24. 3. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 8. 12. 2025, odeslanou téhož dne, byla žalovaná vyzvána právní zástupkyní žalobkyně k uhrazení dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 8. 12. 2025, podací arch).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná si sjednaly dne 22. 12. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit společně s úroky a úhradou za pojištění v ujednaných měsíčních splátkách.11. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.12. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.), na základě čehož zjistila, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále ověřila úvěrovou historii žalované v databázích SOLUS a NRKI. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalované však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Příjem žalované žalobkyně ověřila z vybraných pohybů na účtu žalované. Co se týče výdajů, tak zde žalobkyně vycházela z životního minima ve výši 4 620 Kč, ze splátek u jiných závazků ve výši 5 000 Kč, ze splátek u žalobkyně ve výši 4 140 Kč a z nákladů za bydlení ve výši 8 366 Kč. Tyto výdaje si žalobkyně nijak neprověřovala. Jak ale vyplývá z výpisů účtu žalované, tak žalovaná měla podstatně nižší příjmy a mnohem vyšší výdaje, než které uvedla. Žalobkyně přitom disponovala výpisem z účtu žalované za období od 26. 9. 2022 do 21. 10. 2022. Již z tohoto výpisu vyplývá, že měla žalovaná vysoké výdaje, když bylo za necelý měsíc odepsáno z jejího účtu 50 107,28 Kč. Za této situace, kdy žalobkyně měla k dispozici i výpis z účtu žalované, je tak alarmující, že výdaje žalované žalobkyně vůbec neprověřovala a vycházela pouze z informací získaných od žalované jakožto osoby, která potřebovala získat peněžní prostředky. Bez relevantního zjištění výdajové stránky hospodaření žalované si nelze utvořit relevantní závěr o množství disponibilních prostředků a její skutečné schopnosti závazek splácet. K obezřetnosti žalobkyni měla vést již skutečnost, že žalovaná již jeden úvěr u žalobkyně čerpala a dosud jej splácela. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným. Ani argument žalobkyně, že žalovaná úvěr významnou dobu splácela, proto byla úvěruschopnost vyhodnocena dobře, nemůže obstát, neboť není vůbec známo, z jakých prostředků žalovaná úvěr splácela. Žalovaná mohla úvěr splácet formou dluhové spirály, tedy čerpáním jiných úvěru u jiných věřitelů (čemuž nasvědčuje množství úvěrů žalované) anebo za pomoci blízkých osob (což ostatně potvrzuje karta klienta).13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal soud, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní pokuty, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením či úhrada za pojištění. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy a při prokázání skutečnosti, že poskytnutý úvěr ve výši 90 000 Kč představuje částku poskytnutou ve prospěch žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou, který zde existoval, posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaná plnila žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkem částku 139 535 Kč; jelikož je však Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Započtením částky vyplývá, že žalovaná bezdůvodné obohacení již zcela uhradila a žalobkyni tak nic nedluží.15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že měla žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisela od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaná poskytnutou jistinu již zcela vrátila, nemohla se ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl a ani již nemůže žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.16. Z výše uvedených důvodů zamítl soud žalobu v celém rozsahu, tj. žalobní nárok na zaplacení částky 112 588,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 101 565 Kč od 26. 3. 2025 do 10. 4. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 97 565 Kč od 11. 4. 2025 do 12. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 715 Kč od 13. 8. 2025 do 22. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 87 715 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 74 061,40 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 3. 2025 dosáhne částky 302 515 Kč (výrok I.).17. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšnou, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná ale žádné náklady řízení neuplatnila a žádné náklady žalované rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).